32 Odo 1289/2006
Datum rozhodnutí: 27.02.2008
Dotčené předpisy:




32 Odo 1289/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně M. a.s., zastoupené Mgr. A. A., advokátkou, proti žalovanému Ing. J. M., zastoupenému JUDr. V.P., advokátem, o zaplacení částky 38 803,64 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 77/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006 č. j. 12 Cmo 25/2006-74, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. V. P., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. srpna 2005 č. j. 19 Cm 77/2004-47 zamítl žalobu na zaplacení částky 38 803,64 USD s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně svůj nárok vůči žalované prokazovala zápisem ze dne 27. 1. 2003 podepsaným účastníky řízení, v němž bylo uvedeno, že žalovaný předložil svoji účetní evidenci, která zjišťuje, že jeho dluh proti pohledávce L.P. a.s., (původní obchodní firma žalobkyně) je pouze ve výši 38 803,64 USD bez příslušenství, žalobkyně v tomto zápise dále konstatovala, že uvedené platby v konkrétním termínu vyhodnotí, a účastníci se v závěru dohodli na pokračování v jednání ve sjednaném místě a času. Soud prvního stupně předmětný zápis i s ohledem na okolnosti, za nichž vznikl, a vycházeje z absence jiných dostatečných písemných podkladů, jako uznání závazku neposoudil. Dospěl totiž k závěru, že není zřejmé, co částka 38 803,64 USD představuje, zda se jedná o dlužnou cenu plnění, úroky, či jiný nárok. Nejde tudíž o uznání určitého závazku, byť došlo k jeho vyčíslení. Uvedený zápis nelze považovat za uznání závazku, tedy projev vůle žalovaného, vzhledem k záznamu o tom, že platby budou žalobkyní do určitého data vyhodnoceny.Nelze proto dovodit, že jednání o dluhu bylo dokončeno a tudíž, že by v zápise označená částka byla konečná. Domněnka uznání byla žalovaným v řízení vyvrácena a to bez toho, že by se soud zabýval námitkou jednání žalovaného v tísni, neboť podle ustanovení § 267 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ) nelze v obchodních vztazích aplikovat ustanovení § 49 občanského zákoníku (dále jen ObčZ ). Žalobkyně oprávněnost uplatněného nároku neprokázala.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2006 č. j. 12 Cmo 25/2006-74 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými zjištěními, tak s právními závěry soudu prvního stupně. Taktéž podle závěru odvolacího soudu nedošlo podpisem listiny z 27. 1. 2003 žalovaným k uznání závazku k zaplacení žalované částky ve smyslu § 323 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ), když při jednání bylo dohodnuto pouze to, že o žalované částce bude dále jednáno dne 12. 2. 2003 ve 14.00 hod. v zasedací místnosti žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž namítla, že dosavadní řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, neboť se jedná o řešení právní otázky, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a současně byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud podle jejího názoru neprovedl dostatečný výklad právního úkonu podle § 35 odst. 2 ObčZ a podle § 266 ObchZ, když předmětnou listinu z 27. 1. 2003 nepovažoval za doklad o jednostranném právním úkonu žalovaného spočívajícího v písemném uznání závazku odpovídající žalované částce. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že listina ze dne 27. 1. 2003 postrádá základní znaky uznání závazku. S jejím obsahem se soudy obou stupňů řádně skutkově vypořádaly a přijaly i správný právní názor. Rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání žalobkyně není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).

Pokud odvolací soud dovodil, že zápis ze dne 27. 1. 2003 nelze považovat za uznání závazku žalovaným učiněné podle § 323 odst. 1, věty první, ObchZ, není jeho závěr v rozporu s hmotným právem a nejsou splněny ani další předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 323 odst. 1 ObchZ platí, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání promlčena.

Podmínkou uznání závazku podle ustanovení § 323 odst. 1 ObchZ je, že musí jít o závazek určitý, tj. že musí být jednoznačně identifikován. Způsob takové identifikace zákon neurčuje, lze ji tedy provést jakýmkoli jednoznačným způsobem.

K tomu však v dané věci nedošlo. V zápise ze dne 27. 1. 2003 je uvedena pouze výše dluhu. Tento údaj však k řádné identifikaci dluhu v tomto případě nestačí, neboť sama žalobkyně v žalobě uvádí, že má za žalovaným více pohledávek (srov. bod I žaloby). Nejvyšší soud přitom již v rozsudku ze dne 18. října 2005 sp. zn. 32 Odo 1415/2004 dovodil, že určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 ObchZ musí vyplývat z písemného projevu dlužníka (přičemž identifikace uznaného závazku může být provedena i odkazem na příslušnou fakturu) a nelze ji dovozovat z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává.

Dovolatelka v posuzované věci také namítla, že předchozí řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, uplatňuje tedy dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolací soud však při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.

V dané věci se však o uvedený případ nejedná. Dovolací soud je ve smyslu § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem, a proto jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky, jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil, přičemž se musí jednat o otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá. V posuzované věci však dovolatelka žádným způsobem blíže neozřejmila, v čem spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2008

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu