32 Odo 1240/2006
Datum rozhodnutí: 26.06.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 1240/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. S., zast. JUDr. D. Ž., advokátkou proti žalované P. S. S., a. s., zast. JUDr. M. K., advokátkou o zaplacení částky 82.866,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 74/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2006, č. j. 8 Co 663/2005-173, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.047,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky JUDr. D. Ž.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. února 2006, č. j. 8 Co 663/2005-173, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. května 2005, č. j. 12 C 74/2001-147, jímž tento soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 82.866,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 4. 2000 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení v částce 66.033,- Kč k rukám jeho advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě částku 21.732,- Kč

V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně vyvodil z obsahu provedených důkazů odpovídající skutková zjištění spočívající především v tom, že žalobce na žádost či na opakované žádosti žalované provedl čištění kanalizace žalované, odvádějící odpadní vody z objektu obchodního domu C., tlakovým vozem ve dnech 27. 10. 1999, 31. 1. 2000 a 1. 2. 2000 a dále opravu poruchy, provedenou v období od 13. 3. 2000 do 15. 3. 2000. Náklady za provedenou práci vyúčtoval žalobce fakturou č. 22200035 vystavenou dne 30. 3. 2000 na částku 82.866,- Kč, splatnou dne 14. 4. 2000, jež byla žalované zaslána doporučeně dne 31. 3. 2000, kterou žalovaná neuhradila. Žalobce žalované neúčtoval provedené přetlakové vyčištění kanalizačních přípojek na ulici J., neboť sběrné stoky jsou ve vlastnictví města B. Odvolací soud dále uvedl, že žalovaná byla v době, kdy žalobce prováděl předmětné práce, vlastníkem obchodního domu C. a objektu občanské vybavenosti č. p. 1756 se stavebním pozemkem parc. č. 4537. Jelikož žalovaná neodevzdala dle § 40a vyhlášky č. 144/1978 Sb. veřejnou část vodovodních a kanalizačních přípojek správci kanalizačního řádu, aniž by prokázala své tvrzení, že vlastníkem kanalizačních přípojek není, poněvadž netvrdila a ani neprokázala, že by je předala jinému subjektu, soud prvního stupně dovodil, že vlastníkem kanalizačních přípojek, na nichž byly prováděny opravy a tlakové čištění, byla žalovaná. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná byla odpovědná za řádnou údržbu a provoz této části kanalizačních přípojek a že je povinna uhradit žalobci částku za vyčištění a opravu závad kanalizačních přípojek, projevujících se vtékáním splaškové vody do sociálních zařízení v suterénu objektu v jejím vlastnictví, o něž žalovaná telefonicky a písemně žalobce žádala. Žalovaná se dle závěrů soudů obou stupňů dostala do prodlení se zaplacením dlužné částky dne 15. 4. 2000, protože faktura č. 22200035, vystavená dne 30. 3. 2000, byla splatná dne 14. 4. 2000, a proto byla zavázána ve smyslu § 517 odst. 2 občan. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. rovněž k úhradě úrok z prodlení ve výši 10 % z této částky od 15. 4. 2000 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 31. 5. 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 1. 6. 2006, napadla žalovaná rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je jejího přesvědčení přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a je podáno z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.

V odůvodnění dovolání žalovaná zejména nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, že je vlastníkem kanalizace, na které žalobce prováděl opravy a tlakové čištění. Žalovaná je vlastníkem budovy č. p. 1756 a pozemku parc. č. 4537, ovšem k provádění předmětných prací žalobcem došlo na sběrné části kanalizační přípojky sloužící k odvodu dešťové vody z parkoviště umístěného na pozemku, který je ve vlastnictví města B. Dle dovolatelky jsou veškeré splaškové vody ze shora specifikovaného objektu ve vlastnictví žalované odváděny do kanalizačních přípojek směrem do ulice J., což dokládá tvrzením, že všechna sociální zařízení jsou umístěna na této straně budovy, zatímco v části budovy směrem na ulici J. jsou toliko prodejní prostory. Dovolatelka dále namítla, že se soudy nevypořádaly s námitkou, kdo je vlastníkem pozemku parc. č. 4517, na kterém je umístěna sběrná část kanalizační přípojky a na kterém žalobce prováděl své práce. Je přesvědčena, že kanalizační přípojky nacházející se na tomto pozemku nejsou v jejím vlastnictví, a proto je nemohla žalobci předat. Žalovaná namítla nevěrohodnost svědkyně Ing. T. (správně Ing. T.) z důvodu možného vztahu k věci, což odůvodnila tím, že pokud by předmětný pozemek a na něm umístěná kanalizační přípojka byla vlastnictvím města B., bylo by město povinno hradit náklady žalobce v souvislosti s jejím tlakovým čištěním a opravou.

Z výše uvedených důvodů žalovaná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu dle ust. § 243b odst. 3 o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 18. 7. 2006 se k dovolání vyjádřil žalobce. Předně namítl, že dovolání žalované bylo dle § 240 odst. 1 o.s.ř. podáno opožděně, neboť lhůta pro podání dovolání uplynula dne 31. 5. 2006 a z podacího razítka soudu prvního stupně vyplývá, že dovolání bylo podáno až dne 1. 6. 2006, tj. po lhůtě. Dále žalobce ve svém podání polemizoval s námitkou žalované ohledně jí popíraném vlastnictví k předmětné kanalizační přípojce a uvedl, že pokud žalovaná v řízení neprokázala opak, je jejím vlastníkem, neboť je vlastníkem stavby připojené na tuto kanalizaci. Žalobce závěrem upozornil na skutečnost, že se žalovaná k jednáním nařízeným soudy obou stupňů opakovaně nedostavovala. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované jako opožděné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl a současně požádal o náhradu nákladů dovolacího řízení podle zákona č. 284/2000 Sb. (správně vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) včetně DPH.

V podání ze dne 15. 12. 2006, nazvaném Doplnění dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. 8Co 663/2005 , žalovaná opravila v dovolání chybně uvedené jméno svědkyně Ing. T. (správně Ing. T.) a dále uvedla, že trvá na tom, že k opravě a tlakovému čištění došlo na pozemku jiného vlastníka, přičemž kanalizace na tomto pozemku slouží výhradně k odvodu dešťové vody z parkoviště umístěného na tomto pozemku. Dovolatelka dále namítla, že nechala provést zkoušku průtočnosti vnitřní a venkovní kanalizace provedené M. M., z níž vyplynulo, že veškerá dešťová voda z objektu v jejím vlastnictví přetéká ze střešních dešťových vpustí č. 1 4 do kanalizačních šachet na ulici J., voda ze střešní dešťové vpusti č. 5 přetéká do kanalizační šachty na ul. J., avšak tato je umístěna před místem, kde se havárie odstraňovala.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o.s.ř. a jí bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o.s.ř.).

Pokud žalobce namítl, že dovolání žalobkyně je opožděné, je třeba k tomu uvést, že pro počátek běhu dovolací lhůty (nebylo-li, tak jak tomu bylo i v souzené věci, rozhodnutí opraveno usnesením odvolacího soudu) je rozhodující den doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníku, jenž dovolání podává (žalovaná). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalované jak správně žalobce uvedl doručeno dne 31. 3. 2006 a od této doby jí počala plynout ve smyslu § 240 odst. 1 o.s.ř. dvouměsíční dovolací lhůta. Žalobce však zapomíná, že dle § 57 odst. 2 věty prvé o.s.ř. lhůty určené podle měsíců končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce, a že dle § 57 odst. 3 o.s.ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. V posuzovaném případě připadl poslední den lhůty k podání dovolání na den 31. 5. 2006 a z obálky na č. l. 185 je zřejmé, že dovolání bylo podáno téhož dne (31. 5. 2006), a tedy včas. Pro zachování lhůty dle § 57 odst. 3 o.s.ř. není rozhodný okamžik doručení soudu prvního stupně, nýbrž okamžik odevzdání podání (dovolání) orgánu, který má povinnost jej doručit.

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.

V posuzované věci není dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť soud prvního stupně nerozhodl rozsudkem ze dne 5. 5. 2005, č. j. 12 C 74/2001-147, ve věci samé jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 5. 9. 2002, č. j. 12 C 74/2001-64, který odvolací soud usnesením ze dne 24. 2. 2003, č. j. 8 Co 923/2002-90, zrušil s odůvodněním, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav a že se dopustil vady řízení spočívající v tom, že částečně zastavil řízení ohledně části úroku z prodlení, aniž by zkoumal stanovisko žalované k tomuto úkonu.

Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.

V projednávané věci dovolatelka v dovolání výslovně neformulovala otázku, se kterou by spojovala zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí. Dovolatelka v dovolání brojí proti závěru soudů obou stupňů, že je vlastníkem předmětné kanalizační přípojky, na níž byla prováděna žalobcem oprava a čištění, a proto jí vznikla povinnost zajišťovat její řádnou údržbu a provoz, tj. zaplatit žalobci za odstranění příčin vtékání splaškové vody do sociálních zařízení v suterénu objektu patřícího žalované částku vyúčtovanou fakturou č. 22200035. namítla, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci ohledně vlastnického práva ke sběrné části kanalizační přípojky, na níž byla žalobcem prováděny žalovanou požadované opravy a čištění.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.

V posuzovaném případě soudy obou stupňů aplikovaly vyhlášku Ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky č. 144/1978 Sb. ze dne 17. listopadu 1978, o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích (dále též vyhláška ), a dovodily, že žalovaná dle § 40a uvedené vyhlášky, s přihlédnutím k § 3 odst. 3 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, neprokázala, že by veřejnou část kanalizační přípojky předala správci kanalizačního řádu, a proto je povinna zajišťovat její řádnou údržbu a provoz.

Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že z objektu obchodního domu C. vedou mj. kanalizační přípojky do ulice Jesenická, a to z objektů označených ŠC 95, ŠC 110, ŠC 111 a ŠC 112 (tohoto obchodního domu), a tyto přípojky vedoucí z výše uvedených objektů ústí nejprve do tzv. sběrné části kanalizační přípojky, která poté ústí do veřejné vtokové sítě vedené v ulici Jesenická; přípojky se nacházejí pod parkovištěm u obchodního domu C. a tato stavba je ve vlastnictví žalovaného, přičemž žalovaný není vlastníkem pozemku, na němž se nacházejí přípojky vč. tzv. sběrné přípojky, na níž byla prováděna oprava. Dále ze skutkových zjištění vyplývá (viz zejména svědecká výpověď Ing. T., sdělení Městského úřadu v B. ze 7. 1. 2002), že uvedené přípojky, popř. její venkovní části (§ 2 odst. 3, § 26 odst. 1, 2 vyhl. č. 144/1978 Sb.), včetně její sběrné části, jsou ve vlastnictví žalovaného, neboť nebylo prokázáno, že by je žalovaný předal do majetku města B.

Podle § 40a odst. 4 vyhl. č. 144/1978 Sb. do doby předání veřejných částí vodovodních a kanalizačních přípojek, jsou povinni dosavadní vlastníci zajišťovat jejich řádnou údržbu a provoz.

Podle § 3 odst. 3 zák. č. 274/2001 Sb. je vlastníkem vodovodní nebo kanalizační přípojky, popř. jejich částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2002), vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak.

Podle § 26 odst. 1, 2 vyhlášky č. 144/1978 Sb. se vodovodní a kanalizační přípojka dělí na veřejnou a domovní část. Domovní část přípojky je část, která je na připojené nemovitosti, pokud dále není stanoveno jinak. Za připojenou nemovitost se považuje objekt, ve kterém se hospodaří s vodou a k němu patřící pozemky, které s ním tvoří souvislý celek anebo které s tímto pozemkem účelově souvisí.

Dále podle § 2a odst. 3 vyhlášky je kanalizační přípojka potrubí, kterým se odvádějí odpadní vody z místa vyústění vnitřní kanalizace až po zaústění do stokové sítě veřejné kanalizace. S ohledem na to je v posuzovaném případě za kanalizační přípojky (jako celek) nutno považovat přípojky jednotlivých objektů ústících do tzv. sběrné kanalizační přípojky, která je pak zaústěna do veřejné stoky (viz též § 10 odst. 3 vyhlášky umožňující zřízení jedné přípojky pro více nemovitostí, jsou-li pro to technické či ekonomické důvody).

S ohledem na výše uvedené je závěr odvolacího soudu, že žalovaná byla dle § 10a, § 10c a § 40a odst. 4 vyhlášky odpovědná za řádnou údržbu a provoz této části kanalizační přípojky, a proto je povinna uhradit žalobci náklady vzniklé při opravě kanalizační přípojky, je správný, neboť žalovaná nevyvrátila právní domněnku, že je jako vlastník stavby připojené na kanalizaci vlastníkem kanalizační přípojky (tj. že její veřejnou část nacházející se na pozemku parkoviště, který nevlastní, předala městu B.).

Dovolatelka v podání ze dne 15. 12. 2006, nazvaném Doplnění dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. 8Co 663/2005 , dále namítla, že nechala provést zkoušku průtočnosti vnitřní a venkovní kanalizace provedené M. M., z níž vyplynulo, že veškerá dešťová voda z objektu v jejím vlastnictví přetéká ze střešních dešťových vpustí č. 1 4 do kanalizačních šachet na ulici J., voda ze střešní dešťové vpusti č. 5 přetéká do kanalizační šachty na ul. J., avšak tato je umístěna před místem, kde se havárie odstraňovala, a proto ucpání kanalizační přípojky nemohla zapříčinit.

K tomu je třeba uvést, že dle § 241a odst. 4 o.s.ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Vzhledem k uvedenému dovolacímu důvodu proto nezbylo než konstatovat, že dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., poněvadž odvolací soud věc posoudil správně, a řešení této otázky nepokládal Nejvyšší soud za otázku zásadního právního významu.

Dovoláním žalovaná napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením, a to i tehdy, je-li obsaženo v rozsudku, v němž je rozhodnuto ve věci samé.

V ust. § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde obsažena není, proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a dovolání proto podle ust. § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že dovolatelce, která po procesní stránce zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo nahradit žalobci k rukám jeho advokátky částku 5.047,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5, § 10 odst. 3, §§ 14 a 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, a DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř.).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2008

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu