32 Odo 1477/2006
Datum rozhodnutí: 23.04.2008
Dotčené předpisy: § 263 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb., § 548 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb., § 554 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb.




32 Odo 1477/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně S., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalované E. P., zastoupené advokátem, o 452.770,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 10 C 202/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 13. února 2006, č.j. 28 Co 482/2005-121, takto:

I. Dovolání v rozsahu směřujícím proti prvnímu výroku rozsudku Městského soudu v P. ze dne 13. února 2006, č.j. 28 Co 482/2005-121, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 10.000,- Kč zrušen a řízení bylo v této části zastaveno, se odmítá.

II. Rozsudek Městského soudu v P. ze dne 13. února 2006, č.j. 28 Co 482/2005-121, ve zbývajícím rozsahu prvního výroku, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 433.498,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Obvodního soudu pro P. ze dne 8. dubna 2005, č.j. 10 C 202/2002-94, ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 433.498,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro P. rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 8. dubna 2005, č.j. 10 C 202/2002-94, žalované uložil zaplatit žalobkyni 443.498,- Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 327.389,- Kč od 21. listopadu 2000 do zaplacení a s 8% úrokem z částky 106.109,- Kč od 9. dubna 2001 do zaplacení a dále náklady řízení ve výši 171.721,- Kč. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19.272,80 Kč s 15% úrokem z prodlení od 9. dubna 2001 do zaplacení, 5% úroku z prodlení z částky 327.389,- Kč od 21. listopadu 2000 do zaplacení a 7% úroku z částky 106.109,- Kč od 9. dubna 2001 do zaplacení, soud prvního stupně žalobu zamítl.

K odvolání žalované Městský soud v P. ve výroku označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 10.000,- Kč a řízení v této části zastavil, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok I.). Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že jejich výše činí 120.441,- Kč, a jinak ho potvrdil (výrok II.). Odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud vyšel při posuzování žalobního nároku na doplacení ceny díla ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i se skutkovými a právními závěry, které z něho soud prvního stupně dovodil. Podle shodného posouzení soudů obou stupňů byla mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem uzavřena smlouva o dílo podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), kterou se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou opravu střechy za dohodnutou cenu ve výši 1,913.672,- Kč včetně DPH. Podle zjištění soudu žalovaná na tuto cenu zaplatila částku ve výši 1,480.174,- Kč, žalobkyně dílo dokončila, ale žalovaná ho odmítla převzít z důvodu jeho vadnosti. Podle posouzení soudu zhotovené dílo skutečně vykazovalo vady (nedokončené klempířské práce a nedostatky na zdech pláště objektu), nešlo však o vady, které by bránily v užívání díla, což ostatně ani sama žalovaná netvrdila. Pakliže žalovaná nedoložila, že vady reklamovala a žádala jejich odstranění, označil návrhy žalované na doplnění dokazování výpověďmi svědků za účelem posouzení, že dílo mělo vady, za nepřípadné, přičemž pro rozhodnutí má za podstatné, zda dílo bylo dokončeno. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně pochybil v počtech a nad rámec návrhu přiznal žalobkyni o 10.000,- Kč více, tedy částku 443.498,- Kč, namísto 444.498,- Kč (správně 433.498,- Kč), rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 10.000,- Kč zrušil a řízení v této části zastavil, a ve zbývajícím rozsahu ho jako věcně správný potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Jako dovolací důvod uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolatelka odvolacímu soudu (a shodně i soudu prvního stupně) vytýká, že při posuzování žalobního nároku vyšel nesprávně z právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku a zcela pominul odchylnou dohodu účastníků ve smlouvě o dílo včetně jejího dodatku č. 2, kterou si v souladu s § 263 odst. 1 obch. zák. sjednali v otázce dokončení, předání díla a platby jeho ceny. Bylo-li proto mezi účastníky sjednáno, že dovolatelka bude provádět úhrady ceny provedení díla na základě soupisu provedených prací zhotovitele, potvrzeného odpovědnými zástupci obou smluvních stran za dohodnuté časové období a za skutečně provedenou práci a že doplatek smluvní ceny ve výši 10% z částky 863.490,- Kč, tj. částka 86.349,- Kč, bude dovolatelkou uhrazen do 14 dnů po předání a převzetí dokončeného díla bez vad a nedodělků a kompletně vyklizeného stanoviště (správně staveniště), znamená to, že s výjimkou částky 86.349,- Kč, která měla být placena do 14 dnů po předání a převzetí dokončeného díla bez vad a nedodělků, měl být zbytek ceny za dílo placen postupně na základě soupisu provedených prací podepsaných oběma stranami. Za situace, kdy žalobkyně žádný takový soupis jako důkaz nepředložila, přičemž dílo nebylo předáno ani převzato a nebylo dosud žalobkyní dokončeno bez vad a nedodělků, nebyly podle dovolatelky dosud splněny dohodnuté podmínky pro výplatu ceny díla včetně jejího doplatku ve výši 10% z částky 863.490,- Kč. Tyto skutečnosti byly podle dovolatelky v řízení prokázány, přičemž tu skutečnost, že dílo trpí vadami, dovozuje i z odůvodnění napadeného rozsudku.

Dovolatelka dále oponuje odvolacímu soudu, dovodil-li, že podle ujednání stran obsaženého ve stavebním deníku ze dne 5. září 2000 byla žalovaná povinna předat žalobkyni nejpozději do 11. září 2000 soupis vad a nedodělků a převzít dílo dne 13. září 2000. Toto ujednání, které označuje za neplatné, podle jejího mínění podmínky pro vyplacení ceny díla žalobkyni nezakládá, neboť s ohledem na dohodnutý způsob případných změn smlouvy o dílo a následně zavedenou praxi a zvyklosti účastníků ke změně smlouvy o dílo ve znění jejího dodatku nedošlo.

Dovolatelka na rozdíl od odvolacího soudu zastává názor, že dílo nebylo řádně dokončeno, jelikož podle předmětných smluvních ujednání je možné považovat dílo za dokončené až poté, kdy nebude vykazovat žádné vady a nedodělky, přičemž o předání a převzetí dokončeného díla měl být objednatelem společně se zhotovitelem sepsán protokol, jemuž mělo předcházet ještě předpřijímací řízení. Podle názoru dovolatelky odvolací soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jelikož předpřijímací řízení pro nesplnění podmínek stanovených smlouvou o dílo neproběhlo, dílo trpělo vadami, které žalobkyně odmítla odstranit a neposkytla žalované součinnost k tomu, aby dílo bylo řádně dokončeno bez vad a nedodělků. Pakliže se dosud žádné předpřijímací řízení neuskutečnilo, žalobkyně není oprávněna po žalované převzetí díla požadovat. Kromě toho se dovolatelka domnívá, že odvolací soud se neměl při posuzování žalobního nároku soustřeďovat na otázku dokončení díla, nýbrž měl především zkoumat, zda byly naplněny smluvní podmínky pro výplatu ceny díla.

Dovolatelka uzavírá, že žalobkyně nesplnila smluvní ani zákonné podmínky pro vznik nároku na doplacení ceny díla, jelikož dílo nedokončila řádně a v termínu dle smlouvy, přičemž zaplacení díla nepožadovala ani na základě smluvně dohodnutých dokladů. Pakliže žalobkyně v řízení neprokázala splnění podmínek, které si účastníci sjednali pro výplatu ceny díla, nárok na doplatek ceny díla jí nevznikl. Proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Rozsudečným prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 10.000,- Kč zrušen a řízení v této části zastaveno, nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejich právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení.

Dovolání proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 10.000,- Kč zrušen a řízení v této části zastaveno, tedy bylo podáno někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalované v tomto rozsahu odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. b) o. s. ř.].

Zbývá tak posoudit otázku přípustnosti podaného dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně opřít o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O tento případ však v posuzované věci nešlo, neboť soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky (v pořadí prvním rozsudkem ze dne 26. listopadu 2003, č.j. 10 C 202/2002-58, který odvolací soud usnesením ze dne 31. května 2004, č.j. 28 Co 163/2004-75, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jakož i v pořadí druhým rozsudkem ze dne 8. dubna 2005) v rozsahu částky 433.498,- Kč s příslušenstvím stejně (žalobě vyhověl).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovoláním napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé shledává Nejvyšší soud zásadně právně významným a potud má dovolání za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. v řešení otázky vzniku práva na doplacení ceny díla, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem.

Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.). Tyto vady dovolací soud z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z obsahu spisu se podává, že odvolací soud vyšel při posuzování nároku žalobkyně na doplacení ceny díla (stejně jako soud prvního stupně, s jehož právním posouzením věci se ztotožnil) z ustanovení § 548 odst. 1 ve spojení s § 554 odst. 1 obch. zák.

Podle § 548 odst. 1 obch. zák. platí, že objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

Podle § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo, než je uvedeno v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla.

Podle § 263 odst. 1 obch. zák. se strany mohou odchýlit od ustanovení třetí části zákona nebo její jednotlivá ustanovení vyloučit s výjimkou těch ustanovení, která jsou v § 263 odst. 1 taxativně vyjmenována. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se strany nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu.

Obě uvedená ustanovení (§ 548 odst. 1 a § 554 odst. 1 obch. zák.) mají dispozitivní charakter, jelikož nejsou vyjmenována v § 263 odst. 1 obch. zák. a druhý odstavec téhož ustanovení na ně nedopadá. To znamená, že strany se mohou ve svých smluvních ujednáních od těchto ustanovení odchýlit, a učiní-li tak, má taková dohoda účastníků přednost před zákonnou úpravou. To však nevzal v úvahu odvolací soud.

Sjednali-li si účastníci podle zjištění soudu prvního stupně v dodatku č. 2, že žalovaná bude provádět úhrady ceny díla na základě soupisu prací potvrzených zástupci obou stran a že doplatek ceny díla bude uhrazen do 14 dnů po předání a převzetí dokončeného díla bez vad a nedodělků a kompletně vyklizeného staveniště, odchýlili se tím od ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák., neboť vznik práva na zaplacení ceny díla vázali na jiné skutečnosti, než jak činí toto ustanovení. Nepřihlédl-li odvolací soud k uvedenému odchylnému ujednání účastníků a svůj závěr založil na úvaze, že pro rozhodnutí je podstatné pouze to, zda dílo bylo dokončeno, právně pochybil.

Lze proto uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl v souzené věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (a v závislých výrocích o nákladech řízení) zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je (vyjma vyhovujícího výroku ve věci samé v rozsahu částky 10.000,- Kč) a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2008

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu