32 Odo 1498/2006
Datum rozhodnutí: 26.11.2008
Dotčené předpisy: § 585 předpisu č. 40/1964Sb.




32 Odo 1498/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Z. z. v J., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, proti žalovanému B. H., zastoupenému Mgr. M. H., advokátem, o zaplacení částky 215 126,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 68/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2006 č. j. 19 Co 150/2006-103, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2006 č. j. 19 Co 150/2006-103 a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. října 2005 č. j. 14 C 68/2003-76 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 21. října 2005 č. j. 14 C 68/2003-76 zamítl žalobu o zaplacení částky 215 126,80 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku pod bodem I a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě dohody účastníků žalovaný od ledna 2000 dodával žalobci králíky ke krmným účelům a žalobce za dodávky platil žalovaným fakturované částky. V polovině roku 2001 účastníci jednali o skutečně dodaném množství králíků za období od ledna 2000, o platbách (přeplatku) žalobce za tyto dodávky králíků. Výsledkem jejich jednání bylo uzavření dohody o narovnání datované dnem 28. 6. 2001. V článku 1 dohody bylo uvedeno, že přepočtem dokladů (nákladní listy a faktury) bylo zjištěno, že přeplatek žalobce za dodávky králíků v rozhodném období činí 200 000 Kč. V článku 3 dohody o narovnání bylo stanoveno, že žalovaný bude dále na základě uzavřené dohody dodávat žalobci králíky, bude fakturovat jejich skutečnou hmotnost a na každé dodávce sníží fakturovanou částku o 1 000 Kč, až do doby, kdy dojde k úplnému finančnímu narovnání přeplatku specifikovaného v bodu 1 dohody. Potom bude fakturovat skutečně dodaná množství.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že platně uzavřenou dohodou o narovnání zanikl dosavadní závazek žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení z jednotlivých dodávek králíků a tento závazek byl nahrazen závazkem novým, který vyplývá z dohody o narovnání. Při posuzování platnosti dohody vyšel soud prvního stupně především ze znaleckého posudku soudního znalce v oboru písmoznalectví, ruční a strojové písmo, pana O. V., který vyvrátil tvrzení žalovaného, že ten dohodu o narovnání nikdy nepodepsal. Uzavření této dohody potom odpovídalo i chování žalovaného, který vcelku pravidelně (až na dvě výjimky) z dále fakturovaných částek odečítal 1 000 Kč. Žalovaný tak byl od uzavření dohody o narovnání nadále povinen pouze dodávat žalobci králíky v množství, které si žalobce objedná, byl povinen fakturovat skutečnou hmotnost dodávaných králíků a na každé faktuře snížit fakturovanou částku o 1 000 Kč až do doby, kdy dojde k úplnému vyrovnání finančního přeplatku žalobce ve výši 200 000 Kč. Žalobce se dle soudu prvního stupně již nemůže po žalovaném domáhat plnění z bezdůvodného obohacení z jednotlivých dodávek králíků od ledna do června roku 2000, ale může uplatňovat pouze nároky vyplývající z uzavřené dohody o narovnání. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. dubna 2006 č. j. 19 Co 150/2006-103 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že dohoda o narovnání datovaná dnem 28. 6. 2001 měla sloužit k vyjasnění práv a povinností z předcházejících vztahů žalobce a žalovaného a zároveň řešit jejich vzájemné vztahy do budoucna. Dle odvolacího soudu není rozhodné, zda nárok žalobce na vrácení částky 200 000 Kč existoval z vad zboží či bezdůvodného obohacení. Rozhodné v této situaci je, že se účastníci dohodli, že takový závazek žalovaného vůči žalobci v době podpisu dohody o narovnání existoval a že byl dohodnut i způsob jeho splnění. Splnění neměl dle dohody žalovaný provádět úhradou pohledávky žalobce v penězích, ale pravidelným snižováním ceny v budoucnu uskutečňovaných dodávek králíků o 1 000 Kč na každé dodávce až do úplného vyrovnání dlužné částky 200 000 Kč. Odvolací soud dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že podaná žaloba nemohla být důvodná, protože zaplacení přeplatku mělo být prováděno shora popsanou formou. Nárok z dohody o narovnání spočívá pouze v tom, že žalobce má právo domáhat se dodávání králíků v objednaném množství a zároveň má právo, aby za každou dodávku byla snížena jejich fakturovaná cena o 1 000 Kč. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, protože rozsudek odvolacího soudu řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel zastává v dovolání právní názor, že dohoda, kterou s žalovaným uzavřel a která je označena jako dohoda o narovnání, je ve skutečnosti kumulativní novací ve smyslu § 516 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen ObčZ ) a nikoli dohodou o narovnání podle § 585 ObčZ. Jak uvádí dovolatel, dohodou o narovnání zaniká obecně předchozí sporný závazek a tento se nahrazuje závazkem novým, plynoucím z dohody. V daném případě dle názoru dovolatele dohoda obsažená v článku 3 narovnání jasně odkazuje na existenci pohledávky dovolatele ve výši 200 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Závazek žalovaného fakturovat na dodaném zboží o 1 000 Kč méně zanikne až zánikem pohledávky dovolatele ve výši 200 000 Kč. Z toho dovolatel dovozuje, že je-li podstatou dohody o narovnání skutečnost, že původní závazek zaniká a je zcela nahrazen závazkem novým, pak se v tomto případě nemůže jednat o tento právní institut, neboť podmínkou existence nově vznikajícího závazku žalovaného je existence původního závazku z bezdůvodného obohacení a teprve se zánikem původního závazku zanikne závazek nový. Podle názoru dovolatele stanovil článek 3 dohody o narovnání pouze další možnost, jak dospět k vyřešení celé záležitosti, dovolateli však nadále zůstala možnost domáhat se po žalovaném zaplacení původního dluhu. Dovolatel v dovolání interpretuje uzavřenou dohodu o narovnání tak, že v případě, že dovolatel uzavře se žalovaným jednotlivou kupní smlouvu na prodej králíků, sníží se jejich fakturovaná cena o 1 000 Kč, které se použijí na úhradu předmětného dluhu. Z dohody potom nelze v žádném případě dovodit povinnost dovolatele zboží od žalovaného odebírat, ani ji nelze interpretovat tak, že snižování kupní ceny je jediným způsobem, jak dluh z titulu bezdůvodného obohacení splnit. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání zopakoval svoje argumenty uvedené v předchozích řízeních. Především poukázal na to, že žalobce neprokázal svá tvrzení, že do hmotnosti prodávaných králíků byla započítávána i hmotnost přepravek. Dále žalovaný uvádí, že pokud existoval v minulosti nějaký nárok, tak to zajisté nebyl nárok z bezdůvodného obohacení, ale z vad zboží a ten nebyl v zákonné lhůtě uplatněn. Dohoda o narovnání podle mínění žalovaného zakládá pro dovolatele jediný nárok, tím je nárok na dodávání králíků, jejichž cena bude na každé faktuře snižována o 2 000 Kč. Žalovaný se ztotožňuje s právním hodnocením smlouvy o narovnání, jak je provedl odvolací soud. Z toho důvodu navrhl žalovaný dovolání jako nepřípustné odmítnout a přiznat žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Dospěl přitom k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud řešil otázku právního posouzení účinků dohody o narovnání uzavřené dne 28. 6. 2001 v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je tudíž i důvodné.

Zásadním pro posouzení oprávněnosti nároku žalobce je zhodnocení povahy a účinků dohody označené jako Dohoda o narovnání datované dne 28. 6. 2001. Odvolací soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že se jedná o dohodu o narovnání uzavřenou podle § 585 ObčZ, která stanovuje způsob vyřešení sporných práv mezi účastníky tak, že žalobce má právo požadovat po žalovaném dodávání králíků v objednaném množství a zároveň má právo, aby cena za každou dodávku byla snížena o 1 000 Kč.

Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o narovnání s cílem upravit jejich vzájemná sporná práva a povinnosti. V článku 1 dohody je uvedeno stanovisko žalobce ohledně sporné pohledávky za žalovaným, v článku dohody 2 je uvedeno stanovisko žalovaného. Pohledávku žalobce za žalovaným ve výši 200 000 Kč je nutné považovat za ono sporné nebo pochybné právo, které mezi sebou žalobce a žalovaný mají.

Účelem dohody o narovnání není, jak odvolací soud správně uvedl, zjištění toho, jak se věci mají, ale odstranění pochybností ohledně sporných práv smluvních stran tím, že se původní závazek nahradí závazkem novým. Článek 3 uzavřené dohody obsahuje dohodu o narovnání, podle níž se strany dohodly, že sporný nárok žalobce činí 200 000 Kč, tak jak byl specifikován pod bodem 1 této dohody. Tento článek dohody současně obsahuje dohodu o vypořádání tohoto dluhu tak, že žalovaný bude žalobci dodávat králíky, v množství, které žalobce objedná na základě uzavřené dohody. Žalovaný bude fakturovat skutečnou hmotnost králíků a na každé dodávce sníží fakturovanou částku o 1 000 Kč až do doby, kdy dojde k úplnému finančnímu narovnání přeplatku specifikovaného v bodu 1 této dohody. Strany se tudíž dohodly na započtení vzájemných pohledávek žalobce a žalovaného.

Odvolací soud při svém rozhodování neposoudil nezbytnou předběžnou otázku, zda v případě vztahu mezi žalobcem a žalovaným jde o závazkový vztah občanskoprávní či obchodní.

Nicméně skutečnost, že vzájemnou dohodou stran lze započíst jakékoli pohledávky, tudíž i v budoucnu vzniklé pohledávky, vyplývá jak z ustanovení § 581 odst. 3 ObčZ, tak i z ustanovení § 364 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ).

Aby mohlo být započtení vzájemných pohledávek provedeno řádně, je však nutné započítávané pohledávky dostatečně určitě identifikovat, aby bylo zřejmé, které pohledávky a do jaké výše provedeným započtením zanikají. Těmto požadavkům však předložená dohoda nevyhovuje. Není zde dohodnuto ani množství ani rozsah dodávek, ke kterým je žalovaný povinen, vše je odkázáno pouze na budoucí dohodu mezi nimi. Proti pohledávce žalobce se tak započítávají budoucí nejisté pohledávky žalovaného, které mají vzniknout dle budoucích dohod o dodávkách králíků.

Takovou dohodu o započtení však nelze považovat za určitý právní úkon ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ, jelikož se zde započítávají pohledávky nejisté, které v budoucnu možná vzniknou. Z toho důvodu je nutné předmětnou dohodu stran o započtení vzájemných pohledávek posoudit jako dohodu absolutně neplatnou.

Tuto neplatnost dohody o započtení lze však ve smyslu ustanovení § 41 ObčZ oddělit od dohody, podle níž si strany upravily mezi nimi sporná práva tak, že nárok žalobce činí 200 000 Kč.

Závěr odvolacího soudu, že jediný možný dovolatelem uplatnitelný nárok z dohody o narovnání spočívá pouze v domáhání se dodávání králíků v objednaném množství a požadování, aby za každou dodávku byla snížena jejich fakturovaná cena o 1 000 Kč až do vyrovnání dluhu ve výši 200 000 Kč, tedy spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2008

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu