32 Odo 1294/2005
Datum rozhodnutí: 09.01.2006
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 1294/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. p. a.s., proti žalovanému J. Š., o zaplacení 25 101 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 118/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. března 2004, č.j. 20 Co 33/2004-66, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. srpna 2005, č.j. 20 Co 33/2004-95, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. března 2004, č.j. 20 Co 33/2004-66, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. srpna 2005, č. j. 20 Co 33/2004-95, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. srpna 2003, č.j. 11 C 118/2003-38, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 25 101 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrzujícím výrokem pouze upřesnil tak, že uloženou povinnost je žalovaný povinen splnit k rukám žalobkyně; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena dne 31. 12. 1999 pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v níž se žalovaný zavázal k placení pojistného. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaný neprokázal zánik pojištění podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nedoložil-li, že žalobkyně měla možnost se seznámit s oznámením žalovaného týkajícím se změny vlastníka vozidla. Jestliže soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že žalovaný v určené lhůtě a ve stanoveném rozsahu pojištění nezaplatil, a to ani po doručení upomínky, kdy námitky o způsobu doručení nepovažoval soud za relevantní s ohledem na splnění podmínek o náhradním doručení podle občanského zákoníku, v souladu s Všeobecnými pojistnými podmínkami, a dovodil, že došlo k zániku pojištění podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 30. 4. 2004, pak s tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil, neboť pojistitel za situace, kdy pojištěný tvrdil, že mu upomínka nebyla doručena, věrohodně neprokázal její odeslání. Dovodil však, že tento závěr nic nemění na tom, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužného pojistného včetně požadovaného příslušenství je důvodný, pokud k zániku pojištění nedošlo a nárok na zaplacení pojistného za požadované období je podložen platně uzavřenou pojistnou smlouvou.

Žalovaný v podaném dovolání nesouhlasí se závěrem soudu, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužného pojistného včetně požadovaného příslušenství je důvodný, neboť má za to, že pojištění mezi účastníky zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Domnívá se, že nebylo jeho povinností prokazovat doručení oznámení o změně vlastníka vozidla, které odeslal žalobkyni, a jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně neměla možnost se seznámit s oznámením žalovaného týkajícím se změny vlastníka vozidla, namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a navrhla dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné. Zdůraznila, že důkazní břemeno o tom, že pojištění zaniklo, bylo na žalovaném, ten však tvrzené oznámení o změně vlastníka nijak nedoložil, jak správně konstatoval odvolací soud. Připomněla i předešlou korespondenci mezi účastníky, v níž se o oznámení změny vlastníka žalovaný nijak nezmiňoval, a poukázala na pochybnost o jeho tvrzení o oznámení změny vlastníka dne 27. 3. 2000 tím, že nový vlastník učinil přehlášení vozidla a uzavřel pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla až dne 12. 1. 2001.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují).

Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Argumentuje-li žalovaný nesprávným právním posouzení věci, ve skutečnosti namítá nesprávné skutkové zjištění, týkající se oznámení žalovaného ohledně změny vlastníka vozidla, od něhož se odvíjel právní závěr soudu o tom, že pojištění mezi účastníky nezaniklo, jestliže nedošlo k oznámení změny vlastníka žalovaným žalobkyni. Namítá tím, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech tím, že nedospěl k závěru, že žalovaný žalobkyni oznámil změnu vlastníka vozidla, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci v tom smyslu, že pojištění mezi účastníky zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb.

V projednávané věci je tedy výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkového závěru ohledně oznámení žalovaného žalobkyni, týkající se změny vlastníka vozidla, přičemž správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky však nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá jak bylo výše vyloženo přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. ledna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu