32 Odo 175/2001
Datum rozhodnutí: 12.11.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 175/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. A. T., proti žalovanému F. n. m. Č. r., o 80.842,- Kč s příslušenstvím a o 5.516,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 361/94, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2001, č.j. 8 Cmo 553/2000-141, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), jímž bývalý Krajský obchodní soud v Praze v předmětné věci řízení co do částky 5.516,- Kč zastavil (usnesení ze dne 21. září 2000, č.j. 15 Cm 361/94-116). Ve výroku II. rozhodl odvolací soud o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 575,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení zástupci žalobce.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částek 80.842,- Kč a 5.516,- Kč, přičemž v průběhu řízení vzal žalobce žalobu do částky 5.516,- Kč zpět. Žalovaný vyslovil se zpětvzetím žaloby souhlas. Proto soud podle ust. § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (zákon č. 99/193 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ) řízení co do částky 5.516,- Kč zastavil, s tím, že řízení o zaplacení částky 80.842,- Kč pokračuje .

Odvolací soud k odvolání žalovaného přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Při jednání o věci dne 21. 9. 2000 před soudem prvního stupně, jemuž byly přítomny obě strany, bylo do protokolu o jednání zapsáno zpětvzetí žaloby co do částky 5.516,- Kč ve smyslu podání žalobce ze dne 6. 5. 2000. Současně byl protokolován souhlas žalovaného s tímto částečným zpětvzetím. Usnesení o zastavení řízení do částky 5.516,- Kč bylo vydáno v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř.

Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je podáno z důvodu, který je uveden v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (dovolatel tento předpis cituje ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Dovolatel namítá, že v napadeném usnesení měl být jako účastník řízení označen Ing. B. N., správce konkursní podstaty úpadkyně D.S.F., s.r.o., B., kterážto společnost byla původní žalobkyní.

Jde totiž o otázku, zda práva D.S.F. k pohledávce přešla na Ing. T. anebo na úvěrující Banku, a.s. V ustanovení § 14 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je připuštěna možnost odstoupení od smlouvy u smluv o vzájemném plnění za podmínky, že smlouva nebyla splněna v době vyhlášení konkursu, přičemž v daném případě ke splnění nedošlo. Není myslitelné, aby soud nebral na vědomí prohlášení konkursu a opomíjel právoplatné úkony správce konkursní podstaty. Vyslovení náhrady nákladů žalovaným tím postrádá opodstatnění.

Dovolatel navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud odvolání odmítl, popř. zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Žalobce má za to, že v tomto případě došlo k singulární sukcesi na straně žalobce a v dalším se zabývá věcnými důsledky v souvislosti se splněním smlouvy o postoupení pohledávky a zánikem části pohledávky v důsledku započtení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/19633 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Odvolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, a stejně postupoval i dovolací soud.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř.

Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro (částečné) zpětvzetí žaloby, pak nelze podřadit žádnému z usnesení, proti kterým občanský soudní řád v § 238a a § 239 připouští dovolání.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)-e) a g) o. s. ř., když dovolatel vady v těchto ustanovením vyjmenované nenamítá a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. K existenci této vady [rozuměj vady podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.] však dovolací soud přihlíží jen tehdy, byla-li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 69/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolatel namítá, že jako žalobce měl být označen Ing. B. N., správce konkursní podstaty úpadkyně D. S. F. s. r. o., je nepochybné, že se dovolatele uplatněná vada netýká, a dovolání tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Výše uvedené závěry se pak uplatní i pro posouzení přípustnosti dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení.

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 4 ve vazbě na § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12. listopadu 2003

JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.

předseda senátu