32 Odo 1325/2006
Datum rozhodnutí: 17.04.2008
Dotčené předpisy:




32 Odo 1325/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A. O. a.s., zastoupené advokátem, proti žalované P. s. Ú. n. L., a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení 99 585,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 1647/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2006, č.j. 2 Cmo 323/2005-47, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 656,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. června 2005, č.j. 19 Cm 1647/99-32, zamítl žalobu na zaplacení částky 99 585,30 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K rozhodnutí o zamítnutí žaloby dospěl na základě zjištění, že žalobkyně nedoložila řádné předání a převzetí díla podle smlouvy o dílo č. P98015 ze dne 2. 3. 1998, proto dovodil, že nemá nárok na zaplacení díla.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2006, č.j. 2 Cmo 323/2005-47, změnil napadený zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 99 585,30 Kč s 18% úrokem od 26. 12. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že protokoly ze dne 4. 11. 1998 a 11. 12. 1998 o předání a převzetí dílčího plnění smluveného díla za cenu, která je v nich výslovně uvedena, v návaznosti na ujednání čl. 5 předmětné smlouvy o dílo právo žalobkyně na zaplacení vymáhané ceny prokazují a to včetně úroků z prodlení, proto je žalovaná podle § 548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) povinna zaplatit žalobkyni, jako zhotoviteli díla, cenu v době sjednané ve smlouvě. Rozhodnutí odůvodnil zněním smlouvy, v níž bylo dohodnuto zaplacení ceny ve vazbě na dílčí plnění díla, prokázané uvedenými protokoly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů uvedených v ustanoveních § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolateka se domnívá, že odvolací soud nesprávně věc právně posoudil, jestliže dospěl k závěru, že protokoly o dílčím plnění díla prokazují nárok žalobkyně na zaplacení celé ceny díla s odkazem na čl. 5 smlouvy o dílo, když tento článek o zaplacení celkové ceny díla nepojednává. Odkazuje přitom na odstavec 15 Všeobecných dodacích podmínek žalobkyně, kde je uváděn jako podklad a podmínky pro zaplacení celkové ceny díla celkový předávací protokol, který však v dané věci neexistuje. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že pro svoji náhlou objektivní neúčast při odvolacím řízení nemohla vznést námitky k novým tvrzením žalobkyně, zejména k ne zcela nepravdivému tvrzení, že jednotlivé faktury byly doloženy podle smlouvy o dílo, když ve svém tvrzení žalobkyně pominula, že nebyl doložen závěrečný předávací protokol, nutný podle smlouvy o dílo, resp. Všeobecných dodacích podmínek. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud dospěl ke správnému právnímu závěru. Argumentaci žalované v dovolaní považuje za čistě účelovou a domnívá se, že dovolatelka neuvádí žádné relevantní dovolací důvody, jež by mohly být důvodem pro zrušení rozsudku odvolacího soudu, jestliže o předání celého díla svědčí jednotlivé protokoly o předání a převzetí jednotlivých částí díla v souladu s čl. 5 předmětné smlouvy o dílo, v níž bylo sjednáno, že úhrada celé zakázky bude rozdělena do čtyř částí (faktur) a bylo dohodnuto, že jednotlivé faktury budou předkládány k platbě vždy po předání namontovaných výrobků a následného potvrzení předávacího protokolu o předání a převzetí.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z úřední povinnosti, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny, v případě, že je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci je i vada při zjišťování skutkového stavu věci, jestliže při provádění dokazování nebyla účastníku poskytnuta před soudem prvního stupně možnost tvrdit skutečnosti a navrhovat důkazy a náprava nebyla zjednána ani odvolacím soudem (srov. Občanský soudní řád - komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář, C.H.BECK, 7 vydání, r. 2006, str. 1266).

V dané věci lze z č.l. 31/verte spisu zjistit, že žalované byla dána možnost při jednání soudu prvního stupně, konaném dne 20. 6. 2005, se k věci vyjádřit, což také žalovaná učinila. Před skončením jednání bylo žalované dáno poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř., avšak žalovaná provedení dalších důkazů nenavrhla. Pokud v dovolání uvádí, že pro náhlou objektivní neúčast při odvolacím řízení nemohla vznést námitky k novým tvrzením žalobkyně, zejména k ne zcela pravdivému tvrzení, že jednotlivé faktury byly doloženy podle smlouvy o dílo, a ke skutečnosti, že žalobkyně při svém tvrzení zároveň pominula, že nebyl doložen závěrečný předávací protokol, nutný podle smlouvy o dílo, resp. Všeobecných dodacích podmínek, je třeba konstatovat, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., podle něhož nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze spisu se podává, že žalované bylo předvolání na jednání odvolacího soudu dne 18. 4. 2006 doručeno dne 28. 3. 2006 (č.l. 43 spisu), avšak k jednání se žalovaná nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Navíc z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 18. 4. 2006 ani nevyplývá, že by žalobkyně uváděla nějaké nové skutečnosti. Při jednání odvolacího soudu plně odkázala na své odvolání. Je třeba i připomenout, že žalovaná se mohla k podanému odvolání na základě výzvy soudu ze dne 4. 8. 2005, doručené žalované dne 11. 8. 2005, (č.l. 39 spisu), vyjádřit, což však podle obsahu spisu neučinila.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., namítaný dovolatelkou z důvodu nemožnosti vznést obranu proti tvrzením žalobkyně, nebyl naplněn.

Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., uplatněný dovolatelkou, se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř.

Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jestliže z provedeného dokazování vyplývá, že byly oběma účastníky podepsány dne 4. 11. 1998 a 11. 12. 1998 protokoly o předání a převzetí dílčího plnění smluveného díla za cenu, která je v nich výslovně uvedena, a to v návaznosti na ujednání čl. 5 předmětné smlouvy o dílo, v němž bylo sjednáno, že úhrada celé zakázky bude rozdělena do čtyř částí (faktur) a bylo dohodnuto, že jednotlivé faktury budou předkládány k platbě vždy po předání namontovaných výrobků a následného potvrzení předávacího protokolu o předání a převzetí.

Dovolací soud v hodnocení důkazů, z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti neshledal logický rozpor a výsledek hodnocení důkazů odpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř.

Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud nehodnotil důkazy, zejména předmětnou smlouvu o dílo a Všeobecné dodací podmínky žalobkyně správně a ve vzájemné souvislosti, je třeba opětovně zdůraznit, že dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout (srov. např. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu seš. 1-2/1994, pod označením R 8/1994, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 29 Cdo 1993/99).

Je třeba i konstatovat, že případná nesprávnost hodnocení důkazů není ani vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jak se dovolatelka domnívá (srov. Občanský soudní řád - komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář, C.H.BECK, 7 vydání, r. 2006, str. 1266). Nelze proto dospět k závěru, že je důvodný dovolatelkou uplatněný důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že by důsledkem jiné vady řízení bylo nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Vyšel-li odvolací soud ze skutkového závěru, že v čl. 5 předmětné smlouvy o dílo bylo sjednáno, že úhrada celé zakázky bude rozdělena do čtyř částí (faktur) a bylo dohodnuto, že jednotlivé faktury budou předkládány k platbě vždy po předání namontovaných výrobků a následného potvrzení předávacího protokolu o předání a převzetí a že v návaznosti na čl. 5 předmětné smlouvy byly oběma smluvními stranami podepsány protokoly dne 4. 11. 1998 a 11. 12. 1998 o předání a převzetí dílčího plnění smluveného díla za cenu, která je v nich výslovně uvedena, nelze odvolacímu soudu vytknout, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, aplikoval-li v dané věci s ohledem na uvedený zjištěný skutkový stav § 548 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě.

Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy rovněž uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalované podle § 243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 9 720 Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 861,50 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 11 656,50 Kč.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. dubna 2008

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu