32 Odo 474/2006
Datum rozhodnutí: 06.06.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 474/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně M. c., a.s., zastoupené JUDr. M. C., advokátem, proti žalovanému K. Z., zastoupenému JUDr. K. V., advokátem, o 500 873,60 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7/30 Cm 72/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. října 2005, č.j. 8 Cmo 295/2004-157, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. M. C.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. října 2005, č.j. 8 Cmo 295/2004-157, v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek ze dne 15. října 2003, č.j. 7/30 Cm 72/96-117, jímž Krajský soud v Brně žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 500 873,60 Kč, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), jelikož odvolací soud, který vyšel při rozhodování o nároku na zaplacení dodaného zboží z uznání závazku žalovaným s tím, že se žalovanému nepodařilo prokázat neexistenci uznané pohledávky, řešil otázku uznání závazku a jeho účinků v souladu s hmotným právem (srov. § 323 obchodního zákoníku) a stávající soudní judikaturou, o kterou se v odůvodnění rozhodnutí rovněž opřel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2002, pod číslem 127/2002, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003 a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2005, sp. zn. 32 Odo 1323/2004) a od jejichž závěrů dovolací soud nemá důvodu se odchýlit ani v této věci.

I když dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, je z obsahu dovolání zřejmé, že dovolatel založil výtku nesprávnosti právního posouzení věci na kritice závěru odvolacího soudu o tom, že žalovaný žádnými důkazy nevyvrátil právní domněnku o existenci dluhu v době uznání, pro který nespatřuje oporu v provedeném dokazování. Dovolatel, pokládající pro posouzení této otázky za zásadní údaje na dodacích listech v souvislosti s dalšími skutkovými okolnostmi, tak ve skutečnosti míří na dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilý založit, neboť jeho prostřednictvím nelze řešit otázky zásadního právního významu, nýbrž pouze otázky skutkového zjištění soudu.

Za stavu, kdy dovolací soud nedospěl k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 500,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 6. června 2007

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu