32 Odo 1683/2006
Datum rozhodnutí: 20.09.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 1683/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně S. s. a ž., a.s., zastoupené advokátem proti žalované H. m., a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení 18 877 887,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ú. n. L. pod sp. zn. 32 Cm 185/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 27. června 2006, č.j. 1 Cmo 291/2005-180, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v P. dovoláním napadeným výrokem I. rozsudku ze dne 27. června 2006, č.j. 1 Cmo 291/2005-180, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ú. n. L. ze dne 11. července 2005, č.j. 32 Cm 185/98-143, v části výroku I., ve které se žalovaná uznává povinnou zaplatit žalobkyni částku 18 877 887,60 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 16% p.a. z této částky od 15.8.1998 do zaplacení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně, jako zhotovitelka, a žalovaná, jako objednatelka, uzavřely dne 27. 11. 1995 podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) smlouvu o dílo 102.2/2882/2004/Vác, podle níž si účastníci v bodu 7.6 sjednali pro případ porušení povinnosti ze strany účastníků smluvní pokutu a v bodu 5.4. bankovní záruku. Dne 14. 8. 1998 žalovaná čerpala bankovní záruku na základě ujednání o smluvní pokutě, jejíhož vrácení se žalobkyně domáhá. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro čerpání bankovní záruky byly jen v bodě 5.4.1., nikoliv v bodě 7.6. smlouvy, podle kterého by bylo možné jen kalkulovat smluvní pokutu, a podle něhož soud prvního stupně posléze dospěl k závěru, že z ujednání o možnostech čerpat bankovní záruku nevyplývá možnost čerpat bankovní záruku na smluvní pokutu, a proto se nezabýval již otázkou, zda žalovaná nárok na smluvní pokutu má. Odvolací soud však pro posouzení žalobního nároku považoval za klíčovou otázku vztahu bodu 5.4.1 a 7.6, který vyložil tak, že v bodě 5.4.1. smlouvy byly sjednány podmínky pro čerpání z bankovní záruky a při splnění alespoň jedné z nich byla žalovaná oprávněna z ní čerpat, aniž by v tomto bodě bylo ujednáno, co může být čerpáno, a v bodě 7.6. smlouvy bylo dohodnuto, co může být z bankovní záruky čerpáno. Z tohoto výkladu dovodil, že je namístě prokazovat splnění podmínek podle bodu 5.4.1. pro čerpání z bankovní záruky a zároveň vznik nároku žalované na smluvní pokutu podle bodu 7.6. a její výši. Vrchní soud v P. dále vyšel ze zjištění, že podle bodu 7.6. nárok na smluvní pokutu byl sjednán jen pro případ překročení termínu úplného dokončení stavby. Dospěl k závěru, že žalobkyně byla v prodlení se smluvním plněním, ale její prodlení vyvolala svým prodlením žalovaná, když přerušení prací od listopadu 1997 do jara 1998 bylo důsledkem vzniku trhlin na betonovém pylonu, po napínání lan mostu, prováděného žalovanou, což si vyžádalo změnu projektu a posílení kovové části mostu. Konstatoval, že žalobkyně nemohla dále dílo provádět bez prováděcí projektové dokumentace a žalovaná byla v prodlení i s placením záloh žalobkyni. Uzavřel, že pokud žalobkyně ve smyslu § 365 a § 370 obch. zák. nebyla v prodlení, žalované nevznikl nárok na smluvní pokutu a neměla právo čerpat z bankovní záruky žalobkyně. Odvolací soud potvrdil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 18 877 887,60 Kč, bylo-li účastníky nesporně tvrzeno započtení ve výši 1 940 663,90 Kč, čímž byla uhrazena část žalobou požadované částky. Rozsudek soudu prvního stupně změnil odvolací soud v rozhodnutí o sazbě úroků z prodlení, jestliže žalobkyně měla s ohledem na sazby úroků, v rozhodné době bankami poskytované, nárok jen na úrok v sazbě 16% p.a.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, na jejichž základě soud učinil právní závěr o prodlení žalobkyně a žalované. Nesouhlasí s aplikací ustanovení § 365 obch. zák. na daný případ a odvolacímu soudu vytýká, že důkladně nezkoumal existenci zpoždění žalobkyně, spočívající v nemožnosti plnění závazku, a příčinnou souvislost mezi zpožděním žalované a žalobkyně, zejména z hlediska časové posloupnosti vzniku těchto zpoždění. Otázku zásadního významu spatřuje v tom, jakým způsobem je z hlediska časové posloupnosti nutno při aplikaci § 365 věty druhé obch. zák. posuzovat příčinnou souvislost prodlení věřitele a prodlení dlužníka, spočívající v údajné nemožnosti plnění závazku, když prodlení věřitele začalo a skončilo určitou dobu před počátkem zpoždění dlužníka nebo když zpoždění věřitele začalo až v době, kdy dlužník již sám po určitou dobu v prodlení byl. Pokud se týká posouzení jednotlivých prodlení žalované, jako věřitele, dovolatelka poukazuje zejména na to, že i kdyby trhliny na betonovém pylonu vznikly v důsledku zatěžkávací zkoušky prováděné žalovanou dne 21. 11. 1997, bylo to po datu, kdy žalobkyně byla povinna dokončit objekty prováděné podle smlouvy o dílo, přičemž žalobkyni ani nebyl nikdy vydán pokyn, kterým by jí žalovaná zakázala pokračovat v plnění díla do doby sanace trhlin betonového pylonu. Překážkou v plnění díla žalobkyni nebyla podle žalované ani skutečnost, že žalobkyně neměla k dispozici realizační dokumentaci stavby, jak nesprávně dovodil odvolací soud, jestliže v průběhu díla žalobkyně nepředložení realizační dokumentace stavby nenamítala, neposkytla žalované ani přiměřenou lhůtu k jejímu předání a neupozornila žalovanou na to, že realizační dokumentaci si opatří žalobkyně sama, a ani neodstoupila od smlouvy. Navíc má dovolatelka za to, že i kdyby skutečně byla v prodlení s předáním realizační dokumentace stavby, nejednalo by se o prodlení, v jehož důsledku by žalobkyně nemohla plnit svůj závazek ze smlouvy o dílo, byla-li jí k dispozici dokumentace pro stavební povolení. Dovolatelka dále napadá závěr soudu ohledně prodlení žalované s placením záloh s tím, že i kdyby žalovaná v prodlení s placením záloh skutečně byla, žalobkyně toto prodlení uplatnila až v době, kdy sama byla již v prodlení s dokončením a předáním díla. Mimoto se domnívá, že nezaplacením zálohy na cenu díla nebylo žalobkyni znemožněno plnění její povinnosti provést dílo řádně a včas. Podle dovolatelky měl soud na plnění vzájemných závazků stran vyplývajících ze smlouvy o dílo aplikovat ustanovení § 325, popřípadě § 326 obch. zák. Žalovaná namítá i procesní pochybení v řízení, jež mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to zejména neprovedení navrženého důkazu znaleckým posudkem, podle něhož by byla jasně zjištěna příčina vzniku trhlin v betonovém pylonu. V této souvislosti poukazuje zároveň i na to, že odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí neprovedením tohoto navrženého důkazu ani nevypořádal. Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo v části, v níž bylo rozhodnuto o částce 18 877 887,60 Kč s příslušenstvím, zrušeno a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla odmítnutí dovolání, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam v souvislosti s interpretací či aplikací ustanovení § 365 obch. zák. Je přesvědčena, že právní závěr byl jen výsledkem hodnocení provedených důkazů, které dovolatelka zpochybňuje, a namítá neúplné dokazování, čímž nelze odůvodnit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dovolání navíc žalobkyně prezentuje nová tvrzení ohledně dokumentace ke stavebnímu povolení ve vztahu k realizační dokumentaci stavby, kdy zároveň pomíjí, že se jedná o dokumentace s rozličným rozsahem zpracování.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu [jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, či vad řízení (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují].

V daném případě odvolací soud založil právní závěr o tom, že žalovaná neměla právo čerpat z bankovní záruky žalobkyně, jestliže žalované nevznikl nárok na smluvní pokutu, nebyla-li žalobkyně v prodlení s předáním díla, jestliže toto prodlení bylo způsobeno prodlením žalované ve smyslu § 365 a § 370 obch. zák., na skutkovém zjištění, že přerušení prací od listopadu 1997 do jara 1998 bylo způsobeno pracemi prováděnými žalovanou - napínání lan mostu s následkem vzniku trhlin na betonovém pylonu (str. 7 rozsudku odvolacího soudu), což si vyžádalo následnou změnu projektu, a dále na zjištění, že žalobkyně poté neměla k dispozici prováděcí projektovou dokumentaci k provádění díla, a že žalovaná opožděně platila žalobkyni zálohy na cenu díla (str. 8 rozsudku odvolacího soudu).

Dovolatelka uvedená skutková zjištění o tom, co způsobilo prodlení žalobkyně zpochybňuje a vytváří vlastní skutkové závěry, na jejichž základě dovozuje, že prodlení žalované nebylo v příčinné souvislosti s prodlením žalobkyně s předáním díla.

Je třeba konstatovat, že dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Nutno zároveň připomenout, že skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a námitka směřující do nesprávného skutkového zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Pokud by případně skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá v souvislosti s neprovedením navrženého důkazu znaleckým posudkem, řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale v tomto směru je třeba odkázat na výše uvedené, že případné vady řízení nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Vyšel-li odvolací soud v daném případě ze skutkových zjištění o opožděném plnění žalované z předmětné smlouvy o dílo, které dovolací soud nemůže přezkoumávat, nelze dospět k závěru, že soud nesprávně aplikoval § 365 obch. zák., jak dovolatelka namítá.

Ustanovení § 365 obch. zák. v době uzavření uvedené smlouvy o dílo stanovilo, že dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

Otázka zásadního významu, kterou dovolatelka pokládá, vychází ze zpochybnění skutkových zjištění. Výše uvedené ustanovení § 365 obch. zák. jednoznačně stanoví, že dlužník není v prodlení, pokud nemůže splnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Časová posloupnost není obecně rozhodující. Podstatné je, že prodlení věřitele způsobilo (bez ohledu na časovou posloupnost), že dlužník nemohl plnit po určitou dobu svůj závazek a po tuto dobu nebyl proto v prodlení.

Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné, proto - aniž by mohl věc dále posuzovat je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 16, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1957 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od. 1. 5. 2004, § 37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 20. září 2007

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu