32 Odo 142/2005
Datum rozhodnutí: 21.03.2006
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 142/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Š. s.r.o., proti žalovanému K. G., o návrhu žalovaného na povolení obnovy řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 23/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č.j. 2 Cmo 10/2004-36, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. srpna 2004, č.j. 2 Cmo 10/2004-36, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2003, č.j. 3 Cm 23/2003-15, kterým byla zamítnuta žaloba na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 46/2002; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že skutečnosti a důkazy mohou být důvodem k obnově řízení pouze tehdy, jestliže účastník řízení, který se obnovy domáhá, je nemohl bez své viny použít v původním řízení, jsou pro něj nové a mohou pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou nové, jestliže je účastník řízení, přestože v době původního řízení existovaly, nemohl bez své viny použít. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z tvrzení žalovaného, jež jako důvod pro povolení obnovy uvedl, že žalobkyně souhlasila s převodem předmětné leasingové smlouvy ze žalovaného na pana P. Š., a že žalobkyně zřejmě obdržela ve vztahu k předmětu leasingu plnění z pojistné události z důvodu krádeže automobilu jako předmětu leasingu, takže v případě plnění žalovaného z pravomocného rozsudku obdržela žalobkyně plnění duplicitně, přičemž jako důkaz žalovaný označil spis Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 46/2002 a specifikoval v tomto spise založené důkazy. Protože přes poučení soudu další důvody neuvedl, odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaný nepředložil žádné důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení, a dodal, že předmětem pro povolení obnovy řízení nejsou ani jednotlivá rozhodnutí a listiny vydané Okresním ředitelstvím Policie ČR N. J., ze kterých se podává informace o vrácení předtím odcizeného vozidla společnosti A.A.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání poukazuje především na skutečnost, že žalobkyně dala souhlas s převodem leasingové smlouvy z žalovaného na pana P. Š., a pokud žalobkyně smlouvu o převodu předmětu leasingu nevyhotovila, nebyla to vina žalovaného, o čemž měla svědčit i navrhovaná svědecká výpověď pana Š. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu dále jen o. s. ř.) zjistil, že řádně zastoupený účastník řízení podal dovolání včas (§ 240 a § 241 o. s. ř.), že jeho dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Poté přezkoumal napadené usnesení a shledal, že dovolání není důvodné.

Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§ 228 odst. 1 o. s. ř.).

S ohledem na výše uvedené není proto možno vytknout odvolacímu soudu, že by učinil nesprávný právní závěr, jestliže již v samotné žalobě o povolení obnovy řízení mimo to, že žalovaný odkazuje na listinné důkazy Policie ČR, které vyšly najevo až po skončení původního řízení ve věci samé, poukazoval na skutečnosti ohledně převodu leasingu na pana Š., což mohl uplatnit již v původním řízení, a namítal, že v původním řízení nebylo vyhověno jeho návrhu na provedení důkazu svědeckou výpovědí jím navrženého svědka p. Š., čímž sám připustil, že se v tomto případě nejedná o důkaz, který nemohl použít již v původním řízení.

Odvolací soud tedy nepochybil, ztotožnil-li se soudem prvního stupně, že žalovaný nepředložil žádné důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení, neboť se jednalo o tvrzení a důkazy, které byly předmětem řízení před soudem prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. 3 Cm 46/2002, které předcházelo vyhlášení rozsudku ve věci samé.

Dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tedy v posuzované věci není dán.

Nejvyšší soud ČR, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 21. března 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu