32 Odo 1242/2004
Datum rozhodnutí: 26.01.2006
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 1242/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A., s.r.o., proti žalované V., a.s., o zaplacení 329.287,- Sk, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 288/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června 2004 č.j. 5 Cmo 350/2003-124, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června 2004 č.j. 5 Cmo 350/2003-124 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. července 2003 č.j. 6 Cm 288/98-113 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. června 2004 č.j. 5 Cmo 350/2003-124 potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. července 2003 č.j. 6 Cm 288/98, kterým nepřipustil, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupil Ing. A. M.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že přechod práv a povinností k pohledávce, jež je předmětem sporu, nebyl řádně doložen, neboť ze smlouvy o zabezpečení závazku převodem vlastnického práva k movitým věcem a jiným právům ze dne 1. 3. 2001, včetně dodatku č. 1, a ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 1. 6. 2001, včetně dodatku č. 1 nebylo prokázáno, že po zahájení řízení nastala hmotně právní universální nebo singulární sukcese práva na zaplacení 329.287,- Sk. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené L. Š., jako nabyvatelkou, a Ing. A. M., jako převodcem ze dne 1. 3. 2001 vyplývá, že z této smlouvy nevznikla práva či povinnosti obchodní společnosti A., spol. s r.o., která je žalobkyní v tomto řízení. Společnost A., spol. s r.o., není stranou smlouvy o převodu obchodního podílu. Z tohoto důvodů nelze podle odvolacího soudu přisvědčit konstatování v článku I.1 smlouvy o zabezpečení závazku převodem k movitým věcem a jiným právům, kterou dne 1. 3. 2001 uzavřel Ing. A. M., jako věřitel, a A., spol. s r.o., jako dlužník. Na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 1. 3. 2001 se nestal dlužníkem A., spol. s r.o., vůči věřiteli Ing. A. M. Ze samotné podstaty převodu obchodního podílu vyplývá, že jde o dvoustranný právní vztah mezi osobou, která obchodní podíl převádí, a osobou, na kterou se tento podíl převádí. Majetku obchodní společnosti se tento převod nijak nedotýká. Dospěl tak k závěru, že v daném případě nebyly naplněny zákonné předpoklady pro postup podle ustanovení § 107 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].

Podle dovolatelky se soudy obou stupňů dopustily právního pochybení, když dovodily, že z předložených smluv nevyplývá přechod práv a povinností k pohledávce, jež je předmětem sporu. Ve smyslu § 531 odst. 2 obč. zák. ten, kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, se stane dlužníkem vedle původního dlužníka.

Podle § 533 odst. 1 obč. zák. splnění závazku dlužníka je možné zabezpečit převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele.

Na základě výše uvedených ustanovení byla uzavřena dne 1. 3. 2001 smlouva o zabezpečení závazku převodem vlastnického práva k nemovitým věcem a jiným právům mezi společností A., s.r.o., a věřitelem Ing. M., na základě které převzala A., s.r.o., dluh L. Š. a po převzetí dluhu se zavázala k zajištění závazku převodem vlastnického práva k movitým věcem a jiným právům, mimo jiné rovněž k převodu pohledávky, která je předmětem řízení, na Ing. M. (dodatek ze dne 1. 6. 2001). Podle dovolatelky byly splněny zákonné předpoklady pro postup podle ustanovení § 107a o. s. ř.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.).

Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 3, věta první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou, tj. otázkou aplikace ustanovení § 107a o. s. ř.

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

V ustanovení § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází na rozdíl od § 107 o. s. ř. ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.

V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.

Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.

Odvolací soud ohledně žalobkyní označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda se týká práva nebo povinnosti, jež je předmětem řízení. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost, které mělo být převedeno nebo mělo přejít na jiného, existuje nebo že opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve věci samé a nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví.

Jak se podává z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované ustanovením § 107a o. s. ř. pro možný postup podle jeho odstavce 2 splněny. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhovala dosavadní žalobkyně soudu prvního stupně vstup žalobkyně do řízení jako nabyvatele práva na základě uzavřených smluv o zabezpečení závazku převodem vlastnického práva k movitým věcem a jiným právům ze dne 1. 3. 2001, včetně dodatku č. 1 a smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 1. 6. 2001, včetně dodatku č. 1., přičemž tuto právní skutečnost, jakož i souhlas žalobkyně se vstupem do řízení prokázala. Soudy nižších stupňů nesprávně dovodily, že předložené smlouvy nejsou způsobilé mít za následek dosavadní žalobkyní tvrzený převod práva. Smlouvou ze dne 1. 3. 2001 převedl Ing. M. na L. Š. svůj obchodní podíl ve společnosti A., s.r.o. Zaplacení ceny za obchodní podíl bylo zajištěno smlouvou o zabezpečení závazku převodem vlastnického práva k movitým věcem a jiným právům, kterou zavřel jako věřitel Ing. A. M. a A., spol. s r.o., jako dlužník, který po převzetí dluhu L. Š. na základě zajišťovacího institutu převodu práva postoupil na věřitele Ing. M. mimo jiné na základě dodatku č. 1 ze dne 1. 6. 2001 pohledávku ve výši 329.287,- Sk, která je předmětem řízení. V daném případě tak došlo k procesnímu nástupnictví podle § 107a o. s. ř. v důsledku hmotně právní singulární sukcese práva, neboť dosavadní žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, která je předmětem řízení na Ing. M. (ve smyslu § 531 odst. 2 a § 533 odst. 1 obč. zák.). Platnost právního úkonu, jak bylo výše uvedeno, v tomto stadiu řízení soud nezkoumal.

Protože s ohledem na výše uvedené nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle § 243b odst. 2 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil podle § 243b odst. 3 o. s. ř. i usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. ledna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu