32 Odo 362/2006
Datum rozhodnutí: 23.08.2006
Dotčené předpisy: § 266 předpisu č. 513/1991Sb., § 524 předpisu č. 40/1964Sb.




32 Odo 362/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. L. M., proti žalované E. akciová společnost, o 4 895 881 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 Cm 160/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2005, č.j. 5 Cmo 225/2005-715, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2005, č.j. 5 Cmo 225/2005-715, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2005, č.j. 10 Cm 160/99-648, mimo jeho výroku II. o zastavení řízení, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č.j. 10 Cm 160/99-648, uložil žalované zaplatit žalobci částku 4 423 552 Kč s 19 % úrokem z prodlení za období a z částek uvedených ve výroku I., výrokem II. zastavil řízení ohledně částky 50 000 Kč a 19 % úroku z prodlení za období a z částek v tomto výroku uvedených z důvodu zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu, výrokem III. zamítl žalobu co do částky 422 329 Kč a 19% úroku z prodlení ročně z částek vyšších a za další období než bylo přiznáno výrokem I. a zastaveného ve výroku II., výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze závěru, že na základě neplatné smlouvy o zneškodnění odpadu č. 262 uzavřené s právním předchůdcem žalobce dne 18. 9. 1995 se již žalované od právního předchůdce žalobce dostalo plnění, a to strojního vytěžení, odvozu a zajištění zneškodnění odpadu katalogové č. 31424 ostatní znečištěná zemina, v období od 2. 7. až 1. 8. 1996 v množství celkem 5 168,17 tun. Žalobce v řízení za provedení těchto prací vyfakturovanými fakturou č. 430159 uplatnil jejich cenu ve výši 4 895 881 Kč. Za uvedené práce již žalovaná uhradila předchůdci žalobce - společnosti A., s. r. o. částku 2 400 000 Kč. Pohledávku ve výši 4 925 881 Kč (rozdíl mezi cenou díla 7 325 881 Kč a částkou 2 400 000 Kč uhrazené A., s. r. o.) poté A., s. r. o. dne 29. 10. 1998 postoupila žalobci. Pro soudem konstatovanou neplatnost smlouvy v předešlém řízení následně žalobce uplatnil vůči žalované nárok z bezdůvodného obohacení. Soud aplikoval § 457 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), když z dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce plnil pro žalovanou z neplatné smlouvy, žalovaná za toto plnění plnila pouze zčásti a tím se na úkor žalobce obohatila. Ve skutečnosti, že byla postoupena pohledávka z neplatné smlouvy, nespatřoval soud význam pro posouzení platnosti samotné smlouvy o postoupení pohledávky s ohledem na zákonnou odpovědnost postupitele vůči postupníkovi podle § 527 odst. 1 písm. a) obč. zák. Pro požadované započtení vzájemné pohledávky žalované ve výši 2 400 000 Kč neshledal však soud důvod, neboť tato částka byla uhrazena společnosti A., s. r. o. již před postoupením pohledávky žalobci, nebyla tedy předmětem postoupení. Dále dovodil, že předmětem postoupení byla též pohledávka, která představovala výši bezdůvodného obohacení vzniklého plněním právního předchůdce žalobce pro žalovanou z neplatné předmětné smlouvy o zneškodnění odpadu. Při určení výše bezdůvodného obohacení soud vyšel z ohodnocení plnění znalcem Ing. K. ve výši 4 503 552 Kč. Soud tuto částku snížil o 80 000 Kč započtených žalovanou podle § 98 poslední věty občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) jako své vzájemné pohledávky vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatné smlouvy, proto žalobci přiznal částku 4 423 552 Kč. Do výše 442 329 Kč proto žalobu na zaplacení 4 845 881 Kč - po připuštění zpětvzetí žaloby ohledně částky 50 000 Kč, původně podané na zaplacení 4 895 881 Kč, zamítl. Vznesenou námitku promlčení neuznal, protože pohledávka byla uplatněna u soudu dne 3. 11. 1998 a není ve smyslu § 394 a 397 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) promlčena, byla-li uplatněna u soudu ve čtyřleté promlčecí době plynoucí od uskutečnění plnění na základě neplatné smlouvy. Příslušenství úroky z prodlení soud prvního stupně přiznal v souladu s § 369 odst. 1 a § 502 obch. zák.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. října 2005, č.j. 5 Cmo 225/2005-715, potvrdil rozsudek krajského soudu v napadené části směřující proti výroku III. ohledně částky 422 329 Kč s uvedeným příslušenstvím a ve zbývající napadené části směřující do výroku I. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu co do částky 4 423 552 Kč s příslušenstvím specifikovaným v tomto výroku žalobu zamítl; výroky III., IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně a se svým předchozím právním názorem dospěl odvolací soud k témuž závěru, že smlouva o zneškodnění odpadu č. 262 uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalované dne 18. 9. 1995, kterou bylo možno podle jejího obsahu považovat za smlouvu o dílo, neobsahovala zcela určitým způsobem vymezený předmět plnění, proto je nutno ji považovat ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. za absolutně neplatnou. Odvolací soud při přezkoumávání platnosti smlouvy o postoupení pohledávky po doplnění dokazování dospěl k závěru, že byly dne 29. 10. 1998 uzavřeny dvě smlouvy o postoupení pohledávky, jejichž předmět byl vymezen shodně, avšak v jedné smlouvě měla být cena, za níž se pohledávka postupovala, předmětem samostatné dohody, avšak žádná dohoda o ceně nebyla prokázána, a v druhé smlouvě byla v ujednání o ceně provedena oprava, aniž by bylo zřejmé, kdo opravu provedl. Odvolací soud proto považoval smlouvu o postoupení pohledávky za absolutně neplatnou podle § 37 obč. zák., když nevyhovovala podmínkám platné smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu § 524 a násl. obč. zák., nebyla-li nepochybně prokázána dohoda o ceně za postoupení pohledávky při sjednání úplatného postoupení. Navíc odvolací soud konstatoval, že i kdyby byla smlouva o postoupení pohledávky uzavřena platně, mohla být předmětem této smlouvy jen práva vyplývající postupiteli (A., s. r. o.) ze smlouvy o zneškodnění odpadu, ale protože tato je neplatná a žalobce není původním účastníkem této neplatné smlouvy, nemohl mu vzniknout nárok z bezdůvodného obohacení. Uzavřel, že z dokazování ani nevyplynulo, že by předmětem smlouvy o postoupení pohledávky byla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, proto neshledal důvod pro přiznání požadované částky 4 423 552 Kč z uvedeného titulu bezdůvodného obohacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání do všech jeho výroků, s tím, že dovolání do výroku I. je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a do výroku II. podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž má za to, že dovolání je důvodné ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a pro nesprávné právní posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vadu řízení spatřuje v tom, že soud neprovedl žalobcem navržené důkazy, které zachycují skutkové okolnosti související s uzavřením smlouvy o zneškodnění odpadu č. 262 ze dne 18. 9. 1995, podstatné pro výklad tohoto právního úkonu podle § 266 obch. zák. Odvolacímu soudu vytýká porušení zásady předvídatelnosti postupu soudu a rozkolísanost předběžných právních závěrů, napadá průběh soudního jednání u odvolacího soudu a vytýká mu v návaznosti na § 157 odst. 2 o. s. ř. nepřezkoumatelnost jeho úvah, ať už z hlediska hodnocení důkazů anebo právních závěrů. Nesprávný právní závěr spatřuje v posouzení předmětné smlouvy o zneškodnění odpadu jako smlouvy neplatné pro její neurčitost, když oběma soudům vytýká, že nevyložily právní úkon založený touto smlouvou podle § 266 obch. zák., resp. § 35 odst. 2 obč. zák. a pominuly specifikum v odpadovém hospodářství, kdy není reálné, určitě specifikovat předmět plnění ve stanovení množství odpadu. Bylo proto namístě použít formulace podle potřeby , když z hlediska obsahu zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech, je zřejmé, v čem tato potřeba z hlediska kvantity spočívá. Dovolatel namítá rovněž nesprávné právní posouzení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 1998. Poukazuje, že jedna z předložených smluv o postoupení pohledávek z uvedeného data obsahuje dohodu o ceně postupovaných pohledávek, přičemž argumentaci soudu ohledně opravování částky 1 450 000 Kč považuje žalobce za nepřesvědčivou, když soud nezjišťoval, kdy byla oprava provedena a i kdyby byla provedena po podpisu smluvními stranami, pak z obsahu je zřejmé, že tato částka byla jen součtem ostatních ve smlouvě uvedených částek, jejich cifry nijak opravovány nebyly a tato oprava měla být posouzena případně jako písařská chyba ve smyslu § 37 odst. 3 obč. zák. Neobsahovala-li první listina Smlouva o postoupení pohledávek z 29. 10. 1998 cenu pohledávky a stanovila, že hodnota pohledávek bude předmětem samostatné dohody, pak projev vůle o této dohodě byl podle žalobce dovršen právě v podobě druhé listiny - Smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 10. 1998, jež písemně zachycovala dohodnutou cenu za postoupení, čímž se projev vůle obou účastníků smlouvy o postoupení pohledávek stal perfektní. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a související část rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního k dalšímu řízení.

Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen opět o. s. ř.) v té části, v níž bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl výrokem I. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé co do částky 422 329 Kč a příslušenství, kterým tento soud rozhodl v tomto rozsahu ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a to podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dále je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v té části, v níž bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do jeho výroku II., jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně co do částky 4 423 552 Kč a příslušenství tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta. Dovolání, které splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalobcem), řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a vychází z možných dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou dovolatele spočívající v nesprávném právním posouzení neplatnosti smlouvy o zneškodnění odpadu č. 262 ze dne 18. 9. 1995, kdy žalobce vytýká odvolacímu soudu, že nevyložil obsah smlouvy v souladu s § 266 obch. zák.

Podle § 266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.

Odstavec 2 cit. ustanovení v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.

Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (§ 266 odst. 3 obch. zák.).

Podle § 266 odst. 4 obch zák. projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

Nejvyšší soud ČR uzavřel, že dovolateli je třeba přisvědčit, že odvolací soud i soud prvního stupně, který byl zavázán předchozím právním závěrem odvolacího soudu, nesprávně dovodily neplatnost předmětné smlouvy o zneškodnění odpadu podle § 37 odst. 1 obč. zák. pouze ze závěru, že smlouva neobsahovala zcela určitým způsobem vymezený předmět plnění, aniž by aplikovaly § 266 obch. zák. a zabývaly se výkladem sjednaného předmětu plnění podle tohoto ustanovení s ohledem na dovolatelem připomínané specifikum plnění odpadovém hospodářství s akcentem na úmysl jednající osoby ve smyslu § 266 odst. 1 obch. zák. Soud prvního stupně se bude v dalším řízení zabývat ve smyslu výše citovaného ustanovení § 266 obch. zák. projevem vůle účastníků této smlouvy s ohledem na sjednaný předmět smlouvy. Jazykové vyjádření právního úkonu zachyceného v předmětné smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými, logickými či systematickými, je třeba vyložit projev vůle podle úmyslu jednající osoby a v případě potřeby vycházet z dalších odstavců uvedeného výkladového pravidla.

Nejprve je tedy třeba najisto postavit, zda smlouva o zneškodnění odpadu č. 262 uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalované dne 18. 9. 1995 je platná či neplatná za použití ustanovení § 266 obch. zák., aby poté mohl soud následně v dané věci uvažovat o případném bezdůvodném obohacení žalobce. V této souvislosti je však třeba poukázat na dosavadní judikaturu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005, podle něhož k platnosti smlouvy o postoupení pohledávky (§ 524 a násl. obč. zák.) zákon nevyžaduje, aby v ní byl uveden právní důvod vzniku pohledávky, ani aby v ní byla uvedena právní kvalifikace postupované pohledávky.

Dovolací důvod, který v tomto směru vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy uplatněn důvodně.

Dovolací soud se dále zabýval námitkou dovolatele ohledně právního posouzení odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

Jedna ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 1998, předložených k důkazu, obsahuje dohodu o ceně postupovaných pohledávek, jak důvodně připomíná žalobce. Z obsahu ceny pohledávky je zřejmé, že tato částka byla jen součtem ostatních ve smlouvě uvedených částek, jejichž cifry nijak opravovány nebyly, proto byl důvod tuto opravu posuzovat případně skutečně jako písařskou chybu ve smyslu § 37 odst. 3 obč. zák. Neobsahovala-li první listina Smlouva o postoupení pohledávek z 29. 10. 1998 - cenu pohledávky a stanovila, že hodnota pohledávek bude předmětem samostatné dohody, pak je možno i v této části přisvědčit dovolateli, že projev vůle o této dohodě byl dovršen právě v podobě druhé listiny - Smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 10. 1998, jež písemně zachycovala dohodnutou cenu za postoupení.

Rovněž v tomto případě byl dovolací důvod, vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., uplatněn důvodně.

Za této situace již bylo bezpředmětné, aby se dovolací soud zabýval dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v posouzení neplatnosti smlouvy o zneškodnění odpadu č. 262 ze dne 18. 9. 1995 a smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 10. 1998 správné, Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 2 o. s. ř. proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném rozsahu mimo výroku o zastavení řízení a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 23. srpna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu