32 Odo 423/2003
Datum rozhodnutí: 26.02.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 423/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně J. P., zastoupené, advokátem, proti žalovanému M. S., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 63 620 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 108/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2003 č. j. 29 Co 671/2002-46, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 29. dubna 2002 č. j. 6 C 108/98-23 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 63 620 Kč s 26% úrokem z prodlení od 28. 10. 1997 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný u žalované objednal dodávku stavebního materiálu na stavbu jeho domu, tento materiál v ceně 63 620 Kč žalobkyně dodala žalovanému, který jej převzal a na stavbu domu použil. Tento skutkový stav posoudil soud prvního stupně tak, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy podle § 588 občanského zákoníku (dále jen ObčZ ), žalovaný jako kupující nezaplatil kupní cenu a dostal se podle § 517 ObčZ do prodlení. Smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalovaným a společností D., s.r.o., ze dne 18. 7. 1997 posoudil jako neplatnou, neboť za společnost jednal někdo, kdo k tomu podle § 13 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ) nebyl oprávněn. Skutečnost, komu byly adresovány dodací listy, není podle soudu prvního stupně právně významná.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2003 č. j. 29 Co 671/2002-46 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů učinil soud prvního stupně. Tvrzení žalobkyně, že dodala předmětný stavební materiál žalovanému na základě jeho vlastních ústních objednávek bylo prokázáno výpovědí svědka Ing. P. To, že tento materiál žalovaný sám fakticky převzal a na své stavbě použil, bylo mezi účastníky nesporné. Výpovědí uvedeného svědka i prvním dodacím listem č. 259, na němž byl uveden jako odběratel žalovaný, jeho označení škrtnuto a uvedeno označení společnosti D., s.r.o., bylo prokázáno, že k uvedení společnosti D., s.r.o., na fakturu a dodací listy došlo pouze na základě žádosti žalovaného. Pro tvrzení žalovaného, že předmětný stavební materiál objednala uvedená společnost jednáním oprávněné osoby nebyl v řízení předložen ani navrhnut žádný důkaz. Naopak byla tvrzení žalovaného vyvrácena výpovědí statutárního zástupce společnosti D., s.r.o., Z. Č. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně věc posoudil tak, že na základě úplně a správně zjištěného skutkového stavu vzniklo žalobkyni v souladu s § 588 ObčZ právo na zaplacení kupní ceny dodaného zboží a podle § 517 odst. 2 ObčZ nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. V řízení sice byla prokázána skutečnost, že žalovaný uzavřel se společnosti D., s.r.o., neplatnou smlouvu o dílo, to však nemá žádnou souvislost se vztahem mezi účastníky tohoto řízení, pokud jde o žalovaným objednaný a převzatý materiál. Taktéž další prokázaná skutečnost, že žalobkyně některé doklady vystavila s označením společnosti D., s.r.o., jako dodavatele, nemůže nic změnit na přijatých právních závěrech, neboť nic nevypovídá o subjektech a obsahu posuzovaného právního vztahu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že napadené rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.]. Namítl především, že odvolací soud neprovedl jím navrhovaný důkaz vyžádáním spisu Policie ČR sp. zn. OVV 687/97 o trestním stíhání pana J. M. K dovolání přiložil kopii části tohoto spisu a poukázal na to, že z tohoto spisu vyplývá, že svědek J. M. měl podpisové právo za společnost D., s.r.o., a že byl pověřen vypracováním smlouvy mezi touto společností a žalovaným a také, že výpovědi svědků vyslechnutých soudem prvního stupně jsou v rozporu s jejich výpověďmi, které učinili v přípravném řízení Policie ČR. Tak např. Ing. I. P. vypověděl v přípravném řízení policie, že novou fakturu znějící na žalovaného vypracoval až poté, když zjistil, že pohledávka vůči společnosti D., s.r.o., je nedobytná a že došlo k odcizení částky 195 000 Kč J. M. Dovolatel dále poukázal na okolnost, že při jeho jednání s panem M. nemohl předpokládat, že tato osoba není zmocněna k jednání za společnost D. s.r.o., když se prokázal osvědčením o registraci společnosti u příslušného finančního úřadu, smlouvou o zřízení běžného účtu uzavřenou s Č. s., a. s., pobočkou H., a disponoval razítkem společnosti a měl k dispozici její IČ i DIČ. Dovolatel poukázal na § 15 ObchZ, podle jehož odstavce 1 je podnikatel vázán úkony zástupce podnikatele, který překročil své oprávnění, jestliže třetí osoba o překročení nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem vědět nemohla. Poukázal dále na to, že soud se nevypořádal s prokázanou skutečností, že společnosti D., s.r.o., zaplatil částku 195 600 Kč. Z uvedeného dle názoru dovolatele vyplývá, že mezi společností D., s.r.o. a žalovaným došlo k platnému právnímu vztahu. V neprovedení navrhovaného důkazu spatřuje dovolatel vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů, vrácení věci soudu prvního stupně a poté zamítnutí žaloby.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Dovolatel v posuzované věci uvedl celkem tři dovolací důvody, z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je však zřejmé, že nesouhlasí s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Dovolatel současně vychází z odlišných skutkových závěrů než odvolací soud (činí z provedených důkazů vlastní skutková zjištění) a na nich pak buduje i své vlastní a od odvolacího soudu odlišné skutkové závěry. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových zjištěních a závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.

Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.), nepředstavuje dovolání žalovaného uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který - jak uvedeno výše - nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Pokud dovolání není přípustné, nemůže být ani posuzován dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. února 2004

JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu