32 Odo 1487/2006
Datum rozhodnutí: 27.09.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 1487/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně V. f. n. v P., proti žalované S. s., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení 156 584,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 47/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2006, č.j. 17 Co 683/2005-112, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. srpna 2005, č.j. 42 C 47/2004-96, zamítl žalobu na zaplacení 156 584,30 Kč s 20% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 12. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze závěru, že žalobkyně, jako objednatelka, a žalovaná, jako zhotovitelka, uzavřely dne 31. 10. 1996 smlouvu o dílo 18/96 podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), jejímž předmětem bylo podle čl. II. provedení stavebních prací včetně zpracování realizační dokumentace a v čl. IV. stanovena cena díla na základě zpracovaného rozpočtu, jako nedílné součásti smlouvy, přičemž v čl. V. měla být v den podpisu smlouvy složena záloha a poté mělo dojít k doúčtování do pevné ceny. Z nabídkového rozpočtu ze dne 22. 10. 1996 soud zjistil, že mezi jednotlivými položkami není uvedena realizační dokumentace, proto dospěl k závěru, že cena za realizační dokumentaci nebyla mezi účastníky sjednána, a žalobkyně je povinna zaplatit žalované za realizační dokumentaci cenu obvyklou ve smyslu § 546 obch. zák., kterou soud určil částkou 156 584,30 Kč. Protože žalobkyně poskytla žalované na dílo zálohu ve výši 2 600 000 Kč a za dílo se zavázala zaplatit 2 162 765 Kč a za vícepráce 87 823 Kč, přičemž částku 182 327,69 Kč žalovaná vrátila, soud učinil závěr, že zbývající částka 156 584,30 Kč náleží žalované, jako cena za realizační dokumentaci.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. března 2006, č.j. 17 Co 683/2005-112, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 156 584,30 Kč se 14% úrokem z prodlení od 24. 6. 1998 do zaplacení; výrokem II. potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ohledně 20% úroku z prodlení z částky 156 584,30 Kč za dobu od 1. 12. 1997 do 23. 6. 1998 a 6% úroku z prodlení z částky 156 584,30 Kč za dobu od 24. 6. 1998 do zaplacení; výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně výkladem smlouvy o dílo, zejména jejího čl. II., dospěl odvolací soud za použití § 266 obch. zák. k závěru, že sjednaná cena za dílo zahrnovala i cenu za zpracování realizační dokumentace. Vzal přitom v úvahu, že smlouvu vypracovala žalovaná, sama označila cenu díla za pevnou , s výjimkou víceprací, a proto nebylo možno dovodit, že by cenu za realizační dokumentaci, jež byla rovněž předmětem díla, nezahrnula do celkové ceny díla. Odvolací soud přihlédl i k tomu, že ze smlouvy nevyplynulo, že by ohledně rozpočtu nezaručovala smlouva jeho úplnost či že by šlo o rozpočet nezávazný. V této souvislosti odvolací soud z ustanovení § 547 odst. 2, 3 obch. zák. dovodil, že není-li ve smlouvě ujednáno něco jiného, jde o rozpočet zaručený a u takového rozpočtu případné překročení ceny nemá vliv na cenu, není-li ujednáno něco jiného. Konstatoval, že v daném případě si účastníci sjednali zvláštní ujednání o ceně jen pro případ víceprací. Odvolací soud uzavřel, že pokud si žalovaná ponechala část žalobkyní zaplacené zálohy ve výši 156 584,30 Kč, bezdůvodně se tím na úkor žalobkyně obohatila, neboť tato částka, jako cena za realizační dokumentaci, byla zaplacena již v celkové ceně díla, proto je žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení v této výši vydat (§ 451 odst. 2, § 458 odst. 1 obč. zák.). Žalobkyni přiznal odvolací soud i úroky z prodlení v souladu s § 340 odst. 2 a § 369 odst. 1 obch. zák., přihlížeje k datu doručení žaloby dne 18. 6. 1998, jako výzvy k zaplacení, k přiměřené lhůtě k plnění, za níž považoval lhůtu třech pracovních dnů, a k výši úroků poskytovaných bankami v místě sídla žalované v době uzavření smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení předmětné smlouvy o dílo ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), zejména s ohledem na sjednání ceny za realizační dokumentaci. Má za to, že pokud cena za realizační dokumentaci v rozpočtu ceny díla nebyla, pak za situace, kdy předmětem smlouvy bylo provedení stavebních prací včetně zpracování realizační dokumentace, a cena díla byla sjednána na základě zpracovaného rozpočtu, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalované, a žalobkyně je povinna žalované zaplatit cenu obvyklou v místě a čase za srovnatelné dílo, tj. 156 584 Kč. Poukazuje na to, že ve smlouvě není nikde výslovně uvedeno, že cena za realizační dokumentaci je rozpuštěna v jednotlivých položkách rozpočtu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud v napadených výrocích rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho zamítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.

Dovolací soud se dále zabýval nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, dovodil-li, že žalovaná získala na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 156 584 Kč, které je povinna vydat, a tento závěr založil na správném výkladu smluvního ujednání účastníků o předmětu a ceně díla za použití výkladových pravidel podle § 266 obch. zák.

Podle § 266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Základní zásadou je zjištění úmyslu toho, kdo jednal. Až nelze-li tento úmysl v konkrétním případě zjistit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle odstavce 2 paragrafu 266 obch. zák. podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3). Podle odst. 4 uvedeného ustanovení projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

Odvolací soud nepochybil, jestliže v souladu s ustanovením § 266 odst. 4 obch. zák. vyložil projev vůle účastníků sporného ustanovení smlouvy o sjednání ceny díla tak, že sjednaná cena díla zahrnovala i cenu za zpracování realizační dokumentace, když vzal v úvahu skutečnost, že posuzovanou smlouvu o dílo vypracovala žalovaná a sama označila cenu díla, jehož předmětem bylo i zpracování realizační dokumentace, za pevnou , s výjimkou víceprací. Odvolacímu soudu tedy nelze vytknout nesprávné právní posouzení, dospěl-li k závěru, že cena za realizační dokumentaci byla zahrnuta do celkové sjednané ceny díla stanovené na základě rozpočtu pevnou částkou ve výši 2 162 765 Kč. I když v rozpočtu nebyla výslovně uvedena realizační dokumentace, sjednaná cena ve smyslu § 547 obch. zák., upravující určení ceny podle rozpočtu, obsahovala i cenu za vypracování této dokumentace. Pro uvedený závěr svědčí i skutečnost, že vypracování realizační dokumentace nebylo v žádném případě víceprací.

Protože se v posuzované věci nejednalo o skutečnosti uvedené v § 547 odst. 2 a 3 obch. zák., jak správně dovodil odvolací soud, je namístě závěr odvolacího soudu, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni přeplatek zaplacený jako zálohu na cenu díla.

Navíc námitka dovolatelky, že soud prvního stupně rozhodl správně, není oprávněná. V době uzavírání smlouvy o dílo tehdejší právní úprava (§ 536 obch. zák.) neumožňovala sjednat si cenu díla bez výslovného uvedení, že cenu díla si nechtějí účastníci dohodnout.

Dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nebyl tedy uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalované podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2007

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu