32 Odo 1778/2006
Datum rozhodnutí: 23.06.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.






U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. S. K., , správce konkursní podstaty úpadkyně T., a.s., , proti žalované J. H., , zastoupené JUDr. J. S., advokátem, , o 286.584,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 720/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2006, č.j. 11 Cmo 12/2006-95, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. června 2005, č.j. 13 Cm 720/2004-72, žalované uložil zaplatit žalobkyni společnosti T., a.s., částku 286.584,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2006, č.j. 11 Cmo 12/2006-95, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 125.813,- Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu podala žalovaná včas dovolání. Vzhledem k tomu, že v průběhu dovolacího řízení byl na žalobkyni společnost T., a.s., - usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2007, č.j. 43 K 27/2005-1634, prohlášen konkurs, v důsledku čehož bylo týmž dnem dovolací řízení ze zákona přerušeno, vyzval Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, usnesením ze dne 23. dubna 2008, č.j. 32 Odo 1778/2006-108, Ing. S. K., správce konkursní podstaty úpadkyně T., a.s. a žalovanou, aby mu sdělili, zda podávají návrh na pokračování v řízení. Dne 30. dubna 2008 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis žalované ze dne 28. dubna 2008, jímž žalovaná návrh na pokračování v řízení podala. Nejvyšší soud proto v dovolacím řízení pokračoval s tím, že účastníkem řízení na straně žalobce se namísto úpadkyně T., a.s., , stal její správce konkursní podstaty Ing. S. ..

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2002, sp. zn. 29 Odo 579/2001) formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž je k podání dovolání oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Částí rozsudečného prvního výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu v rozsahu částky ve výši 160.771,- Kč s příslušenstvím zamítl, nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejich právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu směřujícím do té části jeho prvního výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žaloba byla v rozsahu částky ve výši 160.771,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, tedy bylo podáno někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn. Dovolání v uvedeném rozsahu tak není subjektivně přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř.

Zbývá tak posoudit, zda je dovolání přípustné v rozsahu směřujícím proti zbývající části rozsudku odvolacího soudu.

V souzené věci je nepochybné, že první výrok rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 125.813,- Kč s příslušenstvím, je rozhodnutím potvrzujícím [nikoli měnícím, jak se zřejmě domnívá dovolatelka, když opřela přípustnost dovolání o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], neboť soudy obou stupňů rozhodly v rozsahu částky 125.813,- Kč s příslušenstvím stejně žalobkyni vůči žalované žalobní nárok přiznaly.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě v rozsahu částky 125.813,- Kč s příslušenstvím), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.)

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku dovolací soud neshledává. Napadala-li dovolatelka řešení otázky výše slevy z kupní ceny dodaného zboží a výše sjednaného úroku z prodlení za pozdní úhradu kupní ceny (0,1 % denně z dlužné částky za prodlení delší než dva měsíce), nemůže tato otázka založit zásadní právní význam již z toho důvodu, že její řešení spočívá na okolnostech konkrétního případu a tudíž postrádá potřebný judikatorní přesah. Pakliže dovolací soud neshledal ani jiné důvody, pro které by dospěl k zásadnímu právnímu významu napadeného rozhodnutí, zbývalo posoudit, zda zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nespočívá v tom, že dovolatelkou vymezené otázky řešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem. Ani tak tomu však v posuzované věci nebylo, jelikož dovolací soud neshledal, že by konkrétní okolnosti případu odůvodňovaly jinou než přiznanou výši slevy, ani závěr o tom, že sjednaná výše úroku z prodlení je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Lze tak uzavřít, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalované v rozsahu směřujícím do té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 125.813,- Kč s příslušenstvím, pro nepřípustnost usnesením odmítl [§ 243b odst. 5, věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nepřesně formulované poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v § 237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn.. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2008

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu