32 Odo 450/2004
Datum rozhodnutí: 29.09.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 642 odst. 1 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb., § 373 odst. 1 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb.




32 Odo 450/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně JUDr. M. P., proti žalovanému MVDr. A. L., o zaplacení 556 888,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 44/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2003, č.j. 14 Co 633/2003 50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. prosince 2003, č.j. 14 Co 633/2003 50 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 5. 2003, č.j. 7 C 44/2003-27, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 556 888,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% od 1. 9. 2001 do zaplacení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaný neporušil povinnost ze závazkového vztahu založeného dne 10. 2. 1999 platnou smlouvou o zprostředkování prodeje nemovitosti, uzavřené ve smyslu § 642 a násl. obchodního zákoníku, z níž vyplývala pro žalovaného toliko povinnost zaplatit zprostředkovateli (žalobkyni) úplatu, bude-li uzavřena kupní nebo nájemní smlouva (§ 644 obch. zák.), jejímž předmětem budou ve smlouvě specifikované nemovitosti. Povinnost uzavřít s třetí osobou kupní nebo nájemní smlouvu nebyla žalovanému smlouvou o zprostředkování stanovena, proto nedošlo-li k uzavření takové smlouvy, žádná povinnost žalovanému z uvedeného závazkového vztahu nevznikla, a nemůže být dána ani jeho odpovědnost za požadovanou náhradu škody ve smyslu § 373 obch. zák., nebyl-li naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu - porušení povinnosti. Odvolací soud odmítl námitky žalobkyně, že uplatněný nárok měl být posouzen podle § 415 a § 420 obč. zák., když účastníci projevili vůli ve smyslu § 262 odst. 1 obch. zák. podřídit své vztahy úpravě obchodního zákoníku, proto nelze na danou věc aplikovat tato ustanovení občanského zákoníku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že oba soudy nesprávně posuzovaly věc jen z hlediska porušení závazku vyplývajícího ze smlouvy o zprostředkování podle § 644 obch. zák., aniž by vyvodily příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a jeho odpovědností za výsledek, neoznámil-li žalovaný včas zprostředkovateli (žalobkyni) svůj úmysl neuzavřít kupní smlouvy, přičemž podněcoval žalobkyni k dalšímu vyvíjení zprostředkovatelské činnosti za účelem zajištění uzavření kupních smluv na prodej předmětných nemovitostí. Poukazuje přitom na § 373 a § 757 obch. zák. a protiprávní jednání žalovaného spatřuje v porušení oznamovací a prevenční povinnosti žalovaného vyplývající pro něj z § 377 a § 650 obch. zák. Domnívá se že, z hlediska § 266 obch. zák. měl být vzat zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle žalovaného. Odvolacímu soudu vytýká, že nebral zřetel na úpravu odpovědnosti za škodu obsaženou v § 415 a § 420 obč. zák., jež považuje za úpravu zvláštní a aplikovatelnou i na obchodní vztahy, pokud jedna strana závazkového vztahu není podnikatelem (§ 262 odst. 4 obch. zák.). Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal, že uvedené námitky v dovolání žalobkyně byly oběma soudy správně posouzeny, žalobkyni nevzniklo právo na odměnu, když nedošlo ve smyslu zprostředkovatelské smlouvy k uzavření žádné kupní smlouvy, proto nelze v dané věci oprávněně hovořit ani o ušlém zisku , jak připomíná žalobkyně. Navrhl proto odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. )] zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), která má právnické vzdělání (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není podle § 236 o. s. ř. přípustné. Napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť neřeší právní otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně správně dovodil, že žalovaný neporušil povinnost ze závazkového vztahu založeného dne 10. 2. 1999 platnou smlouvou o zprostředkování prodeje nemovitosti, uzavřené ve smyslu § 642 a násl. obchodního zákoníku, a proto nemůže být dána odpovědnost žalovaného za požadovanou náhradu škody ve smyslu § 373 obch. zák., když chybí jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu - porušení povinnosti. Odvolacímu soudu nelze rovněž vytknout, že by neposoudil projev vůle žalovaného z hlediska § 266 obch. zák., jestliže smlouva o zprostředkování jasně stanovila žalovanému jedinou povinnost - zaplatit žalobkyni provizi (odměnu), dojde-li k uzavření předpokládané smlouvy. Správně i uzavřel, že uplatněný nárok nelze posoudit podle § 415 a § 420 obč. zák., projevili-li účastníci vůli ve smyslu § 262 odst. 1 obch. zák., v tehdy platném znění, podřídit své vztahy úpravě obchodního zákoníku, který v době uzavření předmětné smlouvy měl vlastní úpravu odpovědnosti za škodu.

Za procesní situace, kdy dovolání není podle § 236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalobkyně bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. září 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu