32 Odo 712/2004
Datum rozhodnutí: 27.10.2004
Dotčené předpisy: § 159a odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 167 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 712/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně N. Š., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, proti žalované pojišťovně České republiky, o návrhu na předběžné opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 85/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2004 č. j. 15 Co 86/2004 - 28, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 12. února 2004 č. j. 17 C 85/2004 - 14 nařídil předběžné opatření, jímž uložil žalované povinnost do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 85/2004 zdržet se jednostranných zápočtů dosud nezapočtené sporné pohledávky vyplývající z kontrolní zprávy žalované č. 3187 ze dne 10. 10. 2003 ve výši 3 333 744,34 Kč nebo jednostranných zápočtů jakékoli její části proti pohledávkám žalobkyně na úhradu za zdravotní péči poskytnutou pojištěncům žalované a dále uložil žalobkyni zaplatit soudní poplatek do pokladny soudu prvního stupně.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. března 2004 zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení o nařízení předběžného opatření zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. Vyšel ze zjištění, že návrhem ze dne 9. 2. 2004 požadovala žalobkyně vydání téhož předběžného opatření jako návrhem ze dne 22. 12. 2003, o němž bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Městského sodu v Praze ze dne 28. ledna 2004 č. j. 14 Co 30/2004 - 17. Odvolací soud tímto usnesením změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. prosince 2003 č. j. 17 Nc 5852/2003 - 6 tak, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž bylo žalované uloženo zdržet se jednostranných zápočtů sporné pohledávky ve výši 4 008 028,95 Kč vyplývající z kontrolní zprávy ..P ČR č. 3187 ze dne 10. 10. 2003 nebo částí proti pohledávkám žalobkyně na úhradu za zdravotní péči poskytnutou pojištěncům žalované. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že v daném případě je dána překážka věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 v návaznosti na § 167 odst. 2 o. s. ř., neboť výše uvedeným usnesením bylo rozhodnuto mezi totožným účastníky řízení v tomtéž předmětu řízení o tomtéž nároku (pouze sníženém o část pohledávky, která v mezidobí zanikla).

Proti usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodů podle § 241a odst. a) a b) o. s. ř., ve kterém namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud nevycházel z vyjádření žalobkyně, ač tou dobou již bylo soudu v přiměřené lhůtě doručeno, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci v souvislosti s výkladem pojmu tatáž věc . Podle dovolatele v dané věci nejde o tutéž věc, protože došlo ke změně tvrzené skutečnosti zakládající potřebu prozatímně upravit poměry účastníků. V původním řízení, které podle soudu založilo překážku věci rozsouzené, žalobkyně pouze tvrdila obavu o to, že proti její pohledávce bude neexistující pohledávka žalované započtena, avšak v tomto řízení již vychází ze skutkového stavu, kdy proti ní již částečně započteno bylo. Jedná se tak o jiný skutkový stav. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení usnesení odvolacího soudu a vracení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

S názorem dovolatele, že v projednávaném případě není dána překážka věci rozsouzené, protože v novém řízení jde sice o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak nově uplatněný nárok žalobkyně se opírá o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimiž došlo až později; nejedná se tak podle dovolatele o totožnou věc.

Podle ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. nemůže být tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku projednávaná znovu, jestliž bylo i věci pravomocně rozhodnuto. Jde o uplatnění zásady ne bis in idem , která má zabránit dvojímu projednávání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky. Soud, který by měl jednat o věci již jednou pravomocně rozhodnuté (event. i o předběžném opatření - § 167 odst. 2 o. s. ř.), musí zastavit řízení, které u něho bylo zahájeno (§104 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustálené judikatury soudů se jedná o stejnou věc ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá -li se o tentýž právní důvod a týká-li se těchže osob; tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku).

Odvolací soud dopěl ke správnému závěru při posouzení, zda zde je překážka věci rozhodnuté, podle něhož stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení je totožný se stavem ve věci , ve které již bylo pravomocně rozhodnuto. V posuzované věci žalobkyně v návrhu na vydání předběžného opatření, ve kterém uplatňuje vůči totožné žalované tentýž nárok, opírající se o shodné skutečnosti, které tu byly v původním řízení. Za nové skutkové tvrzení, které by vedlo k závěru, že v novém řízení o vydání předběžného opatření jde o jiný stav, než který tu byl v době pravomocného rozhodnutí soudu, nemůže být skutečnost, že v původním řízení tvrdila žalobkyně pouze možnost započtení neexistující pohledávky žalované, zatím co v tomto řízení tvrdí, že žalovaná již tuto neexistující pohledávku částečně započetla. Touto skutečností se stav pro vydání totožného předběžného opatření na základě jinak stejných skutkových tvrzení nezměnil, v posuzovaném případě jde o totožný skutek a ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. o stejnou věc.

Nejvyšší soud České republiky nesouhlasí ani s námitkou dovolatele, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud sice při svém rozhodování nevyšel z vyjádření žalobkyně, v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila, i když v době rozhodování již odvolání žalobkyně soud obdržel, avšak tato procesní vada nemůže mít vliv na právní posouzení překážky věci rozsouzené.

Dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. tedy nejsou dány Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 1 a odst. 5 o. s. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. října 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu