32 Odo 169/2006
Datum rozhodnutí: 14.06.2006
Dotčené předpisy: § 109 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 169/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně P. e., a.s., proti žalovaným dědicům po zůstaviteli E. H., o zaplacení 4 099,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech, pod sp. zn. 10 Nc 423/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2005, č.j. 10 Co 672/2005-26, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2005, č.j. 10 Co 672/2005-26, a usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 27. července 2005, č.j. 10 Nc 423/2005-21, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Rokycanech k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2005, č.j. 10 Co 672/2005-26, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 27. července 2005, č.j. 10 Nc 423/2005-21, kterým byla žaloba odmítnuta. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud v intencích § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzval žalobkyni k odstranění vad podání v části označení žalovaného, když žaloba ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. neobsahovala označení žalovaného jménem a příjmením, zaměstnáním a bydlištěm, čímž soud nemohl ani žalobu doručit protistraně. Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, pokud vady podání nebyly žalobkyní v určené lhůtě odstraněny.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodnila nesprávným právním posouzení věci. Poukazuje, že nemohla v žalobě vymezit účastníky na straně žalované konkrétněji než učinila, protože jí dosud není znám okruh dědiců po zůstaviteli E. H., který vyplyne až z probíhajícího dědického řízení. Protože žalovaná částka je dluhem po v žalobě vymezeném zůstaviteli a k její úhradě by mělo dojít v rámci dědického řízení a přihlášení pohledávky v dědickém řízení nestaví promlčecí dobu, přičemž dědické řízení nebylo dosud skončeno, neměla žalobkyně jinou možnost, než podat žalobu k soudu s vymezením žalované strany, tak jak učinila. Domnívá se, že vymezení žalovaných jako dědiců po zůstaviteli E. H. nebylo neurčité, měla-li konkrétní identifikace dědiců vyplynout z dědického řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen ČR) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.

Dovolací soud se proto dále zabýval přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

V dané věci odvolací soud i soud prvního stupně pochybil při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, neboť v případě, že na straně žalované nebyl znám okruh dědiců z probíhajícího dědického řízení, bylo třeba aplikovat § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., podle něhož je důvod pro přerušení řízení, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. V daném případě tedy měl soud připojit dědický spis a pokud nebylo o dědictví rozhodnuto, mělo být řízení po vyžádání dědického spisu ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno, neboť takto se postupuje i v takovém případě, když v době zahájení řízení není znám okruh dědiců. Pokud tak soud neučinil, odňal účastníku možnost domáhat se svého návrhu. Oba soudy tedy pochybily, pokud žaloba byla usnesením soudu prvního stupně odmítnuta a odvolací soud toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Protože tedy nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud ČR podle § 243b odst. 2 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. června 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu