32 Odo 1687/2006
Datum rozhodnutí: 30.01.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 1687/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc., v právní věci žalobce K. P. zastoupeného advokátem, proti žalované V.I.T. G., s. r. o., zastoupené advokátem, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 16 Cm 42/2006, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 27. července 2006 č. j. 1 Cmo 106/2006-31, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v O. usnesením ze dne 27. července 2006 č. j. 1 Cmo 106/2006-31 potvrdil usnesení ze dne 6. června 2006 č. j. 16 Cm 42/2006-23, jímž Krajský soud v O. odmítl odvolání žalovaného ze dne 29. května 2006 proti usnesení Krajského soudu v O. ze dne 28. dubna 2006 č. j. 16 Cm 42/2006-12pro jeho opožděnost.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno a současně je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 3 bčanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) Zastává názor, že jí napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud posoudil otázku doručení usnesení č. j. 16 Cm 42/2006-12 v rozporu s § 45a odst. 1 o. s. ř. a navíc byla dovolatelka nesprávně poučena o běhu lhůty pro odvolání. Dále dovolatelka namítá, že soud vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a ze svého pohledu snesla argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil Vrchnímu soudu v O. k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Usnesení odvolacího soudu jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, 238a a § 239 o. s. ř. Z ustanovení § 239 odst. 3 vyplývá, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a). Toto ustanovení proto nemůže zakládat přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí opožděného odvolání podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí opožděného odvolání, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání žalovanou jako nepřípustného. Na tomto nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, na základě kterého dovolatelka podle svého vyjádření dovolání podala, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v § 237 až § 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky zveřejněného pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002 sp. zn.26 Cdo 707/2002 a usnesení téhož soudu ze dne 20. října 2006 sp. zn. 32 Odo 278/2004).

Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 4 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], aniž se mohl věcí z pohledu uplatněného dovolacího důvodu zabývat.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4 v návaznosti na ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst 3 o. s. ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. ledna 2007

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu