32 Odo 393/2006
Datum rozhodnutí: 19.06.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 393/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Z. N. proti žalovanému J. Z. zastoupenému advokátem, o 58 999,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 123/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2005, č.j. 12 Cmo 380/2004-49, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. září 2004, č.j. 26 Cm 123/2000-33, žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 58 999,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 22. července 1998 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. června 2005, č.j. 12 Cmo 380/2004-49, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v prvním bodu výroku v rozsahu 439,- Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). Dále jej potvrdil jednak v prvním bodu výroku v rozsahu uložené povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 58 560,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 20. listopadu 1999 do zaplacení, a rovněž ve druhém bodu výroku (výrok II.). Odvolací soud dále změnil rozsudek soudu prvního stupně v prvním bodu výroku ve zbývajícím rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 15 % úrok z prodlení z částky 58 560,- Kč od 22. července 1998 do 20. listopadu 1999 (III. výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, jelikož podle jeho názoru řešil odvolací soud otázku oprávnění zaměstnanců podnikatele jednat v rozporu s hmotným právem. Rovněž se domnívá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k čemuž došlo podle jeho tvrzení zejména tím, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržené důkazy mající pro věc zásadní význam. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen o. s. ř. ).

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle § 240 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.

Bylo-li dovolání podáno u jiného než příslušného soudu prvního stupně nebo u nepříslušného odvolacího soudu (např. u krajského nebo vrchního soudu, který o odvolání podaném ve věci nerozhodoval), popř. u jiného státního orgánu či správního úřadu, je dovolací lhůta zachována jen tehdy, stačí-li tento soud nebo jiný orgán ještě v dovolací lhůtě odeslat jemu doručené dovolání příslušnému soudu prvního stupně, odvolacímu soudu nebo dovolacímu soudu (tj. podat je u držitele poštovní licence nebo přímo u soudu).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému (jeho právnímu zástupci) byl rozsudek odvolacího soudu, proti kterému směřuje jeho dovolání, doručen dne 22. července 2005 (srov. doručenku na č.l. 52 spisu). Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání tak bylo 22. září 2005 (úterý). Podání (dovolání) datované dne 5. září 2005 žalovaný adresoval i zaslal Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Městského soudu v Praze (srov. obsah podání na č.l. 55 spisu) formou doporučené zásilky R 063203 dne 14. září 2005 (srov. obálku na č.l. 59 spisu), která byla Městskému soudu v Praze doručena dne 16. září 2005. Městský soud v Praze, který není v dané věci žádným ze soudů uvedených v ustanovení § 240 o. s. ř., odeslal dovolání žalovaného soudu prvního stupně (tj. Krajskému soudu v Ústí nad Labem) pod číslem R 14969 dne 27. září 2005 (viz úřední záznam na č.l. 61 spisu).

Z uvedeného plyne, že zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání dodržena nebyla, protože v jejím rámci nebylo dovolání zasláno příslušnému soudu. Jelikož dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), v souladu s ustanoveními § 243b odst. 5 věty první a § 218a věty první o. s. ř. pro opožděnost odmítl, aniž byl oprávněn se jím věcně zabývat.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2007

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu