32 Odo 175/2005
Datum rozhodnutí: 19.04.2006
Dotčené předpisy: § 409 předpisu č. 40/1964Sb., § 31 předpisu č. 328/1991Sb.




32 Odo 175/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně S. p. S. a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. B. Ch., správci konkursní podstaty úpadce J. P. a. s., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 2.159.579,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 711/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2004, č. j. 6 Cmo 221/2003-95, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2004, č. j. 6 Cmo 221/2003-95 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. srpna 2003, č. j. 22 Cm 711/99-79, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. července 2004, č. j. 6 Cmo 221/2003-95, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. srpna 2003, č. j. 22 Cm 711/99-79, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.159.579,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % počínaje dnem 1. 5. 1998 do dne celkového zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.); protože žalobkyně dodala žalovanému zboží dostatečně specifikované v nákupních listech a faktuře a toto zboží následně vyfakturovala fakturou č. 1980027, přičemž žalovaný ve lhůtě splatnosti kupní cenu nezaplatil, čímž nesplnil svoji povinnost plynoucí mu z ustanovení § 447 obch. zák., je povinen žalobkyni zaplatit požadovanou částku. Stejně tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 369 odst. 1 ve spojení s § 502 obch. zák. z důvodu prodlení žalobkyně s plněním dluhu. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, podle níž nelze ohledně sporného plnění, uskutečněného po prohlášení konkursu na úpadce J. P. a. s., zavázat v průběhu konkursního řízení správce konkursní podstaty k plnění mimo rozvrhové usnesení. Podle právního názoru odvolacího soudu je nutno v daném případě nahlížet na náklady spojené se spornými dodávkami zvířat, nasmlouvanými správcem konkursní podstaty a dodanými po prohlášení konkursu, jako na náklady vztahující se k provozování úpadcova podniku a tedy jako na náklady spojené s udržováním podstaty ve smyslu § 31 odst. 2 písm. b) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění v rozhodném období (dále jen ZKV). Neshledal rovněž důvodnou námitku žalovaného, že nebyla prokázána existence kupní smlouvy týkající se sporné dodávky, neboť z nepřímých důkazů bylo možno dovodit, že k uzavření kupní smlouvy došlo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Poukazuje, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání, když odvolací soud ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř učinil nesprávný právní závěr, že je třeba v daném případě nahlížet na náklady spojené se spornými dodávkami zvířat, nasmlouvanými správcem konkursní podstaty a dodanými po prohlášení konkursu, jako na náklady vztahující se k provozování úpadcova podniku a tedy jako na náklady spojené s udržováním podstaty ve smyslu § 31 odst. 2 písm. b) zákona o konkursu a vyrovnání. Dovolatel je přesvědčen, že s ohledem na ustanovení § 31 a § 32 ZKV nelze správce konkursní podstaty žalovat s návrhem na plnění. Připomíná, že on sám nedal žádný souhlas ani pokyn k nákupu jatečních zvířat, sám žádný takový úkon neučinil a naopak má uzavřenou smlouvu o tom, že zajištění veškeré výroby je na základě smlouvy prováděno třetím subjektem, proto se domnívá, že není pasivně legitimován. Má dále za to, že ustanovení § 14 ZKV je třeba vykládat tak, že v případě kdy po prohlášení konkursu kdokoliv bez souhlasu a vědomí správce konkursní podstaty učiní jakýkoli úkon, nemůže toto jednání zavazovat správce a nemůže z tohoto důvodu vzniknout pohledávka za podstatou, jejíž vyplacení by snížilo uspokojení přihlášených a uznaných pohledávek jednotlivých věřitelů. Neztotožňuje se tedy se závěrem obou soudů, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva o dodávkách jatečních zvířat a že by byl v prodlení se zaplacením kupní ceny. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalovaného pouze uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně považuje za správné a navrhla odmítnutí dovolání.

Podané dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalovaným), řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a vychází z možného dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Podle § 236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen o. s. ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu.

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože soud prvního stupně rozhodl ve věci samé v pořadí prvním rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jestliže řešilo právní otázku [zda pohledávku spočívající v nákladech na provozování podniku, který spadá do konkursní podstaty, lze považovat za pohledávku za podstatou podle § 31 odst. 2 písm. b) ZKV], která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v souladu s § 242 odst. 1 a 3 o. s . ř. a dospěl k závěru, že je dovolání z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Podle ustanovení § 31 ZKV, nároky na vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2), pohledávky za podstatou (§ 31 odst. 2), nároky na oddělené uspokojení (§ 28) a pracovní nároky (§ 31 odst. 3) lze uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení. Jiné nároky lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení (odstavec 1). Pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, jsou a) hotové výdaje a odměna správce podstaty, b) náklady spojené s udržováním a správou podstaty, c) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora a odměna odpovědného zástupce za činnost prováděnou po prohlášení konkursu, d) daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, e) nároky věřitelů ze smluv uzavřených správcem podstaty, včetně smluv o úvěru za účelem financování vývozu poskytnutého podle zvláštního zákona po předchozím souhlasu věřitelského výboru, úroků a smluvních pokut podle těchto smluv, jakož i ze smluv týkajících se provozování podniku, od nichž správce neodstoupil podle § 14 odst. 2, f) nároky na vrácení plnění ze smluv, od nichž bylo odstoupeno podle § 14 odst. 1 písm. a) ZKV (odstavec 2).

Za náklady spojené s udržováním a správou podstaty ve smyslu § 31 odst. 2 písm. b) ZKV je třeba považovat náklady nutné k takovému zajištění podstaty, aby se neznehodnocovala, např. náklady na nejnutnější opravy, pojištění, náklady na ostrahu objektu, náklady na dodávku energií do objektu, znalecké posudky, apod.(srov. Zákon o konkursu a vyrovnání, komentář, F. Zoulík, C.H.BECK, 3. vydání, r. 1998, str. 172). Soud prvního stupně a stejně tak odvolací soud ve smyslu výše uvedeného tak v daném případě nesprávně začlenily nárok žalobkyně na zaplacení kupní ceny pod náklady spojené s udržováním a správou podstaty podle § 31 odst. 2 písm. b) ZKV.

Bylo by možno uvažovat o podřazení pohledávky za podstatou pod ustanovení § 31 odst. 2 písm. e) ZKV, podle něhož jsou pohledávkami za podstatou nároky věřitelů ze smluv uzavřených správcem podstaty, avšak v daném případě nelze dovodit, že by na spornou pohledávku bylo možno uvedené ustanovení aplikovat.

Pokud totiž odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na základě učiněného skutkového zjištění dospěl k závěru, že správce konkursní podstaty uzavřel s žalobkyní kupní smlouvu ve smyslu § 409 a násl. obch. zák. o koupi jatečného dobytka, jedná se v daném případě o nesprávné právní posouzení, neboť oba soudy učinily tento závěr bez potřebných skutkových zjištění. Závěr o uzavření kupní smlouvy musí být podložen skutkovým zjištěním o tom, jakou formou byla kupní smlouva uzavřena, kdo je jejím účastníkem, jaký byl předmět smlouvy a jaká byla sjednána kupní cena, tj. zjištěním podstatných náležitostí smlouvy ve smyslu § 409 obch. zák. Dále bylo třeba učinit zjištění, zda z kupní smlouvy bylo plněno správci konkursní podstaty, respektive jím pověřeným osobám. Vzhledem k tomu, že tato skutková zjištění nebyla soudy učiněna, rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, a trpí vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - srov. Bulletin Vrchního soudu v Praze seš. 3/1994, č. 10 II, přičemž právní posouzení existence či neexistence kupní smlouvy mělo zásadní význam pro závěr o oprávněnosti nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze v dané věci zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i rozsudek Krajského soudu v Plzni, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. dubna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.

předsedkyně senátu