32 Odo 481/2006
Datum rozhodnutí: 31.05.2007
Dotčené předpisy:




ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobců a) J. H. a b) V. H., JUDr. P. V. advokátem proti žalované Č. g. a.s., zast. JUDr. V. P., advokátkou, o zaplacení částky 239.666,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 174/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2005, č. j. 28 Co 423/2005-74, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2005, č. j. 28 Co 423/2005-74, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. dubna 2005, č. j. 25 C 174/2004-47, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. prosince 2005, č. j. 28 Co 423/2005-74, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. dubna 2005, č. j. 25 C 174/2004-47 (dále jen soud prvního stupně ), jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 239.666,- Kč, a současně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 212a a 214 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dne 10. 7. 2002 (dále též předmětná smlouva ) dle § 536 a násl. zák. č. 513/1991, obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ), kterou se žalovaná jako zhotovitel zavázala pro žalobce jako objednatele provést dílo, a to zajištění a výstavbu inženýrských sítí, včetně vybudování přípojek těchto sítí, jmenovitě vodovodu, kanalizace, přívodu el. energie včetně přípojkových skříní, a výstavbu příjezdové komunikace k parcele 384/49 v k. ú. Z. u P.. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že cena díla činí 630.700,- Kč a dílo mělo být dokončeno 30. 9. 2002. V případě prodlení s dokončením a předáním díla ve sjednaném termínu byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 2 % z celkové ceny díla za každý započatý měsíc prodlení, dále ve prospěch žalované měly být uvolňovány finanční prostředky, složené žalobci do notářské úschovy, a to v závislosti na dokončení jednotlivých částí díla. Dne 2. 10. 2002 byla předána a převzata vodovodní přípojka a kanalizační přípojka a notářkou byla dne 15. 10. 2002 poukázána žalované částka 151.368,- Kč a dne 21. 5. 2003 byla poukázána žalované další částka ve výši 100.912,- Kč a následně dne 15. 3. 2004 žalobci vyzvali žalovanou k dokončení a předání díla. Z gramatického (jazykového) vyjádření ujednání s přihlédnutím k celému obsahu předmětné smlouvy soudy dále dovodily, že termín dokončení díla uvedený v čl. II. odst. 1 předmětné smlouvy, tj. 30. 9. 2002, se týkal toliko vybudování inženýrských sítí a nikoli výstavby příjezdové komunikace a že ustanovení o smluvní pokutě je třeba posuzovat nikoli dle obch. zák., nýbrž dle § 544 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), jak vyplývá z výslovného vyjádření v čl. I odst. 1 předmětné smlouvy, a proto požadavek žalobců na zaplacení smluvní pokuty za devatenáct měsíců prodlení ve výši 239.666,- Kč neshledal opodstatněným.

Dovoláním ze dne 13. 2. 2006 napadli žalobci rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání dovozují z ust. § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), a své dovolací námitky podřadili důvodu uvedenému v ust. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V odůvodnění dovolání žalobci soudům obou stupňů zejména vytkli, že nepřihlédly ke všem žalobci předloženým důkazům a že z provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Dovolatelé namítli, že se soudy obou stupňů nezabývaly předloženým důkazem, smlouvou o uzavření budoucí smlouvy o zajištění výstavby inženýrských sítí v k. ú. Z. ze dne 28. 3. 2002, uzavřené mezi obcí Z. a žalovanou, a ani nevzaly v potaz žalobci vyžádané protokoly o předání a převzetí díla od notářky JUDr. N., z nichž, stejně jako z výpisů z účtu žalované, měl soud prvního stupně dovodit, že dne 10. 10. 2002 byla předána pouze vodovodní a kanalizační přípojka, nikoli přípojka elektrické energie, jež byla předána až v květnu 2003, jak je patrno z částky 100.912,- Kč, uvolněné dne 21. 5. 2003 notářkou z depozita. Dovolatelé brojí rovněž proti tomu, že v případě, že soudu prvního stupně výše uvedené důkazy nestačily k závěru o nesplnění závazku uvedeného v předmětné smlouvě, měl žalobce vyzvat k doplnění důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., resp. odvolací soud pak měl připustit důkaz protokolem o předání přípojky elektrické energie z 12. 5. 2003 přímo v odvolacím řízení, neboť zásada neúplné apelace se na důkazy předložené žalobci v odvolacím řízení nemůže vztahovat. Nesouhlasí rovněž s tím, že se odvolací soud odmítl zabývat novým důkazem žalobců, tj. důkazem o nedokončení vodovodní přípojky, kterým je jednoznačně zpochybněno její předání, a tedy věrohodnost důkazu ve smyslu ust. § 205a odst. 1 písm. c) o.s.ř., a současně upozornili na svůj záměr podat oznámení orgánům činným v trestním řízení pro podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 250 trestního zákona. Dovolatelé spatřují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v neustáleném výkladu pojmu inženýrských sítí a v tom, že soudy obou stupňů nehodnotily tento pojem v kontextu se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy o zajištění výstavby inženýrských sítí v k. ú. Z. ze dne 28. 3. 2002, ačkoli právě tato vymezila pojem inženýrských sítí správně.

Dovolatelé zastávají názor, že z výše uvedených důvodů je v napadeném rozhodnutí v rozporu s hmotným právem řešena otázka splnění předmětné smlouvy o dílo ze strany žalované, a proto závěrem navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 8. 3. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná.

V obsáhlém vyjádření žalovaná zejména uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobců, že ke dni podání návrhu na vydání platebního rozkazu byla žalovaná v prodlení se zhotovením díla, neboť z předávacího protokolu ze dne 2. 10. 2002 je zřejmé, že došlo k předání inženýrských sítí v rozsahu vodovodu a kanalizace, a z předávacího protokolu ze dne 12. 5. 2003 je zřejmé, že došlo k předání inženýrských sítí v rozsahu elektrické přípojky. Dále namítla, že se žalobci svým podáním ze dne 8. 4. 2004 domáhali zaplacení částky 239.666,- Kč s přísl. jako smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla za dobu od října 2002 do 8. 4. 2004, což odporuje úpravě smlouvy o dílo dle obč. zák., jelikož dílo je považováno za provedené okamžikem předání a počínaje předáním začíná běžet záruční doba, ve které může objednatel žádat odstranění případných vad díla, ovšem v záruční době žalobci žádné vady neuplatnili. Žalovaná dále konstatovala, že přes absenci zákonného pojmu inženýrských sítí může smluvní vztah upravit rozsah prováděných inženýrských prací, jak tomu je i v předmětné smlouvě. Žalovaná následně poukázala na ust. § 241a odst. 4 o.s.ř., podle kterého nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti či důkazy ve věci samé, a dále se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Závěrem žalovaná navrhla, aby dovolací soud vydal rozsudek, jímž dle § 243b odst. 2 o.s.ř. zamítne dovolání proti rozsudku odvolacímu soudu a zaváže žalobce zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Podáním ze dne 13. 3. 2006 žalobci doplnili své dovolání ze dne 13. 2. 2006, v němž zopakovali své, v dovolání uvedené, námitky a upozornili na vznik škody v důsledku nedokončení díla, jejíž náhrady se budou po žalované domáhat samostatnou žalobou a současně požádali o odklad vykonatelnosti dovolání napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobami oprávněnými, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o.s.ř.).

O odkladu vykonatelnosti dovolání napadeného rozhodnutí dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.

V posuzované věci není dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení dovolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a dost. 3 o.s.ř.) popř. důvod, jímž lze vytýkat jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelé napadli, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnili.

Procesní úkon účastníka řízení, tedy i vymezení dovolacího důvodu, posuzuje soud podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.). S ohledem na obsah dovolání žalovaných je zřejmé, že byl uplatněn nejen dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nýbrž i dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který - jak uvedeno výše - je způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze založit přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.

V posuzovaném případě z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelé především namítají, že zhotovitel byl v prodlení s dokončením a předáním díla v termínu uvedeném v čl. II. odst. 1 smlouvy ze dne 10. 7. 2002, tedy v termínu do 30. 9. 2002, poněvadž bylo v řízení prokázáno, že minimálně část inženýrských sítí (přípojky elektrické energie) nebyla provedena a předána v uvedeném termínu.

Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na závěru, že žalovaný nebyl v prodlení s dokončením díla, neboť termín 30. 9. 2002 uvedený v čl. II odst. 1 předmětné smlouvy se týkal výhradně vybudování inženýrských sítí, ovšem již nikoli výstavby příjezdové komunikace.

Dle čl. I. odst. 2 předmětné smlouvy bylo předmětem smlouvy zajištění a výstavba inženýrských sítí včetně zbudování přípojek těchto sítí, jmenovitě vodovodu, kanalizace, přívodů el. energie včetně přípojkových skříní a výstavba příjezdové obslužné komunikace k parcele č. 384/49 v k. ú. Z. u P.

V čl. I. odst. 3 předmětné smlouvy byl blíže specifikován předmět plnění týkající se vodovodu, kanalizace a přívodu elektrické energie.

V čl. I. odst. 4 předmětné smlouvy bylo mj. sjednáno, že po dokončení inženýrských sítí bude zhotovena provizorní zpevněná příjezdová komunikace.

Dle čl. II. odst. 1 se zhotovitel zavázal provést vybudování inženýrských sítí na pozemku dle čl. I. v termínu do 30. 9. 2002 .

Dle čl. IV. odst. 1 předmětné smlouvy je dílo považováno za předané v okamžiku, kdy bude na základě písemného protokolu o předání, podepsaného oběmi smluvními stranami, předána objednateli jeho poslední část.

Dle čl. VI. odst. 1 předmětné smlouvy v případě, že zhotovitel bude v prodlení s dokončením a předáním inženýrských sítí oproti termínu uvedenému v čl. II odst. 1 předmětné smlouvy, je objednatel povinen uhradit objednateli (správně zhotovitel povinen uhradit objednateli ) smluvní pokutu ve výši 2 % z celkové ceny díla za každý započatý měsíc prodlení.

Pokud dovolatelka spatřovala zásadní právní význam v tom, že není ustálen pojem inženýrské sítě , je třeba uvést, že rozhodující je vymezení tohoto pojmu v posuzované smlouvě o dílo, a to v jejím předmětu plnění, nikoliv v jeho obecném stavebně technickém vymezení. Z čl. I. odst. 2 předmětné smlouvy je zřejmé, že ve smlouvě o dílo se inženýrskými sítěmi rozumí přípojky vodovodu, kanalizace a přívod elektrické energie. Přitom je však zřejmé, že předmětem plnění dle čl. I. odst. 2 smlouvy je i výstavba příjezdové komunikace, aniž by v čl. II. odst 1 byl sjednán termín plnění.

Ze skutkových zjištění odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dovodil, že požadavek žalobců na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s předáním inženýrských sítí není opodstatněný, neboť v termínu uvedeném v čl. II. odst. 1 předmětné smlouvy měly být dokončeny v souladu s dikcí této smlouvy jen přípojky vodovodu, kanalizace a přívodu elektrické energie a nikoli již výstavba příjezdové komunikace. Jako nepřípustnou novotu odvolací soud odmítl žalobci předložený důkaz - protokol o předání a převzetí přípojky elektrické energie ze dne 12. 5. 2003, jímž byla po uplynutí termínu k dokončení díla tato přípojka převzata.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně) z hlediska předmětu řízení, a to zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením a předáním díla ve smluveném termínu plnění, neposoudil, zda k prodlení žalované nedošlo tím, že výstavba inženýrských sítí (vodovod, kanalizace a přívod elektrické energie), které měly být ukončeny ve lhůtě uvedené v čl. II. odst. 1 předmětné smlouvy, což bylo v řízení nesporné, nebyla včas dokončena a předána. Dle čl. IV. odst. 1 předmětné smlouvy bylo dílo považováno za předané v okamžiku, kdy bude na základě písemného protokolu o předání, podepsaného oběmi smluvními stranami, předána objednateli jeho poslední část. Protokolem o předání a převzetí díla ze dne 2. 10. 2002 bylo prokázáno (jak patrno z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 22. 11. 2004, č.l. 24), že dne 2. 10. 2002, tedy ve lhůtě stanovené čl. II. odst. 1 předmětné smlouvy, došlo k předání pouze dvou z celkově tří inženýrských sítí tvořících předmět smlouvy o dílo ze dne 10. 7. 2002, tj. jen vodovodní a kanalizační přípojky, aniž by soudy obou stupňů zjišťovaly, zda byla včas, tedy do 30. 9. 2002, předána rovněž i třetí inženýrská síť tvořící předmět díla, uvedená ve shora citovaném čl. I. odst. 2 předmětné smlouvy, tj. přípojka elektrické energie. Vzhledem k tomu nelze právní posouzení věci soudy obou stupňů ohledně prodlení s dokončením a předáním předmětného díla ve sjednaném termínu pokládat za správné a úplné, neboť i sama žalovaná ve svém podání ze dne 8. 3. 2006 uvedla, že k předání inženýrských sítí v rozsahu elektrické přípojky došlo až protokolem ze dne 12. 5. 2003, tedy pět měsíců po termínu uvedeném v čl. II. odst. 1 předmětné smlouvy, což lze považovat za nesporné, neboť toto tvrzení bylo doloženo důkazy a žalobce tuto skutečnost dokládá i svým tvrzením v odvolání a dovolání (č.l. 92).

Z uvedeného je též zřejmé, že odvolací soud postupoval nesprávně, když s odkazem na ust. § 205a o.s.ř. odmítl důkaz protokol o předání a převzetí elektrické přípojky ze dne 12. 5. 2003, neboť při jednání před soudem prvního stupně bylo tvrzeno a prokazováno, že ve smluveném termínu nebyla předána přípojka elektrické energie a uvedeným protokolem je prokazována především délka prodlení.

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že se odvolací soud z hlediska uplatněné smluvní pokuty a znění čl. VI. odst. 1 předmětné smlouvy a vymezení inženýrských sítí v čl. I. odst. 2 této smlouvy důsledně nezabýval právním posouzením věci, neboť zcela pominul, že dle čl. IV. odst. 1 smlouvy je dílo považováno za předané až v okamžiku, kdy bude na základě písemného protokolu o předání, podepsaného oběmi smluvními stranami, předána objednateli jeho poslední část, mj. i přípojka elektrické energie, a zda ve smyslu čl. II. odst. 1 a čl. IV. odst. 1 byla či nikoli žalovaná v prodlení s dokončením a předáním inženýrských sítí dle čl. I. odst. 2 smlouvy a jak dlouho toto prodlení trvalo.

Dovolací soud s ohledem na to, že právní posouzení věci nelze pokládat za úplné a tím za správné, dospěl k závěru, že byl naplněn dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který zakládá přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., poněvadž tím je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem.

V dalším řízení je třeba neopomenout posoudit, jakým právním režimem se předmětná smlouva o dílo řídí (ve smlouvě se uvádí občanský zákoník).

Nejvyšší soud České republiky podle ust. § 243b odst. 2 a 3 o.s.ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu, vzhledem k tomu, že není správné, zrušil, a protože důvody pro zrušení tohoto rozhodnutí platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude podle ust. § 243d odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci. Právní názor dovolacího soudu je závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2007

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu