32 Odo 708/2005
Datum rozhodnutí: 14.06.2005
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 708/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně JUDr. E. K.r, správkyně konkursní podstaty úpadce V. P. a.s., proti žalované Č. s., a.s. o zaplacení 961 972,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 137/2002, o dovolání žalobkyně proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2005, č.j. 55 Co 221/2003-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze opravným usnesením ze dne 25. února 2005, č.j. 55 Co 221/2003-75, opravil výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2003, č.j. 55 Co 221/2003-43, na správné znění tak, že rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje ve znění, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a odůvodňuje dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení před soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a zároveň poukazuje na nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že rozsudek ve věci samé nebyl při veřejném jednání Městského soudu v Praze vynesen, soud v rozsudku rozhodl jen o nákladech řízení a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jen podle obsahu odůvodnění rozsudku. Má za to, že odvolací soud napadeným usnesením vydal zcela nový výrok o věci, neboť se nejednalo o opravu rozsudku podle § 164 o. s. ř. Domnívá se, že napadené usnesení je nicotným právním aktem odůvodňující jeho zrušení. Poukazuje, že ve věci samé došlo k řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem, jak již uvedla ve svém dovolání ze dne 27. 2. 2004, na něž odkazuje. Namítá, že opravné usnesení bylo doručeno dřívější právní zástupkyni žalobkyně.

Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou dovolatelky, jíž poukazuje, že opravné usnesení nebylo řádně doručeno. Ze spisu na č.l. 71 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně JUDr. H. Š., podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 14. 4. 2004 sdělila, že žalobkyni v uvedené věci zastupovala jen před soudem prvního stupně a odvolacím soudem a před dovolacím soudem již žalobkyni nezastupuje. Protože opravné usnesení bylo vydáno k opravě rozsudku vydaného soudem v odvolacím řízení, bylo správně předmětné opravné usnesení doručeno právní zástupkyni žalobkyně JUDr. H. Š., která žalobkyni zastupovala v odvolacím řízení.

Poté se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí dovolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Opravné usnesení není rozhodnutím ve věci samé, takže dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Dovolání proti opravnému usnesení tedy není přípustné.

Ostatní dovolatelkou uváděné skutečnosti a námitky, které v dovolání uvedla, byly zároveň obsahem jejího dovolání ze dne 27. 2. 2004, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. května 2005, č.j. 32 Odo 466/2005-86.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. června 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu