32 Odo 1326/2006
Datum rozhodnutí: 13.11.2008
Dotčené předpisy: § 554 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb., § 548 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb.




32 Odo 1326/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně M. F., spol. s r. o., , zastoupené JUDr. L. M., advokátem, proti žalované U. G. a.s., , zastoupené JUDr. P. D., advokátem, o zaplacení 301 291,31 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 114/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138, se mimo výroku pod bodem I. zrušuje, a věc se vrací v tomto rozsahu Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2005, č.j. 41 Cm 114/2000-115, zamítl žalobu na zaplacení částky 624 555,67 Kč, když dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala vznik nároku na zaplacení ceny provedených prací, nebyl-li podle smlouvy o dílo splněn mezi účastníky dohodnutý předpoklad vyúčtování ceny díla, a to existence soupisu odsouhlasených provedených prací, za něhož nemohl být považován zápis ve stavebním deníku, nebyl-li odsouhlasen žalovanou, jako objednatelnou. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně nemohla oprávněně požadovat zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení za nezaplacení díla včas, nedostala-li se žalovaná do prodlení se zaplacením ceny díla.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. května 2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 323 264,36 Kč, výrokem II. změnil výrok soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 301 291,31 Kč tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 301 291,31 Kč a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyně u žádné z faktur nedoložila oběma smluvními stranami odsouhlasený soupis provedených prací, jako podmínky pro zaplacení ceny díla. Zároveň však konstatoval, že žalobkyně v souladu s dodatkem č. 1 smlouvy o dílo ze dne 28.5.1997, kterým byl předmět díla rozdělen do I. V. etapy, prokázala provedení III. etapy díla, a to zápisem se stavebním deníku, z něhož vyplynulo, že k předání III. etapy díla došlo dne 7.11.1997. Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením této části díla vyúčtované fakturou č. 97000676, přiznal odvolací soud žalobkyni s ohledem na délku prodlení smluvní pokutu ve výši 155 987,70 Kč a úrok z prodlení částkou 145 303,61 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 301 291,31 Kč a ve zbytku potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně.

Proti měnícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení trpí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a z důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. s námitkou, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně prokázala zápisem ve stavebním deníku předání III. etapy díla dnem 7.11.1997, a že tak byla naplněna podmínka pro zaplacení této části díla. Namítá, že odvolací soud pominul skutečnost, že dílo bylo dne 7.11.1997 předáno s nedodělky. Poukazuje na § 554 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), podle něhož zhotovitel splní svou povinnost provést dílo řádným ukončením. Dovolatelka připomíná, že za řádně provedené dílo nemůže být považováno dílo, které má vady a nedodělky. Jestliže byla tedy žalobkyně v prodlení s řádným provedením díla, je dovolatelka přesvědčena, že se nemohla dostat do prodlení se zaplacením ceny díla. Mimoto považuje požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení za dobu, kdy byla sama v prodlení s řádným a včasným dokončením díla, za uplatnění práva, které je v rozporu s dobrými mravy a zásadou poctivého obchodního styku. Poukazuje na to, že odvolací soud se problémem vad a nedodělků díla při převzetí dne 7.11.1997 vůbec nezabýval, při právním posouzení vycházel z nesprávného skutkového závěru o provedení III. etapy díla dne 7.11.1997, což mělo za následek nesprávný závěr o prodlení žalované se zaplacením dokončeného díla a nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty a úroků z prodlení za nezaplacení díla včas. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla zamítnutí dovolání, neboť má za to, že odvolací soud v části napadené dovoláním rozhodl správně. Je přesvědčena, že dílo bylo splněno řádně. Připouští sice, že dílo je splněno řádně tehdy, nemá-li vady a nedodělky, ale za situace, kdy žalovaná dílo s nedodělky převzala, došlo ke splnění díla a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení splněného díla.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm.a), b) a odst. 3 o. s. ř.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který se pojí s námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř.

Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje předpoklady tohoto dovolacího důvodu.

Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedeným důkazem (zápisem ve stavebním deníku ze dne 7.11.1997) prokázány, a to, že II. a III. etapa díla byla žalované předána s nedodělky. Skutkové zjištění odvolacího soudu, že uvedené dílo bylo předáno s nedodělky, chybí. Odvolací soud tuto rozhodnou skutečnost pro posouzení věci zcela pominul.

Dospěl-li odvolací soud poté k závěru, že žalobkyně měla právo na zaplacení díla na základě chybějícího rozhodného skutkového zjištění o dokončení díla s nedodělky, naplňuje tato skutečnost dovolací důvod nesprávného právního posouzení.

Dovolací soud se proto dále zabýval dovolatelkou namítaným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

V daném případě jde o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, a proto se při posouzení nároku na zaplacení ceny díla ze smlouvy o dílo uzavřené podle § 536 obch. zák., a potažmo zaplacení smluvní pokuty a úroků z prodlení za nezaplacení díla včas, řídí následujícími ustanoveními obchodního zákoníku.

Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo ze zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

Podle § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem.

Na plnění podle smlouvy o dílo se též vztahuje kogentní ustanovení § 324 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 263 obch. zák., jež stanoví, že závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně. Aby bylo možno plnění hodnotit jako řádné, nesmí být vadné a nedokončené. Nesmí mít ani ojedinělou vadu nebo nedodělky.

Mělo-li tedy předané dílo nedodělky, je zřejmé, že žalobkyně, jako zhotovitelka, nesplnila svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním. Dílo, které je vadné a má nedodělky, nelze totiž ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je jako je tomu v posuzovaném případě objednatel převezme. Pokud mezi účastníky nebylo sjednáno jinak, zhotoviteli v takovém případě právo na zaplacení ceny díla nevznikne (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, C. H. BECK, svazek 14, str. 158, a v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 2002, str. 340, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2007, sp. zn. 32 Odo 400/2006, a rozsudek ze dne 30.5.2006, sp. zn. 495/2004).

Je třeba konstatovat, že podepsání zápisu o předání díla není rozhodující pro vznik práva na zaplacení díla, nestanoví-li však smlouva o dílo něco jiného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2002, sp. zn. 29 Odo 416/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C.H.BECK, pod označením RNs C 1591/2003). Z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12. 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C.H.BECK, pod označením RNs C 2485/2004) je znám právní závěr, že obchodní zákoník umožňuje stranám smlouvy o dílo dohodnout okamžik vzniku práva na zaplacení ceny nikoli pouze ve vazbě na provedení díla, nýbrž i jinak, např. ve vazbě na předání předmětu díla. Na rozdíl od provedení díla, které zahrnuje jeho řádné ukončení a předání předmětu díla objednateli v místě stanoveném v § 554 obch. zák., pouhé předání předmětu díla v sobě nezahrnuje jeho řádné ukončení, což znamená, že ke vzniku nároku na zaplacení ceny ve vazbě na předání předmětu díla není podstatné, zda bylo dílo řádně (bez vad) ukončeno.

V posuzované věci si strany dodatku č. 1 ze dne 28.5.1997 v čl. 5.3 sjednali, že zhotovitel vystaví na každou etapu objednateli konečnou fakturu s celkovým vyúčtováním prací po předání a převzetí díla podle bodu 7.1. smlouvy, který stanovil, že zhotovitel předá předmětné dílo do 3 dnů ode dne ukončení realizace díla. Za realizací díla je možno považovat jen řádné ukončení díla. Strany si nesjednaly nárok na zaplacení díla jen na základě pouhého předání předmětu díla. Bylo-li tedy dílo podle zápisu ve stavebním deníku předáno s nedodělky, nebylo splněno řádně ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. Protože ze smlouvy nevyplynulo jiné ujednání o vzniku práva na zaplacení díla, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla až jeho řádným provedením (§ 548 odst. 1 obch. zák.). Nebylo-li dílo v daném případě provedeno řádně, nemohla se tedy žalovaná dostat do prodlení se zaplacením díla, tudíž odvolací soud učinil nesprávný závěr, přiznal-li žalobkyni uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty a úroků z prodlení za nezaplacení faktury č. 97000676 žalovanou včas.

Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.

Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku II. a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení - bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) - zrušil, aniž by se zabýval dalším uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., což bylo již bezpředmětné, je-li rozhodnutí v napadeném rozsahu nesprávné, a věc vrátil v uvedeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. listopadu 2008

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu