32 Odo 316/2002
Datum rozhodnutí: 05.08.2003
Dotčené předpisy: § 340 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb., § 365 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 316/2002-78

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce F. n. m. Č. r., proti žalované M., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. L., advokátem, o zaplacení 6,033.884,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 133/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2002, č.j. 1 Cmo 112/2001-57, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2002, č.j. 1 Cmo 112/2001-57, a rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. října 2000, č.j. 30 Cm 133/97-38, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 12. října 2000, č.j. 30 Cm 133/97-38, kterým Krajský obchodní soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 6,033.884,- Kč, představující smluvní úrok z prodlení za prodlení žalované se zaplacením kupní ceny za prodej privatizovaného majetku podle kupní smlouvy č. 393/93, a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 93.708,- Kč (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a připustil proti svému rozsudku dovolání (výrok III.).

Na základě provedeného dokazování a právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že ve smlouvě č. 393/93, uzavřené účastníky řízení dne 1. října 1993, kterou posuzoval jako smlouvu o prodeji podniku podle § 476 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), si smluvní strany sjednaly konkrétní hodnotu převáděného majetku dle privatizačního projektu jako předběžnou kupní cenu s tím, že tato kupní cena bude upřesněna do 31. října 1993 podle účetní závěrky provedené ke dni 30. září 1993. K tomuto upřesnění kupní ceny však podle skutkových zjištění soudu prvního stupně nedošlo a ani z důvodu neúplné účetní závěrky dojít nemohlo, přičemž na této skutečnosti nemohou nic změnit ani platby poskytnuté žalovanou žalobci na úhradu z jeho strany stanovené kupní ceny a ani převzetí privatizovaného majetku dle zápisu o převzetí ze dne 26. listopadu 1993, v němž žalovaná u svého podpisu vyslovila s odkazem na zmíněný zápis nesouhlas s výslednou kupní cenou. Podle soudu prvního stupně se žalovaná do prodlení se zaplacením kupní ceny dostat nemohla, neboť sám žalobce byl v prodlení s předložením úplné účetní závěrky vyhovující zákonu č. 563/1991 Sb. o účetnictví. Pokud žalovaná nebyla v prodlení s úhradou kupní ceny, nevzniklo žalobci ani právo na zaplacení úroku z prodlení, a proto posoudil žalobní nárok na jeho zaplacení jako nedůvodný a žalobu v celém rozsahu zamítl.

Odvolací soud vyšel při posuzování odvolání žalobce ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která shledal v dané věci dostatečnými pro posouzení žalobního nároku a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, přičemž považoval za vhodné poukázat v odůvodnění svého rozhodnutí i na další aspekty projednávané věci svědčící pro neexistenci uplatněného nároku. Pro výsledek předmětného řízení označil jako zásadní listinný důkaz smlouvu o prodeji podniku ze dne 1. října 1993, jejíž ujednání v článku IV. obsahující dohodu účastníků o aktualizaci (upřesnění) předběžně stanovené kupní ceny v termínu do 31. října 1993 podle účetní závěrky provedené ke dni 30. září 1993 a o sdělení upřesněné kupní ceny ve lhůtě do 31. října 1993 prodávajícímu (tj. žalobci), kterému budou současně předány účetní závěrka a další jím požadované podklady, nebylo naplněno. Tím, že mezi stranami ke sjednanému upřesnění kupní ceny nedošlo, nemohla podle odvolacího soudu nastat splatnost ceny privatizovaného majetku, a proto již z tohoto důvodu nepřichází v úvahu ani existence akcesorického nároku vymáhaného v předmětné věci žalobcem.

Dále podle odůvodnění napadeného rozsudku má k předmětu řízení přímý vztah ujednání obsažené v článku V. smlouvy, v němž se smluvní strany ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku dohodly, že v případě nedodržení lhůty pro zaplacení kupní ceny uvedené v článku IV. smlouvy zaplatí kupující prodávajícímu za každý den prodlení 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ze znění článků IV. a V. je podle odvolacího soudu zřejmé, že doba splatnosti (a současně i vymáhaný akcesorický nárok smluvené úroky z prodlení) je vázána pouze k upřesněné kupní ceně, a nikoli například ke konkrétní hodnotě uvedené v první větě článku IV. smlouvy.

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil s tím, že vyhověl návrhu žalobce a připustil proti svému rozsudku dovolání, přičemž ponechal na dovolateli, zda a jak případně vymezí otázky zásadního právního významu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje jeho přípustnost o ust. § 239 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen o. s. ř. ) a důvodnost o ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně odvolacímu soudu vytkl, že při posuzování jeho odvolání nepřihlédl k právnímu názoru Nejvyššího soudu ČR čj. 32 Cdo 2624/2000, který v jiném obdobném případu, který řešil ve prospěch žalobce, dospěl k závěru, že sjednanou lhůtu pro zaplacení kupní ceny je třeba vyložit nejen jako lhůtu pro zaplacení upřesněné kupní ceny, nýbrž i pro zaplacení kupní ceny sjednané v článku IV. kupní smlouvy v případě, že k dohodě o změně ceny v dohodnuté lhůtě nedojde. Pokud jde o splatnost kupní ceny, je dle dovolatele zřejmá i z podepsaného dodatku č. 1 ke kupní smlouvě. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání ve výroku svého rozsudku, a je i důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a (je-li dovolání přípustné) i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady dovolatel nenamítal a z obsahu spisu se nepodávají.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud otázku, která činí z daného rozsudku rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevymezil, lze v dovolání uplatnit dovolací důvod uvedený v ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. k jakékoliv právní otázce, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. podrobil dovolací soud dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že splatnost ceny privatizovaného majetku, s ohledem na nenaplnění článku IV. smlouvy o sjednaném upřesnění kupní ceny, nenastala.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud při posuzování odvolání vyšel, byla v článku IV. kupní smlouvy č. 393/93 ze dne 1. října 1993 dohodnuta splatnost kupní ceny do 31. prosince 1993, která byla posléze změněna dodatkem č. 1 ze dne 19. května 1994 k uvedené smlouvě na termín splatnosti do 19. února 1994. V článku V. smlouvy si pak její účastníci sjednali sazbu úroku z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky kupní ceny pro případ nedodržení lhůty pro zaplacení kupní ceny uvedené v článku IV. smlouvy.

Je-li v článku IV. uvedena jediná lhůta pro zaplacení kupní ceny, a to upřesněné kupní ceny, do 31. prosince 1993, je třeba ve spojení s ujednáním v článku V., které již hovoří o zaplacení kupní ceny, nikoli o zaplacení pouze upřesněné kupní ceny, lhůtu do 31. prosince 1993 uvedenou v článku IV., která pak byla uvedeným dodatkem č. 1 ze dne 19. května 1994 změněna na termín splatnosti 19. únor 1994, vyložit jako lhůtu nejen pro zaplacení upřesněné kupní ceny, nýbrž i pro zaplacení kupní ceny sjednané v článku IV. pro případ, že k dohodě o změně ceny v této lhůtě nedojde.

Proto nebyla-li kupní cena (ať již původně sjednaná, či následně případně dohodou účastníků změněná) zaplacena v této smlouvou stanovené době (§ 340 odst. 1 obch. zák.), byla žalovaná za podmínek uvedených v ust. § 365 obch. zák. v prodlení.

Ke stejnému právnímu závěru dospěl dovolací soud již v obdobné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. 32 Cdo 2624/2000).

Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu není správný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil podle ust. § 243b odst. 1, věty za středníkem, o. s. ř. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ust. § 243b odst. 2, věty druhé, o. s. ř. i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně (nyní Městskému soudu v Praze - viz. zák. č. 215/2000 Sb.) k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř. ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. srpna 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu