32 Odo 1479/2005
Datum rozhodnutí: 26.01.2006
Dotčené předpisy:




32 Odo 1479/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Dagmar Novotné ve věci žalobců a) S. F., s.r.o., b) T. K., c) B. D., proti žalovaným 1. T. B., s.r.o., 2. L. B., 3. H. CZ s.r.o., 4. H. J., a 5. M. C., o návrhu na nařízení předběžných opatření z titulu práv k ochranné známce a ochrany před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Nc 1/2004, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2004 č. j. 4 Cmo 39/2004-21, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. ledna 2004 č. j. 11 Nc 1/2004-11 zamítl návrh na nařízení 10 předběžných opatření v tomto usnesení specifikovaných a uložil žalobcům, aby doplatili na soudním poplatku 5 000 Kč s tím, že plněním jednoho z žalobců zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních.

K odvolání žalobců proti výroku soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. února 2004 č. j. 4 Cmo 39/2004-21 usnesení soudu prvního stupně v napadené části potvrdil. K námitkám žalobců uvedl, že je zcela bez významu, zda soud prvního stupně ve výroku zamítavého rozhodnutí formuloval ve vztahu ke každému žalovanému samostatně petit. Tím se od návrhu nikterak neodchýlil a poplatkovou povinnost to nijak neovlivnilo. Žalobci uplatnili celkem deset požadavků nároků, z nichž každý by mohl být zcela samostatně předmětem řízení, a proto zcela správně stanovil soud prvního stupně výši poplatkové povinnosti za každý uplatněný zdržovací nárok podle položky 3 Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovolání odůvodnili tím, že v návrhu na vydání předběžného opatření uvedli čtyři petity, soud prvního stupně však stanovil žalobcům povinnost uhradit soudní poplatek za celkem deset návrhů na vydání předběžného opatření. Dovolatelé zdůraznili, že soud není oprávněn v žádném případě navrhované znění petitu měnit. V daném případě se jedná o provázané a související činnosti žalovaných, které nelze od sebe oddělit a navíc podávání jednotlivých návrhů na vydání předběžných opatření pro každou specifickou činnost žalovaných by bylo zcela evidentně proti zásadě ekonomiky soudního řízení a také by neřešilo situaci mezi účastníky řízení. Soud prvního stupně svým postupem porušil podle názoru dovolatelů jednu ze základních zásad občanského soudního řízení, a to zásadu dispoziční. Tím také došlo k porušení práva dovolatelů na spravedlivé rozhodnutí, což je mj. v rozporu s Listinou základních práv a svobod a také s článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovolání je proto podle jejich názoru přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť vyměření soudního poplatku je v rozporu s hmotným právem a současně je naplněn dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. O tom byli také dovolatelé odvolacím soudem poučeni.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců aniž by se mohl věcí zabývat podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. ledna 2006





JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu