32 Odo 1450/2005
Datum rozhodnutí: 19.12.2005
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 1450/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse, ve věci žalobkyně H. v. p., a. s., proti žalovanému MUDr. J. K., o 6 604,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 219/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. prosince 2003, č. j. 10 Co 890/2003 - 49, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 30. října 2003 č. j. 11 C 219/2001 - 41 odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. května 2002 č. j. 11 C 219/2001 - 32 ve smyslu § 208 odst. 1 o. s. ř., neboť bylo podáno opožděně.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. prosince 2003 č. j. 10 Co 890/2003 - 49 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Dovolatel namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věc a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je věcí samou nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku o zaplacení částky 6 604 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání a náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit.

Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. prosince 2005



JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu