32 Odo 352/2006
Datum rozhodnutí: 23.04.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 352/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Mgr. F. Š., s. k. p., úpadce A. L. a.s., proti žalovanému V. Š., zastoupenému JUDr. Z. L., advokátem o zaplacení 80 277,80 Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 242/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. listopadu 2005, č.j. 22 Co 2368/2005-68, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 016 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. L, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. listopadu 2005, č.j. 22 Co 2368/2005-68, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. července 2005, č.j. 6 C 242/2004-52, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání zpochybněná právní otázka, zda v daném případě má žalobce nárok na zaplacení žalované částky z titulu získání plnění žalovaným z neplatné kupní smlouvy, uzavřené mezi úpadcem na straně žalobce a žalovaným, nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem, konkrétně ustanovením § 457 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), podle něhož, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Mimoto tato otázka nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu ani mezi ty, které by dosud nebyly řešeny (srov. např. Judikát č. 28/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 3/2006, jímž je řešena obdobná otázka zásadního významu, jako v dané věci, tj. vrácení plnění z neplatné smlouvy ve smyslu § 457 obč. zák. za situace, kdy účastník neplatné smlouvy je v konkursu). Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s hmotným právem a v souladu s dosavadní judikaturou, neboť žalobce nemá právo na zaplacení požadované částky ani z titulu práva na zaplacení kupní ceny ve smyslu § 409 obchodního zákoníku, jak dovodil soud prvního stupně, a ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 457 obč. zák., k čemuž dospěl odvolací soud. Pokud dovolatel zpochybňuje posouzení otázky, kdy došlo k uzavření smlouvy a poukazuje na neplatnost uzavřené kupní smlouvy v dané věci, pak je třeba učinit závěr, že odvolací soud při posouzení uplatněného nároku vyšel právě ze závěru o neplatnosti předmětné kupní smlouvy (resp. z neplatnosti úkonu, jímž bylo plněno z předmětné smlouvy bez souhlasu správce podniku), a poté správně aplikoval ustanovení § 457 obč. zák., které zakotvuje restituční povinnost účastníků neplatné smlouvy vrátit si navzájem poskytnutá plnění. Odvolací soud nepochybil, jestliže konstatoval, že v dané věci se jedná o synallagmatický vztah, kdy nárok účastníka na vydání předmětu koupě je podmíněn povinností vrátit druhému kupní cenu a charakter takového vztahu se nemůže změnit v situaci, že předmět koupě nelze vydat vzhledem k poražení zakoupených zvířat a je třeba poskytnout peněžní náhradu. Odvolací soud i správně dovodil, že nemusí řešit, zda je třeba v žalobním petitu uvést obě vzájemná peněžitá plnění s tím, že žalobce by žádal o zaplacení stejné částky a zároveň se zavazoval k zaplacení stejné částky. Jeho závěr o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby jako nedůvodné, není tedy možno s ohledem na ustanovení § 457 obč. zák. považovat za rozhodnutí, které by bylo v rozporu s hmotným právem a ani s dosavadní judikaturou týkající se aplikace onoho ustanovení i za situace, že účastník neplatné smlouvy je v konkursu. Dovolatel se tedy mýlí, jestliže poukazuje, že odvolací soud nepřihlédl k situaci prohlášení konkursu a že pominul, že jedním z účinků konkursu je, že započtení na majetek patřící do konkursní podstaty není přípustné. V daném případě ale nebylo odvolacím soudem aplikováno dovolatelem předestřené ustanovení § 580 obč. zák., upravující započtení, nýbrž ustanovení § 457 obč. zák.

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobce odmítnuto, žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 16, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 801 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od. 1. 5. 2004, § 46a odst. 1 z. č. 337/1992 Sb.), tedy celkem ve výši 5 016 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne23. dubna 2007

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu