32 Odo 1556/2006
Datum rozhodnutí: 27.11.2006
Dotčené předpisy:




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 1556/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. P. K., správce konkursní podstaty úpadce V. s., a.s., proti žalované S.-S., spol. s r.o., o zaplacení 2,350.910,- Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 922/1996, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2006, č.j. 1 Cmo 12/2006-305, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. června 2006, č.j. 1 Cmo 12/2006-305 potvrdil usnesení ze dne 9. prosince 2005, č.j. 28 Cm 922/1996-292, jímž Krajský soud v Plzni zastavil řízení o odvolání žalované ze dne 27. listopadu 2003 proti rozsudku ze dne 29. září 2003 pro nezaplacení soudního poplatku, uzavíraje, že soud prvního stupně postupoval v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla míst za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a domáhá se zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacen soudního poplatku, není podle občanského soudního řádu přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soud prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je sice usnesením, jímž se řízení končí, není však usnesením ve věci samé . Ustanovení § 238, § 28a odst. 1 a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., když žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. listopadu 2006

JUDr. Kateřina Hornochová,v. r.

předsedkyně senátu