32 Odo 578/2005
Datum rozhodnutí: 29.06.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 578/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobkyně P. spol. s r.o., proti žalované J.W.C. k.s., o zaplacení částky 100 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu pro Plzni pod sp. zn. 23 Cm 176/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004 č. j. 2 Cmo 57/2004-182, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 955 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P. V., advokáta, se sídlem v P.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. listopadu 2003 č. j. 23 Cm 176/99-146 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 46 734 Kč s 10,6% p. a. úrokem z prodlení od 11. 3. 1999 do zaplacení, žalobu v rozsahu 46 734 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,6 % p. a. od 11. 3. 1999 zamítl, ve zbytku jistiny a zbytku úroku z prodlení řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo, v níž se žalovaná zavázala k vyprání 61 kusů pyžam. Při provádění díla došlo k poškození pyžamových kabátků, čímž žalobkyni vznikla škoda ve výši 93 468 Kč. Jako příčinu poškození stanovil soudem ustanovený znalec z 50 % použití nevhodného technologického postupu při praní a z 50 % nízkou pevnost tkaniny a špatné konfekční zpracování. V případě druhé příčiny poškození soud dovodil, že se jedná okolnosti vylučující odpovědnost žalované podle § 374 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ).

K odvolání žalobkyně i žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. listopadu 2004 č. j. 2 Cmo 57/2004-182 rozsudek soudu prvního stupně v bodě I výroku, kterým bylo žalované uloženo zaplatit částku 46 734 Kč s příslušenstvím, potvrdil, v bodě II výroku, kterým byl návrh v rozsahu 46 734 Kč s příslušenstvím zamítnut, změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 734 Kč s 10,6% p. a. úrokem z prodlení od 11. 3. 1999 do zaplacení, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením předmětné smlouvy jako smlouvy o dílo uzavřené podle § 536 a násl. ObchZ, stejně jako s posouzením uplatněného nároku podle § 373 ObchZ. Za okolnost vylučující odpovědnost žalované za vzniklou škodu ve smyslu § 374 odst. 1 ObchZ však podle odvolacího soudu nelze považovat zjištěnou nízkou pevnost tkaniny a špatné konfekční zpracování předmětných pyžam, neboť se nejedná o překážku, jež by nastala nezávisle na vůli žalované a bránila jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by žalovaná tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II/1, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. )]. Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatelka v chybné aplikaci § 551 odst. 1 ObchZ. Poukázala na to, že se zabývá pouze praním nově ušitých textilií, tedy jejich zušlechťováním, změkčováním a celkově zpříjemňováním, a není proto údaji na etiketě textilií vázána, když tyto jsou určeny až pro cílového zákazníka. Ze stejných důvodů nemohla dovolatelka také posoudit vhodnost pokynů žalobkyně uvedených na dodacím listě. Nesprávně stanovena byla podle názoru dovolatelky i výše škody, v níž soud opomněl zohlednit, že poškozené zboží bylo vráceno žalobkyni. Dovolatelka navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla zamítnutí dovolání žalované jako nedůvodného.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. l o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.

V dané věci napadá žalovaná rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 46 734 Kč s příslušenstvím. Jednalo se vztah založený smlouvou mezi podnikateli, přičemž je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že smlouva se týkala podnikatelské činnosti jejích účastníků; závazkový vztah má tedy podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku obchodní charakter a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Vzhledem k tomu, že se jedná o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 880 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29 . června 2005

JUDr. Zdeněk Des,v.r.

předseda senátu