32 Odo 576/2001
Datum rozhodnutí: 11.09.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 576/2001-74

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně C. C., s.r.o., zastoupené JUDr. A. K., advokátem, proti žalované Č. o. b., a.s., o 927.045,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 197/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2001, čj. 9 Cmo 63/99 51, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem ve výroku I. změnil v bodě II. výroku rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. července 1998, čj. 14 Cm 197/98-21 tak, že žalobu na zaplacení 879.045,- Kč s 19% úrokem z prodlení od 10. října 1997 do zaplacení, zamítl. Výrokem ad II. zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 35.164,- Kč.

Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky na základě obchodní smlouvy o přijímání platebních karet Eurocard/MasterCard a VISA, podle které se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni platby realizované těmito platebními kartami. Po vypovězení smlouvy dne 13. 10. 1997 zůstaly neproplaceny platby v celkové hodnotě 927.045,- Kč. Do částky 48.000,- Kč vzala žalobkyně žalobu zpět a soud prvního stupně řízení do této výše zastavil.

Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně postupovala v souladu se smlouvou a má právo na zaplacení požadované částky. Žalovaná naopak neprokázala, že její postup odpovídal uzavřené smlouvě ohledně závazku vyplatit platby realizované kartami. I když žalovaná prokázala prohlášeními držitelů karet, že karty byly odcizeny, smlouva mezi účastníků takový postup neřeší a soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu.

Odvolací soud vyšel z důkazů provedených soudem prvního stupně, které doplnil o dokazování zněním čl. II., čl. VII. bod 1 a 11, čl. VIII. bod 2 a 3 smlouvy o přijímání platebních karet Eurocard/MasterCard a VISA uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 8. 1. 1997 a vzal za prokázané, že strany si v cit. smlouvě dohodly, že žalovaná může odmítnout proplatit transakci v případě, že platba proběhla za podmínek, které nesplňují či přímo porušují podmínky této smlouvy. Stejné oprávnění má žalovaná i v případě, kdy držitel karty vznese námitku vůči uvedené transakci a žalovaná ji shledá oprávněnou nebo v případě, kdy žalobkyně není schopna doložit na žádost žalované, že právoplatný držitel karty souhlasil s uvedenou transakcí, přičemž o oprávněnosti reklamace vznesené držitelem nebo vydavatelem karty rozhoduje žalovaná. Pro případ, že platba byla již na účet žalobkyně poukázána, bylo smluveno, že žalovaná je oprávněna zatížit účet žalobkyně až do výše transakce, přičemž žalobkyně se zavázala zmocnit žalovanou k inkasu sporné částky z jeho účtu. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že všechny sporné transakce byly provedeny odcizenými platebními kartami, bez souhlasu oprávněných držitelů těchto karet a žalobkyně postupovala v souladu s uzavřenou smlouvou, když si všechny transakce nechala žalovanou řádně autorizovat a že nebylo prokázáno, že by podpisy oprávněných držitelů uvedených na kartách byly odlišné od podpisů osob předkládajících karty v provozovně žalobkyně.

Odvolací soud dospěl k závěru, že z předmětné smlouvy vyplývá, že v případě oprávněné námitky držitele karty může žalovaná odmítnout proplacení transakce žalobkyni, resp. žádat po žalobkyni vrácení poukázané platby, popř. z účtu žalobkyně inkasovat částku ve výši poukázané platby. Zneužití bylo umožněno tím, že neoprávněnými osobami byly žalobkyni předloženy k placení zboží karty, které byly odcizeny v bezprostředně předcházející době a čísla těchto karet proto ještě nemohla být uvedena na soupisech odcizených karet a žalované nemohlo být známo, že jde o odcizené karty. Pro posouzení sporu je proto rozhodující, kdo nese riziko újmy, spojené s odcizenými kartami v době bezprostředně následující po jejich odcizení. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že smlouva na takový případ nepamatuje. Za nesprávný považuje odvolací soud názor soudu prvního stupně, že toto oprávnění má žalovaná pouze v případě, že oprávněný držitel vznese námitku až poté, co celá podvodná transakce proběhne a z jeho účtu jsou odepsány peněžní prostředky ve výši ceny zboží, které nikdy nezakoupil a neodebral. Naopak je třeba zabránit nežádoucímu přenesení nepříznivých finančních důsledků neoprávněné manipulace s odcizenými kartami až na jejich oprávněné držitele. Žalovaná postupovala v souladu s uzavřenou smlouvou, když si sama opatřila vyjádření oprávněných držitelů platebních karet, ze kterých jednoznačně zjistila, že platební karty jim byly před provedením transakcí odcizeny. Tato vyjádření pak odvolací soud považoval za oprávněné námitky držitelů platebních karet proti všem transakcím uskutečněným po odcizení těchto karet a konstatoval, že žalovaná oprávněně odmítla žalobkyni proplatit transakce odcizenými kartami učiněné.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (zákon č 99/1963 Sb.,ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ), a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., tj. že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle dovolatelky vznikla v důsledku použití platebních karet neoprávněnými držiteli škoda ve výši zakoupeného zboží , a to majitelům karet. Dovolatelka při provádění všech transakcí splnila všechny své povinnosti, které jí ukládá uzavřená smlouva se žalovanou. Pokud jde o provedenou autorizaci u žalované, dovolatelka namítá, že z přílohy č.1 odst. 3, kde jsou specifikovány odpovědi žalované na autorizaci, je v písmenu b) uvedeno zamítnuto a písmenu c) zamítnuto, zadržte kartu . Takový pokyn k zadržení karet při autorizaci dovolatelka nedostala, z čehož usuzuje, že oprávnění držitelé nesplnili svoji povinnost k ochraně svých finančních prostředků a neprovedli ohlášení odcizení karty včas. Pokud oprávněný držitel svoji povinnost nesplní vůbec, mělo by mít její porušení za následek, že škodu z provedené transakce ponese sám. V opačném případě by mohlo dojít k situaci, že banka svévolně, naprosto libovolně a bez jakýchkoli pravidel odmítne provést platbu, vyzve majitele karty k vyjádření, zda platbu uznává či nikoli, čímž mu naznačí nebo napoví, že existuje velká šance, že v případě jeho námitky mu nebude platba odečtena z účtu. Oprávněný držitel tím získává v bance spojence, který mu za takové situace může pomoci při protiprávním jednání. Toho je ovšem možné i zneužít. Aplikace výkladu, který je v příkrém rozporu s textem ustanovení držitel karty vznese námitku vůči transakci , která vyžaduje aktivní jednání držitele karty ve formě námitky, má totiž s ohledem na výše uvedené zjevně přesné místo v systému rovnováhy odpovědnosti jednotlivých subjektů tohoto trojstranného vztahu. Tím se možnost nepravdivé námitky ze strany držitele výrazně eliminuje.

Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatelka v závěru žádá, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Jak je zřejmé z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky 48900, v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu došlo u žalobkyně ke změně obchodní firmy z S. CS A. s. r. o. na C. C., s. r. o. Dovolací soud tuto změnu vyjádřil v označení žalobkyně v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že podané dovolání má náležitosti předepsané zákonem (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a je přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), neboť směřuje do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Dovolací soud vycházel ze skutkových zjištění, učiněných soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování, když oba účastníci tato skutková zjištění, jež oba soudy vzaly za základ pro své právní posouzení, nijak nezpochybnili.

Dovolací soud se proto zabýval věcí z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu tj. nesprávného právního posouzení, jímž je dovolací soud vázán, poněvadž rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Pokud je dovolání přípustné jak je tomu v daném případě dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti k vadám uvedeným v § 237 i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); takovéto vady však dovolatel netvrdí a z obsahu spisu se ani nepodávají.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. spočívá v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis anebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně nesprávně aplikoval.

V posuzované věci je rozhodným právní výklad (interpretace) smlouvy ze dne 8. 1. 1997, uzavřené mezi žalovanou žalobkyní. Touto smlouvou provedly důkaz v předchozím řízení soudy obou stupňů.

Článek I. o předmětu plnění stanoví, že tato smlouva vymezuje podmínky, za kterých společnost (rozuměj zde: žalobkyně) bude přijímat k úhradám platební karty Eurocard/MasterCard a VISA a podmínky, za kterých bude banka tyto úhrady zpracovávat. Banka (rozuměj: žalovaná) se zavazuje, že bude provádět pro společnost služby spojené s proplácením částek za transakce realizované platebními kartami Eurocard/MasterCard a VISA při využití imprinteru za podmínek uvedených v této smlouvě. Společnost se zavazuje, že ve své provozovně (resp. provozovnách) bude přijímat platební karty Eurocard/MasterCard a VISA k úhradám za zboží či poskytované služby.

V čl. VII. o Právech a povinnostech společnosti je v bodě 10. ujednáno, že společnost poskytne bance všechny potřebné informace a doklady v případě námitky vznesené bankou nebo držitelem karty vůči transakci a v bodě 11. společnost se zavazuje, že v případě oprávněné reklamace vůči provedené transakci ze strany držitele karty nebo vydavatele karty, zmocní banku k inkasu sporné částky z účtu společnosti.

Pro daný případ jsou zvlášť relevantními ustanovení čl. VIII. smlouvy o právech a povinnostech banky. V bodě 2 je sjednáno, že banka může společnosti odmítnout proplatit transakci, nebo v případě, že již tato platba byla společnosti poukázána na účet, je banka oprávněna zatížit účet společnosti až do výše této transakce, v případě, že:

- platba proběhla za podmínek, které nesplňují či přímo porušují podmínky této smlouvy (včetně chybného postupu a nedodržení podmínek při obsluze imprinteru uvedených v Příloze 1 k této smlouvě),

- držitel karty vznese námitku vůči uvedené transakci a banka ji shledá oprávněnou,

- společnost není schopna doložit na žádost banky to, že právoplatný držitel karty souhlasil s uvedenou transakcí.

Podle bodu 3. banka rozhoduje o oprávněnosti reklamace vznesené držitelem karty nebo vydavatelem karty.

Konečně v příloze č. 1 ke smlouvě, která obsahuje Pokyny při obsluze imprinteru je předepsán postup při používání imprinteru a technické podmínky spolupráce mezi účastníky a v části o právech a povinnostech společnosti je v bodu 2. stanoveno, že pro omezení rizika zneužití karty v důsledku její krádeže nebo ztráty banka společnosti zasílá jednou týdně seznam zakázaných karet. Banka nenese žádnou odpovědnost za platby zakázanými kartami uvedenými na seznamu, které byly provedeny po datu, kdy společnost seznam obdržela.

K těmto ustanovením smlouvy, jejichž právní posouzení je pro daný případ rozhodné, je třeba zdůraznit, že předmětný sporný nárok zahrnuje ve všech (osmi) případech platby, uskutečněné prostřednictvím odcizených, popř. ztracených karet, a to třetími osobami, které tudíž tyto karty zneužily, a to v době od 2.10. do 9.10.1997 (poté došlo k zániku smlouvy). Tato zjištění ostatně žádným z účastníků popřena nebyla.

V řízení bylo rovněž předloženými doklady prokázáno, že ke zneužití platebních karet a tudíž k platbám, který představují předmětný sporný nárok, došlo v době bezprostředně po odcizení či ztrátě karet do okamžiku vydání aktualizovaného seznamu odcizených karet bankou. Jedná se tudíž o situaci, kterou sice smlouva výslovně neuvádí, nicméně takový skutkový stav lze podřadit ustanovení bodu 2. článku VIII. smlouvy, v němž je zakotveno, že držitel karty vznese námitku vůči uvedené transakci a banka ji shledá oprávněnou , přičemž podle dobu 3. banka rozhoduje o oprávněnosti reklamace vznesené držitelem karty nebo vydavatelem karty . Z tohoto vyplývá, že společnost, tj. žalobkyně, nese riziko i v případě, že navenek dodržela postup podle smlouvy, neboť ji k tomu zavazuje smluvní ustanovení čl. VIII. bod 2, druhá odrážka (výše citované).

V této souvislosti je nerozhodné, zda držitel karty vznese námitku z vlastní iniciativy anebo na výzvu banky, protože takové případy smlouva nerozlišuje.

Právní posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k příslušným smluvním ustanovením je tudíž správné a není proto dán dovolací důvod podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Odvolací soud právem žalobu zamítl a jeho právnímu závěru nelze vytknout pochybení.

Dovolací soud dovolání jako neodůvodněné zamítl (ust. § 243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 v návaznosti na § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch, žalované pak podle obsahu spisu v řízení o dovolání nevznikly náklady, na jejichž náhradu by měla právo.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. září 2003

JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.

předseda senátu