32 Odo 611/2004
Datum rozhodnutí: 30.06.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 611/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně pojišťovny a. s., proti žalovanému Ing. V. M., o zaplacení částky 34 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 46/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2004 č. j. 26 Co 467/2003-69, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 28. července 2003 č. j. 5 C 46/2003-38 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 8 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z částky 6 500 Kč od 4. 12. 2001 do zaplacení a z částky 2 025 Kč od 17. 1. 2002 do zaplacení, co do částky 25 575 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl o nárocích žalobkyně na zaplacení pojistného ve výši 26 000 Kč podle pojistné smlouvy č. uzavřené mezi účastníky dne 2. 12. 1998 a na zaplacení pojistného ve výši 8 100 Kč podle pojistné smlouvy č. ze dne 15. 1. 2001. Soud prvního stupně v obou případech žalobě vyhověl do výše jedné čtvrtiny uplatněné částky.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. března 2004 č. j. 26 Co 467/2003-69 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud rozhodl správně. Navrhl proto, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

K podání dovolání je (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28).

Tím, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém bylo žalobě vyhověno, nenastala v poměrech žalobkyně žádná újma. V tomto rozsahu tedy dovolání není subjektivně přípustné.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze dovolání podat při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Taková situace přitom nastala v dané věci.

Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. 2 Cdon 376/96, jež bylo publikováno v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod č. 8). V daném případě dovolání v rozsahu, ve kterém je subjektivně přípustné, směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nároku z pojistné smlouvy č. ve výši 19 500 Kč a o nároku z pojistné smlouvy č. ve výši 6 275 Kč, tedy o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Ani v jednom případě přitom částka nedosahuje stanoveného limitu 20 000 Kč, natož pak 50 000 Kč podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2004

JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu