32 Odo 1551/2005
Datum rozhodnutí: 26.06.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 1551/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. D. Ž., advokátkou proti žalované P. s. a. s., zastoupené Mgr. J. T., advokátem o zaplacení 177.727,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 15 C 215/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2005, čj. 15 Co 410/2004-170, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 8.940,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. D. Ž.

Odůvodnění:

Rozsudkem, označeným v záhlaví, Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně - Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 28. listopadu 2003, č. 15 C 215/2002-118 se v napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení potvrzuje (výrok I.). Ve výrocích II. a III. rozhodl odvolací soud o povinnosti žalované zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení, jakož i náhradu nákladů řízení státu.

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení celkové částky 177.727,70 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) za odvádění a čištění odpadních vod a vod srážkových veřejnou kanalizací a vypouštění vody odpadní a srážkové do veřejné kanalizace žalovanou na základě kupní smlouvy č. KS 181-98 ze dne 7. 1. 1998.

Krajský soud v odvolacím řízení s ohledem na odvolací námitky žalované zopakoval dokazování kupní smlouvou s přílohami č. 1 a 3 a doplnil dokazování přílohou č. 4 ke smlouvě o jednotkové ceně za stočné, fotokopií plné moci z 20. 9. 1997 o zmocnění Ing. Z. V. ke všem právním úkonům za žalovanou, některými dalšími písemnými důkazy, jakož i výslechem svědků R. Z. a J. N.

Po tomto dokazování odvolací soud shledal správnými skutkové i právní závěry okresního soudu, zejména závěr, že R. Z. jako zaměstnanec žalované byl pověřen agendou vodohospodáře od roku 1996 a předmětnou smlouvu včetně příloh opatřil vlastnoručním podpisem. Obdobná zjištění plynou z výpovědi svědka J. N., rovněž zaměstnance žalované. Lze proto dovodit, že R. Z. jako vodohospodář byl též ve smyslu § 15 obchodního zákoníku (dále též obch. zák. ) oprávněn k uzavírání smluv, tento závěr nebyl žádným jiným důkazem vyvrácen.

Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně, že předmětná smlouva je smlouvou nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obch. zák. Předmětem smlouvy bylo odvádění a čištění odpadních vod a vod srážkových veřejnou kanalizací žalobcem, smlouva byla uzavřena 1. 1. 1998 na dobu neurčitou a ukončena nebyla. Měření a ceny vody srážkové vycházejí z paušální výše 6.629 m³/rok, jak vyplývá z přílohy č. 2 ke smlouvě s tím, že v příloze č. 1 je uvedena metodika propočtu. Cena stočného byla regulovanou cenou a její výše byla stanovena městskou radou. Z dodatku ke smlouvě č. 4 z 8. 12. 1997 vyplývá cena stočného pro město B., a to pro ostatní subjekty ve výši 10,- Kč plus 5 % DPH. Žalovaná proti výši ceny žádné výhrady nevznesla. Podle ustanovení § 37 odst. 1 a 3 vyhl. č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, ve znění vyhl. č. 185/1988 Sb. (prováděcí předpis k zákonu o vodách č. 138/1973 Sb.) se za odvádění odpadních a srážkových vod platí stočné, jehož výpočet je stanoven cenovým předpisem. Tomu odpovídá čl. V. smlouvy o ceně za stočné. Rovněž odběrné místo bylo ve smlouvě jednoznačně vymezeno.

Odvolací soud uzavřel, že vymáhaná částka je správná a shodně se soudem prvního stupně též posoudil výši vymáhaného úroku z prodlení. Proto rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání v celám rozsahu a navrhuje, aby dovolací soud připustil dovolání podle § 237 odst. 3 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a podává je z důvodů dle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka namítá, že oba účastníci jsou podnikatelé, v daném případě jde o relativní obchod podle § 261 odst. 1 obch. zák. a předmětná smlouva měla být proto uzavřena podle § 269 odst. 2 obch. zák., rozhodně nemůže jít o smlouvu kupní. Přitom v čl. IX. bodu 3 smlouvy je uvedeno, že tato smlouva se řídí občanským zákoníkem, vyhláškou č. 144/1978 Sb. a č. 185/1988 Sb., zákonem č. 138/1973 Sb. a kanalizačním řádem města Bruntál. Podle mínění dovolatelky je kupní smlouva ze dne 7. 1. 1998 absolutně neplatným právním úkonem.

I pokud by se dovolatelka ztotožnila se závěrem obou soudů, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 269 odst. 2 obch. zák., nemohlo jít o platný právní úkon pro nedostatek určitosti smlouvy, jak dovolatelka již v průběhu řízení namítala. Vymezení odběrného místa P. s. a. s. P. ul. nemůže být shledáno určitým, když nejsou vymezeny konkrétní pozemky a stavby na ulici P., kde dovolatelka vlastní pouze část objektů na této ulici, vedle jiných podnikatelů. Rovněž způsob užití termínu obyvatelstvo není správný, měly být uvedeny potřeby podniku . Měření vody vypouštěné do veřejné kanalizace nebylo v tomto případě zřízeno.

Dále dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když v průběhu řízení navrhovala vyhotovení znaleckého posudku z oboru stavebnictví a také ohledání předmětného místa soudem, soud prvního stupně však navrhované důkazy neprovedl. Byl to naopak žalobce, který v řízení neprokázal, že v souladu s čl. IV. bod 1) smlouvy došlo ke splnění tím, že srážková voda z nemovitosti žalované byla odvedena do zařízení žalobce, když smluvní ujednání hovoří pouze o vodě odpadní, nikoli srážkové.

Dovolatelka opětovně dovozuje, že kupní smlouva je absolutně neplatným právním úkonem, a to i z toho důvodu, že smlouva neobsahuje ujednání o ceně. V čl. V bodu 2) bylo sjednáno, že cena stočného je stanovena dodatkem jako příloha k této smlouvě ve formě oznámení dodavatele. Žalobce však v řízení neprokázal, že by dovolatelce cenu stočného oznámil.

Dovolatelka uzavírá, že smlouva podle § 269 odst. 2 obch. zák. nebyla platně uzavřena, nedošlo k dohodě o předmětu smlouvy přesném odběrném místu a jeho výměrách včetně popisu nemovitostí ani k dohodě o ceně.

Konečně dovolatelka namítá, že podle směrnice o delegování pravomoci pro rok 1995, provedené soudem jako důkaz, platilo, že žalovanou mohl zavazovat pouze ředitel společnosti, jak vyplynulo i ze svědecké výpovědi J. N. Naproti tomu stojí osamoceně opačná výpověď svědka R. Z., která je nevěrohodná.

Dovolatelka v závěru navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání zdůrazňuje, že námitkami dovolatelky se již oba soudy v řízení zabývaly. Smlouva mezi účastníky byla posouzena jako nepojmenovaná podle § 269 odst. 2 obch. zák. s vymezením předmětu smlouvy, jakož i ceny. Výpočet ceny žalovaná nikdy před tím nezpochybnila a faktury žalobce řádně přijala. Soudy se vypořádaly i s námitkou, že smlouvu podepsal za žalovanou údajně nepověřený pracovník. Žalobce navrhuje zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě (zakotvené v § 240 odst. 1 o. s. ř.), se na prvním místě zabýval přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Předmětný rozsudek odvolacího soudu je ve věci samé potvrzující, přičemž bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí sudu prvního stupně, takže dovolání může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které dovolatelka obsahově v dovolání odkazuje citací ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku dovolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 5412004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132, formuloval a odůvodnil závěr (od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci), podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem nejde.

Pro řešení otázky přípustnosti dovolání jsou tedy bez právního významu námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka poukazuje na vady řízení, když k existenci těchto vad by dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl (i kdyby nebyly v dovolání uplatněny) pouze v případě, že by dovolání bylo shledáno přípustným.

Dovolatelka žádnou obecnou právní otázku zásadního významu nevymezuje.

Námitky, týkající se právního posouzení předmětné smlouvy č. KV 181/98 z 7. 1. 1998, nemají judikatorní přesah a vycházejí pouze z konkrétních okolností daného případu. Jestliže tedy dovolatelka dovozuje neplatnost smlouvy pro nedostatek její určitosti, pro nedostatek podstatných částí (náležitostí) smlouvy v předmětu a ceně plnění, pak tyto námitky by mohly založit jen závěr, že právní posouzení odvolacího soudu je v tomto směru v rozporu s hmotným právem.

K takovému závěru dovolací soud nedospívá, když právní posouzení smlouvy soudem prvního stupně i odvolacím bylo v souladu s ustanovením § 269 odst. 2 obch. zák. jak co do podstaty, tak co do obsahových náležitostí smlouvy.

Pokud pak namítala dovolatelka rozpor v posouzení svědeckých výpovědí v otázce oprávnění uzavřít smlouvu na straně žalované, jde o otázku nikoli právní, nýbrž otázku hodnocení důkazů, kterou pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) subsumovat nelze.

Dovolací soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř. dána není a proto bez jednání ve věci samé (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) - dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první ve vazbě na § 218 písm. c) o. s. ř.)

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto, takže žalobce má právo na náhradu nákladů tohoto řízení, spočívajících v nákladech právního zastoupení, a to za jeden úkon právní služby vyjádření k dovolání podle § 3 odst. 1 bod 5., § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. (advokátní tarif) ve výši 7.500,- Kč a dále za jeden paušál hotových výloh 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem 7.575,- Kč, s připočtením19 % DPH podle vyhl. č. 110/2004 Sb. tak činí celková částka nákladů řízení o dovolání 8.940,- Kč. Tuto částku je povinna žalovaná žalobci zaplatit k rukám její advokátky.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná svou povinnost z tohoto rozhodnutí, je žalobce oprávněn navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. června 2007

JUDr. František F a l d y n a, CSc.

předseda senátu