32 Odo 178/2006
Datum rozhodnutí: 12.04.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 178/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně České republiky V. ú., proti žalované P., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o 88 717,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 295/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2005, č.j. 27 Co 156/2004-90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 28. listopadu 2003, č.j. 19 C 295/2003-43, zamítl žalobu na zaplacení 88 717,18 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze závěru, že mezi účastníky byla uzavřena v říjnu 2001 podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) smlouva o dílo, v níž byly dohodnuty podstatné části smlouvy, tj. předmět díla a cena díla. Ve smlouvě byl dohodnut termín předání díla tak, že mělo být předáno jako celek (čl. VI., bod 6.3 smlouvy), kdy nejpozdější dílčí plnění díla (výměna desek SL S 354m) mělo být ukončeno dne 15. 11. 2001 (č. II. bod, 2.3. smlouvy). Vyplývalo-li ze zápisu ze dne 15. 11. 2001 o odevzdání a převzetí díla, že dílo bylo dokončeno dne 9. 11. 2001, byť s vadami a nedodělky, dospěl soud k závěru, že žalovaná předala dílo žalobkyni podle smlouvy včas a nemůže po žalované oprávněně požadovat smluvní pokutu podle čl. VIII. smlouvy za opožděné plnění, ale jen nároky vzniklé z vadného plnění ve smyslu § 324 odst. 3 obch. zák.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. října 2005, č.j. 27 Co 156/2004-90, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel z právního závěru soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o dílo, ale neztotožnil se s výkladem projevu vůle účastníků učiněného soudem prvního stupně ohledně termínu provedení díla, když jeho závěry považoval za rozporuplné a nedostatečné. Poučil proto žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. , aby doplnila svá skutková tvrzení ohledně procesu uzavírání smlouvy, zejména o sjednání termínu ukončení prací. Po doplnění dokazování odvolací soud vyšel se shodných tvrzení účastníků, že žalobkyně učinila výzvu více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky a do výzvy zahrnula i text budoucí smlouvy účastníků. Na rozdíl od uzavřené smlouvy, v níž si účastníci v bodu 6.3 sjednali, že dílo bude předáno žalobkyni až po dokončení jako celek, bylo v textu smlouvy, připojené k výzvě, v bodu 6.3 uvedeno, že dílo bude po dokončení objednateli předáno po jednotlivých objektech. Odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci ve smyslu § 266 odst. 1 obch. zák. jednoznačně projevili ve smlouvě vůli sjednat, že dílo bude po dokončení předáno objednateli jako celek dne 15. 11.2001, a to v návaznosti na čl. II. smlouvy. Ztotožnil se tedy se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemůže po žalované oprávněně požadovat smluvní pokutu podle čl. VIII. smlouvy za opožděné plnění, jestliže jí dílo bylo dne 15. 11. 2001 žalovanou předáno. Námitku žalobkyně, že bod 6.3 smlouvy je neplatný ve smyslu § 70 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, nepovažoval odvolací soud za důvodnou, neboť dovodil, že toto ustanovení na daný případ nedopadalo. Konstatoval, že uvedení textu budoucí smlouvy do výzvy neznamenalo, že celý text musel být beze změny převzat do smlouvy uzavírané mezi účastníky, a navíc změnou termínu předání a převzetí díla, jako celku, nedošlo ke zvýhodnění žalované proti ostatním účastníkům soutěže, přihlížeje i k tomu, že kritériem hodnocení nabídek ve veřejné soutěži byla podle výzvy jedině cena uvedená v jednotlivých nabídkách. Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že je proti němu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., pokud odvolací soud neaplikoval na daný případ ustanovení § 70 zákona č. 199/1994 Sb. Je přesvědčena, že pokud zadavatel veřejné zakázky učinil obsah smlouvy na veřejnou zakázku součástí výzvy k podání nabídek v rámci zjednodušeného zadání a následně uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu s jiným obsahem, byť nikoliv co do podstatných náležitostí smlouvy o dílo - předmětu a ceny díla, ale jen co do obchodních podmínek, zvolil tím jiný přístup k vybranému uchazeči, a jestliže změna obsahu smlouvy oproti smlouvě ve výzvě byla ku prospěchu uchazeče, došlo tím k jeho zvýhodnění před ostatními uchazeči o veřejnou zakázku. Zvýhodnění dovolatelka spatřuje v tom, že změna dikce v následně uzavřené smlouvě s tímto vybraným uchazečem měla posléze takový dopad, že žalovaná byla osvobozena oběma soudy od zaplacení smluvní pokuty, kterou by bezpochyby musela zaplatit v případě, kdyby smlouva o dílo byla uzavřena v původním znění. Domnívá se, že diskriminace uchazečů o veřejnou zakázku může nastat nejen v procesu hodnocení nabídek, ale i tím, že je uzavřena smlouva v jiném znění, než byla předložena uchazečům, kteří nebyli vybráni. Změnu dikce bodu 6.3 považuje za porušení § 11 odst. 1 z. č. 199/1994 Sb., proto mělo být toto ujednání smlouvy považováno za neplatné podle § 70 z. č. 199/1994 Sb. Za neplatné je považuje i z důvodu porušení zákona o veřejných zakázkách v tom směru, že podle cit. zákona v jeho § 2 písm. g) je nabídka na veřejnou zakázku návrhem na uzavření smlouvy. Podle dovolatelky se odvolací soud měl zabývat i tím, zda pro neplatnost bodu 6.3 je neplatná celá smlouva. Žalobkyně se domnívá, že bylo namístě aplikovat § 41 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), když ustanovení o tom, že dílo bude předáno žalobkyni až po dokončení jako celek, je oddělitelnou částí smlouvy. Z čl. II. smlouvy pak vyplývá, že účastníci si sjednali dva termíny plnění dvou ucelených částí díla, a to 31. 10. 2001, jako termín ukončení první části díla, a 15. 11. 2001, týkající se výměny desek. Odvolací soud tedy rozhodl v rozporu s hmotným právem, pokud dovodil, že žalobkyně nemůže po žalované oprávněně požadovat smluvní pokutu podle čl. VIII. smlouvy za opožděné plnění, bylo-li ji dílo žalovanou předáno dne 15. 11. 2001. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř)., po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam podle § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., řešil-li odvolací soud otázku nároku na zaplacení smluvní pokuty na základě správného právního posouzení platnosti smluvního ujednání mezi účastníky o termínu splnění díla, v souladu s hmotným právem a nepochybil, jestliže neaplikoval na danou věc ustanovení § 70 z. č. 199/1994 Sb. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Podle § 70 z.č. 199/1994 Sb. je smlouva na veřejnou zakázku uzavřená v rozporu s tímto zákonem neplatná. Neplatné jsou i změny ve smlouvě v rozporu s podmínkami obchodní veřejné soutěže.

V daném případě však nedošlo ke změně smlouvy v rozporu s podmínkami obchodní veřejné soutěže, neboť tím, že ve smlouvě bylo navíc, oproti připojenému textu smlouvy k výzvě více zájemcům, uveden i bod 6.3, jenž stanovil, že dílo bude po dokončení objednateli předáno jako celek, nedošlo ke změně termínu předání a převzetí díla, jak se dovolatelka nesprávně domnívá.

K tomuto závěru vede i zjištění o sjednání podstatných náležitostí smlouvy předmětu a ceny díla. Ze sjednání ceny díla v čl. III. smlouvy vyplývá, že objednatel se zavázal převzít hotové dílo a zaplatit dohodnutou cenu ve výši 4 066 149 Kč včetně DPH, jako nejvýše přípustnou, tedy cenu za zhotovení dokončeného díla jako celku. V předmětu smlouvy sjednaném v čl. I. je uvedeno, že zhotovitel bere na vědomí, že výše uvedené práce v tomto článku, s výjimkou výměny desek SL S 354 m, lze provádět pouze v době výluky letištního provozu od 5. 10. 2001 do 31. 10. 2001. Konečné dokončení díla ale zahrnovalo i výměnu desek SL S 354m, která měla být ukončena 15. 11. 2001, tedy celkové dokončení díla bylo vázáno na 15. 11. 2001, a nikoliv na datum 31. 10. 2001, které pouze stanovilo ukončení těch prací, jež mohly být prováděny jen v době výluky letištního provozu. Z uvedeného je zřejmé, že ke změně smlouvy v rozporu s podmínkami veřejné soutěže nedošlo.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. dubna 2007

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu