32 Odo 150/2005
Datum rozhodnutí: 21.03.2006
Dotčené předpisy: § 788 předpisu č. 40/1964Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 150/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně PharmDr. D. H., proti žalované P. S. a.s., o zaplacení částky 540 290 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 249/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2004, č. j. 9 Cmo 227/2004-71, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2004, č. j. 9 Cmo 227/2004-71, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2003, č.j. 52 Cm 249/2001-35, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. září 2004, č. j. 9 Cmo 227/2004-71, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2003, č.j. 52 Cm 249/2001-35, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 540 290 Kč spolu s úroky z prodlení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastnicemi nedošlo k uzavření pojistné smlouvy podle § 788 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 12. 2. 1999 (dále jen obč. zák.), neboť písemnost ze dne 12. 2. 1999, nazvaná pojistná smlouva, neobsahovala podstatnou náležitost pro vznik pojistné smlouvy podle § 788 odst. 1 obč. zák., a to pojistnou částku, jež vyjadřuje rozsah plnění, nastane-li ve smlouvě označená nahodilá událost. Dále uzavřel, že pokud smlouva neobsahovala označení konkrétních všeobecných pojistných podmínek ve smyslu § 788 odst. 2 obč. zák., kterými se měly smluvní vztahy mezi účastníky řídit, jak dovodil soud prvního stupně, je posouzení této otázky konkrétního označení pojistných podmínek v pojistné smlouvě již bez právního významu. Konstatoval, že obsah smluvních ujednání nebylo možno prokázat ani jiným způsobem, např. provedením důkazu účastnickým výslechem, případně výslechem svědků, neboť podle § 791 odst. 1 obč. zák. je pro právní úkony týkající se pojištění stanovena písemná forma, není-li v tomto zákoně nebo pojistných podmínkách stanoveno jinak.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že má za to, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu dovolací ho důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem, že smlouva č. 28995008 uzavřená mezi účastníky dne 12. 2. 1999 je neplatná, nebyla-li ve smlouvě sjednána pojistná částka, neboť ustanovení § 788 odst. 1 obč. zák. upravuje nutnost sjednat rozsah pojištění a ten byl písemně sjednán v listině nadepsané pojištění motorového vozidla k pojistné smlouvě č. 28995008 . Domnívá se, že ujednání pojistné částky není podstatnou náležitostí smlouvy, ale i v případě, že by tomu tak bylo, odkázala na Všeobecné pojistné podmínky, část A oddíl VI. a VII. a část D oddíl VI., z nichž je možno pojistnou částku jednoznačně a konkrétně stanovit, pokud je známa nová cena pojištěné věci (a tomu tak v daném případě bylo). V takovém případě se pojistná částka = pojistná hodnota snížená o stupeň opotřebení podle stáří vozidla, kde pojistnou hodnotou je nová cena vozidla. Dovolatelka má dále za to, že pokud ve smlouvě potvrdila, že se seznámila se Všeobecnými pojistnými podmínkami a tyto jí byly při uzavření smlouvy předloženy k nahlédnutí, byly Všeobecné pojistné podmínky dostatečně konkretizovány. Dovolatelka je přesvědčena, že věc byla soudem nesprávně posouzena a to i z pohledu ustanovení § 3 obč. zák., neboť je v rozporu s dobrými mravy, pokud by skutečnost nesprávně formulovaného či vyplněného formuláře ze strany pojišťovny měla negativní dopad na pojištěného, kterým je závěr o neplatnosti pojistné smlouvy, a to ve chvíli, kdy pojištěný, který dosud řádně platil pojistné se domáhá pojistného plnění. Domnívá se, že pojistnou smlouvu je třeba podřadit pod smlouvy, které posléze upravil občanský zákoník, a to smlouvy spotřebitelské, kde pojištěný je nepochybně vůči pojišťovně slabší smluvní stranou, které by měla být poskytnuta větší ochrana. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla zamítnutí dovolání žalobkyně s tím, že je přesvědčena, že odvolací soud rozhodl správně, dovodil-li, že pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná, pokud nebyl ve smlouvě sjednán rozsah pojistného plnění a že nelze vycházet ani z Všeobecných pojistných podmínek, jež nebyly ve smlouvě mezi smluvními stranami jasně specifikovány odvoláním na konkrétní podmínky, jak vyžaduje § 788 odst. 2 obč. zák., a nebyly ani přiloženy k dané smlouvě. Nesouhlasí s odkazem žalobkyně na ustanovení o spotřebitelských smlouvách, jež v rozhodné době nebyly ani zařazeny do občanského zákoníku, a z ničeho neplyne, že by tato právní úprava platila retroaktivně, poukazujíc na skutečnost, že některá pozdější ustanovení o spotřebitelských smlouvách se ani na pojistné smlouvy vůbec nevztahují. Namítá, že tvrzení o spotřebitelské smlouvě žalobkyně uvedla až v dovolání, k němuž nelze přihlížet, přičemž ani nekonkretizovala, která ustanovení o spotřebitelských smlouvách měla být vlastně porušena.

Podané dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalobkyní), řádně zastoupenou advokátkou (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a vychází z možného dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Podle § 236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen o. s. ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože soud prvního stupně rozhodl ve věci v pořadí prvním rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v napadeném rozhodnutí byla řešena právní otázka platnosti pojistné smlouvy, která byla základem pro posouzení oprávněnosti nároku na zaplacení požadované částky, v rozporu s hmotným právem (§ 788 a násl. obč. zák., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky).

Podle § 788 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvou uzavřela, je povinna platit pojistné. Pokud se týká obsahových náležitostí pojistné smlouvy, dovodil odvolací soud správně, že zákonem není výslovně určen obligatorní obsah pojistné smlouvy a pro naplnění projevu vůle založit pojistný vztah je třeba, aby obsah smlouvy respektoval vymezení dané § 788 odst. 1 obč. zák., tedy i sjednání rozsahu pojistného plnění. Následně však dospěl k nesprávnému závěru, že pokud nebyla mezi účastníky pojistné smlouvy sjednána pojistná částka, nebyl ani sjednán rozsah pojistného plnění, neboť tato pojistná částka určuje nejvyšší hranici plnění pojistitele, a pojistná smlouva byla sjednána neplatně.

Bylo totiž třeba posoudit, zda rozsah pojistného plnění v daném případě sjednán byl i při absenci ujednání o pojistné částce.

Podle § 788 odst. 2 obč. zák. jsou součástí pojistné smlouvy všeobecné pojistné podmínky pojistitele, schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny, nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny.

S ohledem na nesprávný právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy zaujal poté odvolací soud další nesprávný závěr, že otázka označení konkrétních všeobecných pojistných podmínek ve smyslu § 788 odst. 2 obč. zák. je již bez právního významu. Odvolací soud se ale otázkou, zda rozsah pojistného plnění nebyl sjednán, měl dále zabývat, a to zejména posouzením ujednání v předmětné smlouvě a sjednaných Všeobecných pojistných podmínkách, o nichž pojištěný žalobkyně v pojistné smlouvě prohlásila, že byla s nimi seznámena. Z ustanovení § 788 odst. 2 obč. zák. totiž vyplývá, že součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, které byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. Uvedené ustanovení nevyžaduje, aby všeobecné pojistné podmínky byly přesně označeny, např. datem, číslem jednacím apod., aby se staly součástí smlouvy, ale je postačující, jestliže jejich obsah byl budoucímu pojištěnému sdělen před uzavřením pojistné smlouvy. Jestliže tedy v daném případě pojištěná (žalobkyně) v písemné pojistné smlouvě potvrdila svým podpisem, že se seznámila se Všeobecnými pojistnými podmínkami, a tyto jí byly při uzavření smlouvy předloženy k nahlédnutí, staly se tyto podmínky ve smyslu ustanovení § 788 odst. 2 obč. zák. součástí pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky a odvolací soud se proto v rozporu s hmotným právem (§ 788 odst. 2 obč. zák.) nezabýval posouzením jejich obsahu s ohledem na uplatněný nárok na zaplacení požadované částky spočívající v zaplacení pojistného plnění.

Nejvyšší soud ČR proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i rozsudek tohoto soudu a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 o. s. ř.) a bude se zabývat posouzením příslušných ustanovení předmětné pojistné smlouvy a platných Všeobecných pojistných podmínek platných v době uzavření smlouvy s ohledem na uplatněný nárok na zaplacení pojistného plnění. Zároveň rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. března 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu