32 Odo 559/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy: § 43 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 559/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně E.-E. s.r.o., proti žalované B. a.s., o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 11/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2004, č.j. 20 Co 384/2004-24, takto:



Usnesení Městského soudu ze dne 21. října 2004, č.j. 20 Co 384/2004-24, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. července 2004, č.j. 20 C 11/2004-15, ve výrocích II., III. a IV. se zrušují a věc se postupuje v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 25. dubna 2004, č.j. 20 C 11/2004-6, zastavil řízení o obnově rozhodčího řízení sp. zn. Rsp 200/01, jakož i řízení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v Praze ze dne 28. listopadu 2003, sp. zn. Rsp 200/01, a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2004, č.j. 20 Co 302/2004-14, usnesení soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aby mohlo být rozhodnuto o změně žalobního návrhu podaného v mezidobí od vydání napadeného usnesení do jeho doručení, v němž žalobkyně uvedla, že se domáhá zrušení předmětného rozhodčího nálezu.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 16. července 2004, č.j. 20 C 11/2004-15, nepřipustil změnu žaloby, zastavil řízení o obnově rozhodčího řízení sp. zn. Rsp 200/01 a o řízení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v Praze ze dne 28. listopadu 2003, sp. zn. Rsp 200/01, a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků. Rozhodnutí odůvodnil tím, že pro předmětnou věc není dána pravomoc soudu, neboť podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen ZRŘ ), má soud pouze pravomoc zrušit rozhodčí nález z taxativně uvedených důvodů, nikoliv však rozhodovat o obnově řízení s následným projednáním věci, jak žalobkyně požadovala.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. října 2004, č.j. 20 Co 384/2004-24, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. července 2004 v odvoláním dotčených výrocích o zastavení řízení a ve výroku o nákladech řízení. Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.

Podle odvolacího soudu nemohlo být právo odvolatelky (žalobkyně) na spravedlivý proces porušeno, neboť soud prvního stupně rozhodl v souladu s procesními předpisy. Žalobkyně v žalobě zcela jasně uvedla, že žádá o obnovu řízení ve věci specifikovaného rozhodčího nálezu. Takto vymezený petit žaloby je podle odvolacího soudu úplný a dostatečně určitý i srozumitelný, a proto nebyly naplněny podmínky pro postup soudu podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), který se uplatní jen v případě podání neúplných, nesrozumitelných nebo neurčitých. Odkaz odvolatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 127/96 označil jako nepřípadný, neboť na konkrétní procesní situaci v souzené věci nedopadá. Soud prvního stupně nepochybil, pokud řízení zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť k rozhodování o obnově rozhodčího řízení (s následným pokračováním v řízení, jak navrhovala žalobkyně) nemá soud pravomoc. Ta je ve věcech, vyloučených z rozhodování soudu rozhodčí smlouvou (§ 2 odst. 1 ZRŘ), dána jen pro rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 ZRŘ. Za situace, kdy věc nespadá ani do pravomoci žádného jiného orgánu, nepřichází v úvahu ani její postoupení jinému orgánu. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Tvrdí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].

Tohoto právního pochybení se podle dovolatelky dopustily soudy obou stupňů posouzením jejího podání ze dne 29. ledna 2004 jako žaloby o obnovu řízení, ačkoli šlo o návrh na zrušení předmětného rozhodčího nálezu, byť s určitými vadami v označení a petitu. Dovolatelka, odkazujíc na argumenty obsažené v odvolání, nesouhlasí s odvolacím soudem, že nebyly dány podmínky pro postup soudu podle § 43 odst. 1 o. s. ř. To, že byl její žalobní návrh úplný, určitý a srozumitelný, odvolací soud v odůvodnění usnesení ani důsledně netvrdí, neboť uvedené vlastnosti vztahuje pouze k petitu žaloby. Podle dovolatelky však není možné zúžit obsah žalobního podání na pouhý petit, neboť ten je pouze jednou z jeho povinných náležitostí. Dovolatelka tak odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nevypořádal s dalším obsahem jejího návrhu jasně nasvědčujícím závěru, že se jedná o návrh na zrušení rozhodčího nálezu, a sice s citací § 31 písm. g) ZRŘ vymezujícího důvod zrušení rozhodčího nálezu, navíc ve spojení s normou, na níž toto ustanovení odkazuje. Ve prospěch tohoto jejího názoru svědčí dle jejího mínění i to, že v žalobě hovoří o zákonné lhůtě dle ustanovení § 32 odst. 1 ZRŘ, která není ničím jiným než lhůtou pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Za uvedené situace nebyly splněny předpoklady pro zastavení řízení, soud měl žalobkyni postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k opravě nesrozumitelného a neurčitého podání (zejména petitu znějícího na povolení obnovy řízení), určit jí k tomu lhůtu a poučit ji, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

Dovolatelka rovněž oponuje názoru odvolacího soudu o nepřípadnosti jejího odkazu na jí uváděný judikát Ústavního soudu, jelikož právní věta v něm obsažená, kterou citovala v odvolání, dopadá na všechny odstranitelné vady podání. Dále poukazuje na to, že se v odvolání neomezila pouze na jeden nález, ale i na další konkrétní ustálenou judikaturu Ústavního soudu.

Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nezabýval jejím argumentem o nepřípustnosti rozhodnutí, v němž se soud pouze omezí na konstatování nedostatku pravomoci soudu. Tvrdí, že toto je možné pouze v případě pravomoci jiného orgánu ČR, kdy je soud povinen v usnesení o zastavení řízení určit, kterému orgánu věc postupuje. Poukazujíc příkladmo na § 4 občanského zákoníku namítá, že není-li zvláštního (zejména správního) orgánu, poskytuje ohroženým či porušeným právům ochranu soud.

Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka spatřuje v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud prvního stupně a odvolací soud nesjednal nápravu, tj. jeho rozhodnutí nezrušil a věc nepostoupil soudu věcně příslušnému. Podle § 41 ZRŘ je k řízení podle tohoto zákona, a tedy i k rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu v prvním stupni věcně příslušný soud, který by byl příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy. Za takové situace by byl věcně příslušným v prvním stupni podle § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. krajský soud (Městský soud v Praze), neboť v souzené věci šlo o spor o náhradu škody mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a žalované plnění převyšuje částku 100 000,- Kč. S poukazem na totéž ustanovení občanského soudního řádu dovolatelka tvrdí, že Obvodní soud pro Prahu 1 nebyl věcně příslušný k zastavení řízení, i kdyby její žalobu nebylo možné posoudit jako návrh na zrušení rozhodčího nálezu.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu, jakož i usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o zastavení řízení a o nákladech řízení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a je i důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm b) o. s. ř.] zpochybňovaného dovolatelkou, jakož i jejím tvrzením, že řízení trpí jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm a) o. s. ř.].

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Zásada uvedená v uvedeném ustanovení platí jen za situace, když je úkon účastníka určitý a srozumitelný nebo jestliže má jde-li o podání potřebné náležitosti; neumožňuje-li však úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba účastníka postupem podle § 43 o. s. ř. vyzvat, aby úkon náležitě formuloval nebo aby odstranil vady podání; teprve poté lze úkon posuzovat podle jeho obsahu. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu ovšem neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu soud přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl. Ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby domýšlel obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. Obdobně se podle obsahu a nikoliv jen podle označení posuzují náležitosti procesního úkonu, zejména vymezení odvolacího nebo dovolacího důvodu a důvodu obnovy řízení nebo zmatečnosti (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 1. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, strana 139 140).

Ve spisu na č.l. 1 se nachází žalobní návrh ze dne 29. ledna 2004 výslovně označený jako Žaloba žalovaného na obnovu řízení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Je tedy skutečností, že žalobkyně, která měla v rozhodčím řízení postavení žalované strany, tak výslovně označuje své podání jako žalobu na obnovu řízení za současného citování ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jež vymezuje jednu ze situací, kdy může účastník žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Je rovněž faktem, že v žalobním petitu navrhla, aby soud usnesením povolil odklad vykonatelnosti předmětného rozhodčího nálezu a obnovu řízení uvedeného rozhodnutí a dále aby po projednání věci žalobu o zaplacení částky 3 707 355,80 Kč s příslušenstvím zamítl.

Nelze však přehlédnout, čímž argumentuje i dovolatelka, že v žalobě napadla předmětný rozhodčí nález s výslovným odkazem na ustanovení § 31 písm. g) ZRŘ, podle něhož soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení, a na ustanovení § 32 odst. 1 ZRŘ upravujícího lhůtu pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.

Za této situace je třeba přisvědčit dovolatelce, že se v případě jejího podání ze dne 29. ledna 2004 jednalo o nesrozumitelné podání, neboť na jedné straně (v označení žaloby a v části jejího textu včetně žalobního petitu) hovoří o žalobě na obnovu řízení, na druhé straně však odkazuje na shora cit. zákonná ustanovení upravující jeden z důvodů a lhůtu pro zrušení rozhodčího nálezu, což by zase mohlo nasvědčovat ve prospěch jejího tvrzení, že měla na mysli žalobu na zrušení rozhodčího nálezu.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Soud prvního stupně však podle uvedené normy nepostupoval, neboť, aniž vyzval žalobkyni k opravě či doplnění jejího nesrozumitelného žalobního návrhu, řízení zastavil a odvolací soud toto jeho pochybení nenapravil. Za tohoto stavu proto dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a že tedy dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně.

Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud vzhledem k přípustnosti dovolání povinen přihlížet z úřední povinnosti, dovolatelka nenamítala a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal. Jinak je tomu však s tzv. jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), neboť dovolací soud zjistil, že řízení trpí dovolatelkou tvrzenou vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud prvního stupně a odvolací soud toto pochybení nenapravil, tj. jeho rozhodnutí nezrušil a věc nepostoupil soudu věcně příslušnému.

Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný, přičemž pro určení věcně a místní příslušnosti jsou až do konce řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení.

Podle § 82 odst. 1 o. s. ř. je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení nebo kdy bylo vydáno usnesení, podle něhož se řízení zahajuje bez návrhu.

Jak vyplývá z obsahu spisu (č.l. 1), došel návrh na zahájení řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 30. ledna 2004. Dovolací soud proto v rámci dovolacího přezkumu v otázce věcné příslušnosti soudu (§ 9 o. s. ř.) vyšel ze znění občanského soudního řádu ve znění účinném ke dni 30. lednu 2004.

Podle ustanovení § 41 ZRŘ k řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy a k řízení podle tohoto zákona (míněn ZRŘ) je v prvním stupni příslušný soud, který by byl příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu, 6) kdyby nebylo rozhodčí smlouvy.

V poznámce pod čarou je k bodu 6) uveden § 9 občanského soudního řádu, § 3 zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky.

Podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném ke dni podání žaloby nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) bodu 6. o. s. ř. ve znění účinném ke dni podání žaloby, krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle ustanovení § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Jednou z podmínek řízení je i věcná příslušnost soudu, tedy vymezení okruhu působnosti mezi jednotlivými druhy soudů (určení, který soud rozhoduje v dané věci jako soud prvního stupně). I pro věcnou příslušnost jako podmínku řízení platí, že její existenci zkoumá soud kdykoli za řízení (§ 104a odst. 1, věta první, o. s. ř.), přičemž pro určení této příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§ 11 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány (§ 104 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). Podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně mimo jiné tehdy, jestliže rozhodoval věcně nepříslušný soud. V takovém případě také věc postoupí soudu věcně příslušnému (§ 221 odst. 2 písm. b) o. s. ř.).

Z obsahu spisu, zejména z rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze ze dne 28. listopadu 2003, Rsp. 200/01, je nepochybné, že v předmětném rozhodčím řízení šlo o spor mezi podnikateli (oba účastníci jsou obchodními společnostmi, které byly ke dni podání žaloby a i nadále jsou zapsány v obchodním rejstříku) při jejich podnikatelské činnosti, přičemž předmětem sporu byl nárok na náhradu škodu v celkové výši 3 129 355,80 Kč s příslušenstvím, která vzešla z vadného plnění.

Za této situace dospěl dovolací soud k závěru, že Obvodní soud pro Prahu 1, který ve věci jednal a rozhodl v prvním stupni, nebyl soudem věcně příslušným k projednávání a rozhodování tohoto sporu. Odvolací soud měl proto ve smyslu ustanovení § 221 odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 2 písm. b) o. s. ř. vyvodit z této vady řízení procesní důsledky spočívající ve zrušení usnesení soudu prvního stupně a postoupení věci věcně příslušnému soudu prvního stupně, jímž je ve vazbě na § 9 odst. 3 písm. r) bod 6. o. s. ř. v daném případě Městský soud v Praze. Jestliže tak neučinil a rozhodl o odvolání meritorně, je zde dán dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné a muselo být proto podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř., bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), zrušeno. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je v části, v níž bylo rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeno, a rozhodl o postoupení věci k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu (§ 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. října 2005



JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu