32 Odo 155/2004
Datum rozhodnutí: 31.03.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 155/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobce Č. z. a.s., proti žalovaným 1. T. spol. s r.o., zastoupenému, advokátem, a 2. C.-G. T. s.r.o., zastoupenému, advokátem, o ochranu proti nekalému soutěžnímu jednání, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 187/99, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. října 2003 č. j. 4 Cmo 159/2002-98, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 18. března 2002 č. j. 2 Cm 187/99-62 Krajský soud v Ostravě uložil žalovaným povinnost zdržet se v označování ručních palných zbraní, které vyrábí a nabízí na trhu, označení písmeny CZ ve spojení s číselným údajem, ať již se takové označení vyskytuje na výrobcích, propagačních letácích, obalech nebo jiných písemnostech (výrok I), dále jim uložil povinnost odstranit ruční palné zbraně, propagační letáky, obaly a jiné písemnosti obsahující v označení výrobku písmena CZ ve spojení s číselným údajem nebo odstranit z těchto označení CZ ve spojení s číselným údajem, a to ve všech veřejně přístupných místech, do nichž je umístili (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 2 000 000 Kč (výrok III), rozhodl, že žalobce je oprávněn na náklady žalovaných uveřejnit slovem psaným zkrácené znění tohoto rozsudku, které soud zároveň prohlásil za jeho nedílnou součást, v časopisech S. r. a S. m., a to ve lhůtě čtyř kalendářních měsíců (výrok IV), a rozhodl o nákladech řízení a vrácení části soudního poplatku. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce své nároky uplatnil z titulu ochrany proti jednání nekalé soutěže, jež spatřoval v užití označení CZ žalovanými k označování pistole jimi nabízené jako CZ s doplňkem ráže 9 mm L , přestože písmenné označení CZ s připojením číselného označení modelové řady případně dalším doplňkem žalobce jako výrobce mj. pistolí, malorážek, kulovnic, vzduchovek, užívá již od r. 1993 na svých výrobcích, v návodech a letácích, katalozích výrobků, jako např. CZ .., cal. 9 L., CZ cal. 40 S. W, CZ Ch., CZ .. . cal. . L., atd. Písmena CZ ve spojení s dalším údajem jsou pro označování jeho výrobků příznačná a charakteristická, pokud je začali nyní užívat i žalovaní, jde podle jeho názoru o cizopasné těžení z proslulosti označování jeho výrobků, jež se příčí dobrým mravům hospodářské soutěže. Žalovaní, jak soud dále uvedl, se bránili žalobě tvrzením, že zkratka CZ jako všeobecně známé označení České republiky nemůže požívat jakoukoli ochranu v oblasti průmyslových práv a její běžné užívání se nemůže příčit dobrým mravům soutěže a přivodit komukoliv újmu. Soud prvního stupně na základě učiněných zjištění, z nichž vzal zejména za prokázané, že žalobce užívá písmena CZ s připojením dalšího číselného či slovního údaje k označování svých výrobků minimálně od r. 1996, žalovaní v případě pistole CZ . . .mm L. od r 1999, dospěl k závěru, že jednání žalovaných je jednáním nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ), jež naplňuje skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny podle § 47 písm. b) ObchZ a parazitování na pověsti podle § 48 ObchZ. Při volbě označení svého výrobku měli žalovaní nepřeberné množství možností, zvolili však označení, jež v užití pro žalobce příznačných písmen CZ je způsobilé k vyvolání záměny s výrobky žalobce i k navození představy o jiném než soutěžním vztahu účastníků. Právem se proto žalobce domáhá podle § 53 ObchZ zdržovacího nároku i nároku na odstranění závadného stavu a dále i přiznání práva na zveřejnění rozsudku. Protože však žalobce neprokázal vznik nemajetkové újmy, soud žalobu v rozsahu uplatněného požadavku na zaplacení zadostiučinění v penězích zamítl.

K odvolání žalovaných přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích Vrchní soud v Olomouci a rozsudkem ze dne 23. října 2003 č. j. 4 Cmo 159/2002-98 jej v napadené části potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně jak po stránce skutkové, tak po stránce právní za zcela správný a s jeho odůvodněním se ztotožnil. Námitky odvolatelů, spočívající v tvrzení, že označení CZ nemá rozlišovací způsobilost a nemůže být předmětem jakékoli ochrany, odmítl s tím, že žalobce nežádá ochranu pro toto označení, ale pro označení tvořené písmeny CZ ve spojení s dalšími údaji a doplňky, jež se pro jeho výrobky na trhu stalo příznačným a charakteristickým. Pokud pak žalovaní zvolili pro označení svého výrobku typově shodného s výrobky žalobce označení CZ . ., pak odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně takové označení za způsobilé vyvolat nebezpečí záměny výrobku žalovaných s výrobky žalobce, neboť toto označení v sobě zahrnuje též označení písmeny CZ ve spojení s číselným údajem, jak je příznačné pro výrobky žalobce. Shodně se soudem prvního stupně dovodil i soud odvolací, že jednání žalovaných naplnilo skutkové podstaty nekalé soutěže dle § 47 a 48 ObchZ.

Rozsudek odvolacího soudu napadl první žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci oběma soudy. To dovozuje z toho, že je nepochybné, že samotné označení CZ nemůže být předmětem jakékoli ochrany, a to ani cestou práva proti nekalé soutěži, totéž platí dle jeho názoru i o jakémkoli číselném údaji, pak ani spojení označení CZ a číselného údaje nemůže požívat ochrany. Odvolací soud rovněž pominul, že označení výrobku žalovaných je tvořeno vedle písmen CZ písmenem . a pomlčkou a nejedná se tak o označení zaměnitelné. Je také důležité rozlišit otázku zaměnitelnosti výrobku a otázku ochrany označení výrobku. Pokud žalobce užívá k označení svých výrobků značku CZ , která nepožívá ochrany, vystavuje se jak uvádí dovolatel nebezpečí zaměnitelnosti svého výrobku s výrobky jiných výrobců, což je ale riziko používání takovéto nechráněné značky. Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně, jenž je postaven na shodných a dle něho nesprávných právních závěrech, v odpovídající části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem řádně zastoupeným advokátem, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se proto zabýval přípustností dovolání.

Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.

Pokud dovolatel v obsahu svého dovolání vytýká soudům obou stupňů nesprávné posouzení námitky, že označení tvořené písmeny CZ ve spojení s číselným údajem nemůže být předmětem ochrany proti jednání nekalé soutěže, pak dovolací soud se zcela ztotožnil se závěrem odvolacího soudu o nedůvodnosti této námitky, na který také odkazuje.

Je nerozhodné, že označení CZ nemá dostatečnou rozlišovací způsobilost a samo o sobě není způsobilé být předmětem ochrany pro označování výrobků určitého soutěžitele. Stejně tak je nerozhodné, že obvykle takovou rozlišovací způsobilost nemá proměnlivý číselný údaj a že jen výjimečně lze takový údaj (shluk čísel) právem proti nekalé soutěži chránit. O takové případy však v dané věci nejde. Ze skutkových zjištění, jež soudy učinily, plyne, že žalobce dlouhodobě a ve značném předstihu před žalovanými užíval a užívá k označení svých výrobků ručních palných zbraní označení CZ spolu s číselným označením (modelové řady) a případným dalším písmenným či slovním doplňkem, tedy určitou kombinaci, v níž písmena CZ mají trvalou pozici. Toto pravidelné užívání označení pro řadu typů zbraní žalobce, označení s neměnným postavením písmen CZ, se během doby - jak soudy dovodily stalo pro produkci žalobce charakteristické a tedy příznačné. Pokud pak žalovaní, byť měli neomezenou možnost volby zcela jiného označení, pro svůj výrobek totožného druhu jako výrobky žalobce, zvolili označení se shodnými písmeny CZ, a to i na shodné pozici v názvu výrobku, bylo zcela na místě již k zamezení matení veřejnosti poskytnout žalobci ve způsobu označování jeho výrobků ochranu. Převzetí pro žalobce příznačného způsobu označování jeho výrobků žalovanými (tedy užití písmen CZ a dalšího číselného doplňku) pak mohlo vyvolat klamný dojem o tom, že výrobek CZ . . patří do řady výrobků žalobce, vyvolat nebezpečí záměny soutěžitelů či klamnou představu o jiném než soutěžním vztahu účastníků. Vyloučit tyto důsledky nemohlo užití písmene . s pomlčkou (v názvu výrobku žalovaných), a to právě pro celkový dojem určující význam písmen CZ. Vzhledem ke specifice podnikatelské činnosti účastníků, omezenému okruhu soutěžitelů v daném segmentu trhu, není na místě předpokládat neznalost žalovaných o způsobu, jakým žalobce dlouhodobě označoval a označuje své výrobky, pak správně soudy dovodily jak naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže § 47 písm. b) ObchZ, tak i skutkové podstaty § 48 ObchZ.

Z uvedeného je zřejmé, že námitka dovolatele o vyloučení možnosti chránit žalobcem užívané označení podle § 44 a násl. ObchZ neobstojí. Dovolací soud proto uzavřel, že soudy nepochybily, pokud uznaly toto označení za způsobilý předmět ochrany proti jednání nekalé soutěže.

Za situace, kdy odvolací soud potvrdil jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, jímž byly žalobci přiznány nároky z nekalé soutěže žalovaných podle § 53 a násl. ObchZ, dovolací soud, jsa vázán skutkovým stavem zjištěným soudy nižších stupňů, neshledal, že by bylo postupováno v rozporu s hmotným právem, přičemž ani z jiných okolností nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Za daného stavu dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl jako nepřípustné [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení, za situace, kdy žalobci takové náklady nevznikly, je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2005

JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu