32 Odo 34/2006
Datum rozhodnutí: 28.06.2006
Dotčené předpisy: § 114b předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 34/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně M. s.r.o., proti žalované M. -S., s.r.o., o zaplacení 108 261,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 11 Cm 207/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2005, č.j. 2 Cmo 200/2004-62, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2005, č.j. 2 Cmo 200/2004-62, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2004, č.j. 11 Cm 207/2003-41, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. července 2005, č.j. 2 Cmo 200/2004-62, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2004, č.j. 11 Cm 207/2003-41, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 108 261,40 Kč s 1,5 % p.a. úrokem z prodlení od 8. 2. 2003 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v dané věci Krajský soud v Brně vydal platební rozkaz sp. zn. 4 Ro 469/2003, proti němuž podala žalovaná odpor, a poté co týž soud usnesením ze dne 20. října 2003, č.j. 11 Cm 207/2003-39, uložil žalované podle § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila a v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení, a dále žalovanou poučil, že jestliže se v dané lhůtě bez vážného důvodu nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., pro jehož vydání nemusí být nařízeno jednání, a toto usnesení žalované řádně doručil, žalovaná v určené lhůtě písemné vyjádření k žalobě nepodala a ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a občanského soudního řádu dále jen o. s. ř.). Učinil závěr, že žalobkyně má právo na zaplacení vzniklé škody podle § 374 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) přepravného podle § 610 a násl. obch. zák. a úroku z prodlení podle § 369 obch. zák.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá formálnost postupu obou soudů a poukazuje, že její vyjádření k věci požadované soudem prvního stupně bylo již obsahem jejího dřívějšího podání, proto absence dalšího vyjádření nemohla znamenat překážku v postupu řízení. Je přesvědčena, že izolovaným výkladem jednoho zákonného ustanovení došlo ke zkrácení jejího práva na spravedlivý proces. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání byly dány a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen ČR) jako soud dovolací (§ 10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalovanou) řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť otázku, vydání výzvy soudem podle § 114b odst. 1 o. s. ř. i po té, co se žalovaná k věci vyjádřila v odporu proti platebnímu rozkazu, považuje Nejvyšší soud ČR za otázku zásadního právního významu.

Podle § 114b odst. 1, věty první, o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 94 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení.

Podle ustanovení § 114b odst. 2 o. s. ř. usnesení podle odstavce 1 může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem. Lhůtu k podání vyjádření v tomto případě soud určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu.

Ustanovení § 114b o. s. ř. bylo zavedeno zákonem č. 30/2000 Sb., kterým byl občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. ledna 2001 novelizován. Smyslem a cílem přijatých změn bylo posílit odpovědnost účastníků řízení za jeho výsledek se záměrem zrychlit řízení ve věci v prvním stupni a racionalizovat jeho průběh. Úkolem soudu je připravit jednání tak, aby při něm mohla být věc projednána a aby ji bylo možno rozhodnout zpravidla při prvním jednání. Smyslem přípravy jednání ve sporném řízení je tak určit okruh právně významných skutkových okolností, které jsou mezi účastníky sporné a které tak budou předmětem dokazování, jakož i zajistit obstarání důkazů, jejichž provedení účastníci k prokázání svých tvrzení navrhli, ale nemohou je sami předložit. V ustanovení § 114a a § 114b o. s. ř. jsou pak stanoveny některé prostředky a metody, jejichž pomocí lze cíle vlastní přípravy jednání dosáhnout. Jelikož okruh sporných skutečností nelze určit bez součinnosti žalovaného, vychází zákon v zájmu hospodárnosti a efektivity řízení ze zásady, že také žalovaný musí být zavázán již ve stadiu přípravy jednání vyjádřit se ve věci.

Odlišná procesní situace při vydání výzvy podle § 114b odst. 2 o. s. ř. (na rozdíl od odstavce 1) spočívá též v tom, že se tato výzva svými důsledky uplatní pouze tehdy, pokud podá žalovaný odpor. Pokud tak neučiní, platební rozkaz nabude právní moci, není k čemu se vyjadřovat a lhůta k podání vyjádření nezačne vůbec běžet. Podá-li žalovaný odpor, ve kterém vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, splní svou povinnost vyjádřit se tím, že odpor takto odůvodní (srov. Judikát Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek č. 65/2005 a zároveň článek autora Drápal, L., Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu, Právní rozhledy 5/2002 - mimořádná příloha).

Lze uzavřít, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že byly naplněny předpoklady k vydání rozsudku soudem prvního stupně pro uznání z důvodu absence vyjádření žalované na základě usnesení soudu, za situace, kdy žalovaná se k věci ve smyslu výzvy formulované v usnesení soudu vydaném podle § 114b o. s. ř. vyjádřila již v odporu k platebnímu rozkazu, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. , byl tudíž dovolatelkou v tomto směru uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2006

JUDr. Kateřina Hornochová,v. r.

předsedkyně senátu