32 Odo 374/2003
Datum rozhodnutí: 19.02.2004
Dotčené předpisy: § 37 odst. 1 předpisu č. 97/1963Sb.




32 Odo 374/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce O. A., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému W. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 11 409,49 DM, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 12/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. prosince 2002 č. j. 15 Co 346/2002 - 48, takto :

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. prosince 2002 č. j. 15 Co 346/2002 - 48 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. dubna 2002 č. j. 8 C 12/2002 - 38 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 409,49 DM. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný mu nezaplatil dodávku elektrické energie do jeho objektu ve městě L., Z. 2,94227 SRN. Žalobce je obchodní společností se sídlem v SRN a žalovaný má povolen pobyt v České republice na adrese P. 210/III., S. Žalovaný je jednatelem obchodní společnosti G., spol s r. o., se sídlem v S., H. č. 141.

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 19. dubna 2002 č. j. 8 C 12/2002 - 38 zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dovodil, že o žalovaném nároku nemá pravomoc rozhodovat, neboť nejde o spor s mezinárodním prvkem. Žalobce je zahraniční právnickou osobou se sídlem v SRN a žalovaný je cizím státním příslušníkem, který má na území České republiky pouze dočasně povolen přechodný pobyt na vízum za účelem účasti v tuzemské právnické osobě.V daném případě se jedná o majetkový spor mezi výlučně cizozemskými osobami, když předmět sporu se žádným způsobem nedotýká sféry českého právního řádu. Na právní vztah mezi účastníky je třeba aplikovat německé právní předpisy. Soud prvního stupně řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil, neboť se jedná o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. prosince 2002 č. j. 15 Co 346/2002 - 48 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů není dána, neboť nejde o věc s mezinárodním prvkem ve smyslu § 1 zákona č. 97/1963 Sb. O věci s mezinárodním prvkem jde v případech, kdy účastníkem právního vztahu je cizí státní příslušník nebo zahraniční právnická osoba, kdy jeho předmětem je movitá nebo nemovitá věc v zahraničí, kdy ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu došlo v zahraničí, případně i tehdy, když účastník má bydliště v cizině. V daném případě chybí existence českého prvku . Účastníky právního vztahu jsou zahraniční právnická osoba a německý státní občan, který má trvalý pobyt v SRN, předmětem právního vztahu je dodávka elektrické energie na území SRN uskutečňovaná na základě smlouvy uzavřené podle německého práva. Ze skutečnost, že žalovaný má majetek v České republice, nelze dovozovat, že jde o věc s mezinárodním prvkem. Z tohoto důvodu nebylo již nutné zkoumat, zda je založena pravomoc soudu založená místní příslušností podle § 37 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb.

V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobce namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soudy obou stupňů dovodily, že se v daném případě nejedná o věc s mezinárodním prvkem a tudíž není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Žalovaný má povolen pobyt v České republice na adrese P. 210/III, S., je společníkem a jednatelem obchodní společnosti G., spol. s r. o. od 19. 12. 1995 do dnešní doby. Na uzemí české republiky má tedy žalovaný majetek (obchodní podíl). Rovněž trvalý pobyt podle předpisů správního práva nelze považovat za totožný s pojmem bydliště podle o. s. ř., neboť fyzická osoba může mít bydliště na více místech. Navíc v době zahájení řízení žalovaný neměl v SRN trvalý ani přechodný pobyt a nemohl proto být žalován před německým soudem. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu druhého i prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Soudy obou stupňů v posuzovaném případě správně vycházely z § 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, podle něhož je účelem tohoto zákona stanovit, kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem, upravit právní postavení cizinců, jakož i stanovit postup českých justičních orgánů při úpravě těchto vztahů a rozhodování o nich a tím napomáhat mezinárodní spolupráci. Zákon v tomto ustanovení používá výrazu mezinárodní prvek, který dále nevymezuje. Konkrétní právní vztah je třeba považovat za soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem, jestliže zde existuje vztah k zahraničí buď u subjektu právního vztahu, či u skutečnosti právně významné pro vznik a existenci právního vztahu nebo u předmětu právního vztahu.

V posuzovaném případě se mezinárodní prvek (resp.český prvek vyskytující se jen v civilním řízení, které se vede o hmotněprávním vztahu jinak čistě vnitrostátní německé povahy) týká subjektu vztahu (žalovaného), který se v době zahájení řízení zdržuje v České republice nebo zde má bydliště. Z tohoto důvodu bylo třeba v posuzovaném případě aplikovat § 37 cit. zákona, což soudy obou stupňů neučinily. Podle § 37 odst. 1 cit. zák. je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost. Příslušností českých soudů podle tohoto ustanovení je míněna místní (obecná, výlučná nebo na výběr daná) ve smyslu § 84 až 89a o. s. ř. Soudy měly zjišťovat, zda se žalovaný v okamžiku zahájení řízení zdržoval v České republice, neboť i když žalovaný je cizincem s bydlištěm v cizině, zdržuje.li se v České republice, je dána pravomoc českého soudu v majetkovém sporu, v němž je občan žalován. Navíc táž osoba může mít více bydlišť na různých místech, (v posuzovaném případě jedno v České republice, kde podnikal, byl jednatelem obchodní společnosti s ručením omezeným a druhé v SRN). Pak by bylo možné tuto osobu žalovat v majetkových sporech buď v České republice nebo v cizině (SRN) podle vůle žalobce.

Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě soudy neaplikovaly § 37 odst. 1 o. s. ř., spočívá jejich rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně je proto nutné zrušit. Nejvyšší soud České republiky je aniž nařizoval jednání (§ 243b odst. 1 a 2 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. února 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu