32 Odo 500/2004
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




32 Odo 500/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně R., spol. s r. o., zastoupené, advokátkou, proti žalované P. cz, a. s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 59 682 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 7 C 1341/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004 č. j. 29 Co 694/2003 - 63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně , advokátky se sídlem v ...

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha západ rozsudkem ze dne 19. srpna 2003 č. j. 7 C 1341/2001 35 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 59 682 Kč s 26% úrokem z prodlení od 5. 6. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle zjištění soudu prvního stupně byla mezi účastníky uzavřena dne 8. července 1996 smlouva o dílo podle ust. § 536 obch. zák., v níž se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala k výstavbě rodinného domu v obci S. u N. pro žalovanou jako objednatelku v době od 10. 7. 1996 do 30. 6. 1997 za cenu díla ve výši 4 450 000 Kč bez DPH s tím, že žalovaná poskytne žalobkyni zálohu ve výši 1 000 000 Kč na základě zálohové faktury splatné dne 20. 7. 1996 a předá jí staveniště do 10. 7. 1996 prosté všech právních i faktických vad, přičemž žalobkyně je oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat po žalované náhradu vzniklé škody v případě, jestliže žalovaná je v prodlení s placením svých platebních povinností po dobu delší než 10 dnů. Na základě takto uzavřené smlouvy uzavřela žalobkyně jako objednatelka smlouvu o dílo se zhotovitelkou S., s. r. o., jejímž předmětem byla subdodávka -příprava staveniště, vytýčení stavby a sondy základů uvedeného rodinného domku. Fakturou č. 410045 vystavenou společností S., s. r. o., dne 29. 12. 1997 adresovanou žalobkyni byla vyúčtována částka 59 682 Kč za provedené přípravné práce, tuto částku žalobkyně neprodleně uhradila a přefakturovala ji žalované fakturou ze dne 5. 6. 1998 splatnou dne 15. 6. 1998. Přípravné práce byly provedeny v souladu se smlouvou o dílo ze dne 8. 7. 1996, která stanovila zahájení prací na den 10. 7. 1996, což bylo podmíněno předáním staveniště. K předání staveniště žalovanou žalobkyni skutečně došlo. Fakturou č. FO-0342/96001 ze dne 8. 7. 1996 splatnou dne 20. 7. 1996 vyfakturovala žalobkyně žalované zálohu ve výši 1 000 000 Kč. Dopisem ze dne 16. 12. 1996 požádala žalovaná žalobkyni o stornování zálohové faktury pro nedostatek finančních prostředků s tím, že vyjádřila zájem ve stavbě pokračovat v případě dostatku finančních prostředků. Dopisem ze dne 25. 1. 2000 adresovaným žalované žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo z důvodu prodlení žalované s úhradou výše uvedených splatných faktur po dobu delší než 10 dnů. Okresní soud dospěl k závěru, že odstoupením od smlouvy zanikla ve smyslu § 351 odst. 1 obchod. zák. všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy s výjimkou náhrady škody vzniklé žalobkyni ve výši 59 682 Kč zaplacením této částky subdodavateli za vykonanou část díla v souladu se smlouvou, když žalovaná cenu díla žalobkyni neuhradila (§ 367a § 373 obchod. zák.). Příslušenství pohledávky žalobkyně činilo 26% z dlužné částky ročně ve smyslu § 369 odst. 1 obchod. zák.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. ledna 2004 č. j. 29 Co 694/2003 63 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl v části, kterou se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení ve výši 26% ročně z částky 59 682 Kč za dobu od 5. 6., 1998 do 15. 6. 1998, ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, avšak správně zjištěný skutkový stav právně nehodnotil jako nárok na náhradu škody podle ust. § 373 a násl. obchod. zák., nýbrž jako nárok na plnění ze smlouvy ve smyslu ust. § 548 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, posoudil výši přiznaného úroku z prodlení podle ust. 369 odst. 1 obchod. zák., neboť v článku XI odst. 1 smlouvy o dílo ze dne 8. 7. 1996 si účastníci sjednali úrok z prodlení ve výši 0,02% z dlužné částky za každý den prodlení pro případ prodlení se zaplacením zálohy a konečné faktury, nikoliv faktur dílčích, které byla žalobkyně oprávněn vystavovat. V posuzovaném případě se nejednalo o zálohovou či konečnou fakturu. Dále dovodil, že žalovaná nebyla v prodlení se zaplacením vymáhané částky v období od 5. 6. 1998 do 15. 6. 1998.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z obsahu dovolání se podává, že dovolání směřuje pouze do té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky změny žaloby, kdy žalobkyně uplatňuje stejný nárok, ale na základě jiného skutkového stavu. Namítá, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí překvalifikoval právní nárok žalobkyně, když jej hodnotil jako nárok na plnění ze smlouvy, a nikoliv jako nárok na náhradu škody, který byl uplatněn žalobou. Podle dovolatelky tak soud v rozporu s § 153 odst. 2 o. s. ř. překročil meze žalobního návrhu. Dále uvádí, že řízení je stiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soudy obou stupňů nepřihlížely ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho co uvedli účastníci, zcela pominuly tvrzení a důkazy předložené žalovanou o provedení přípravných prací. Soud prvního stupně nepřipustil provedení důkazu výslechem svědka Ing. J. M. navrženého žalovanou. Skutkový stav tak soudy zjišťovaly pouze na základě důkazů navržených žalobkyní. Navíc i tento neúplně zjištěný skutkový stav nesprávně právně hodnotily. Právního pochybení se podle dovolatelky dopustily soudy, když přípis žalované žalobkyni neposoudily jako platné odstoupení od smlouvy ve smyslu § 356 odst. 1 obchod. zák. Ačkoliv v něm není výslovně uvedeno, že žalovaná od smlouvy odstupuje, je její úmysl zjevný z popsaných okolností v dané době a výkladem tohoto úkonu podle § 266 obchod. zák. je třeba dospět k tomuto závěru. Dovolatelka rozporuje právo žalobkyně zahájit stavební práce na pozemku, který nebyl ve vlastnictví žalobkyně, před předáním staveniště žalovanou. Nesouhlasí se závěrem, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo k provedení přípravných prací a k jejich předání žalované. Podle názoru dovolatelky soudy pochybily i v posouzení úroku z prodlení, který je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve výši 26% z dlužné částky ročně, přestože byl i pro tento případ účastníky v čl. XI. odst. 1 smlouvy sjednán úrok ve výši 0,02% denně z dlužné částky. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a navrhla jeho zamítnutí.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

Nesprávným právním posouzením věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

V posuzované věci dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší nesprávně otázku změny žaloby v případě, kdy žalobkyně uplatňuje sice stejný nárok, ale na základě jiného skutkového stavu a dále řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky neshledává, neboť v projednávané věci bylo rozhodnuto v souladu s procesním i hmotným právem a konstantní judikaturou a není dán žádný důvod, pro který by mohl dovolací soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.

V posuzovaném případě byl žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění, vycházející ze skutkového tvrzení, že na základě smlouvy o dílo žalobkyně uzavřela další smlouvu o provedení části díla se subdodavatelem, avšak žalovaná ji nezaplatila cenu díla, kterou žalobkyně uhradila subdodavateli. Žalobkyně tuto částku požadovala po žalované na základě odpovědnosti za škodu, neboť žalobkyně od smlouvy o dílo uzavřené s žalovanou odstoupila z důvodu prodlení žalované s placením vymáhané částky. Není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudil-li odvolací soud nárok žalobkyně podle hmotněprávních norem upravujících nárok na plnění ze smlouvy o dílo ve smyslu § 548 odst. 2 obchod. zák., podle něhož je objednatel, pokud zhotovitel odstoupil od smlouvy pro prodlení objednatele, povinen zaplatit plnou cenu díla s odečtením nevynaložených nákladů. Odvolací soud rozhodoval na základě stejného skutkového základu věci tak, jak byl vylíčen v žalobě v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř.

Rovněž otázku odstoupení žalované od smlouvy řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem výkladových pravidel obsažených v § 266 obchod. zák. a § 344 a § 356 obchod. zák., pokud dovodil, že přípis žalované ze dne 16. 12. 1996 nemůže být hodnocen jako odstoupení od smlouvy, neboť skutečnost, že smluvní partner žalované nezajistil finanční prostředky na realizaci předmětu díla, není změnou okolností, pro kterou lze od smlouvy odstoupit.

Odvolací soud rozhodl v souladu s ust. § 369 odst. 1 obchod. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2000, pokud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 59 682 Kč od 16. 6. 1998, neboť sjednaná výše úroku z prodlení se nevztahuje na dílčí faktury.

Z dovolání se dále podává, že námitky dovolatelky směřují především do skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil. Konkrétně dovolatelka brojí proti skutkovému závěru o provedení přípravných prací a jejich převzetí žalovanou, dále o předání staveniště žalovanou žalobkyni.

Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimiž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu neřeší žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by dovolatelka v dovolání namítala, není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

K námitkám dovolatelky, že soud prvního stupně nesprávně neprovedl žalovanou navržený důkaz výslechem svědka Ing. J. M. a pominul tvrzení žalované, čímž zatížil řízení vadou, která mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), by dovolací soud mohl přihlédnout jen tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné (§ § 242 odst. 3 věta druhá). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rovněž nezakládá - jak bylo výše vyloženo - přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl /§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř./.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejich práva, spočívají v odměně advokátky za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 3 365 Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první zákona č. 30/2000Sb., § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem ve výši 3 440 Kč. V dovolacím řízení neúspěšné žalované dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni uhradila; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 27. dubna 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu