32 Odo 1161/2004
Datum rozhodnutí: 24.10.2006
Dotčené předpisy: § 591 předpisu č. 513/1991Sb., § 594 předpisu č. 513/1991Sb.




32 Odo 1161/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně J. t. a r., a.s., proti žalované A. auditoři a daňoví poradci, a.s., o zaplacení částky 100 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 154/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2004, č.j. 21 Co 75/2004-150, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce JUDr. L. S.

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobkyně podanou žalobou domáhala po žalované vrácení zálohy ve výši 100 000,- Kč s příslušenstvím. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že odstoupila od smlouvy uzavřené mezi účastníky, na základě níž zálohu na dohodnuté plnění poskytla. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. září 2003, č.j. 13 C 154/2002-124, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 8. června 1998 smlouvu na daňový a cenotvorbový audit, v níž se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni kvantifikaci rizik z podaných daňových přiznání a z použitých prodejních cen vyrobeného tepla ve vztahu k věcnému usměrňování cen tepla, jakož i vyhodnotit daňová rizika vyplývající z daňových přiznání. Výsledkem měla být samostatná zpráva dodaná žalovanou, jejíž předložení však žalovaná neprokázala. Podle právního posouzení soudu šlo o smlouvu o kontrolní činnosti podle § 591 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) mezi žalobkyní jako objednavatelem kontroly a žalovanou jako vykonavatelem kontroly. Vycházeje z povinnosti vykonavatele kontroly provést kontrolu nestranným způsobem a zjištěný stav popsat v kontrolním osvědčení, jak mu ukládá ustanovení § 592 odst. 1 obch. zák., a ze zjištění, že žalovaná zprávu žalobkyni nepředala, dovodil, že žalovaná neprovedla kontrolu řádně, a proto nemá nárok na úhradu sjednané úplaty. Za tohoto stavu proto žalobkyně odstoupila od smlouvy po právu podle § 598 obch. zák. a má nárok na vrácení zálohy.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. května 2004, č.j. 21 Co 75/2004-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Odvolací soud zopakoval dokazování dopisem žalobkyně ze dne 8. června 2001, z něhož zjistil, že jím žalobkyně žádala žalovanou o vrácení zálohy 100 000,- Kč pro neplnění předmětu smlouvy. Jinak vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která shledal správnými. Jak odvolací soud dále uvedl v odůvodnění rozhodnutí, za rozhodující pro posouzení oprávněnosti žalobního nároku považoval posouzení otázky, zda žalobkyně odstoupila od smlouvy po právu či nikoli. Odvolací soud se se závěrem soudu prvního stupně o oprávněnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy neztotožnil. Soudu prvního stupně vytkl nesprávný výklad ustanovení § 594 odst. 2 obch. zák. (nesprávně uveden § 594 odst. 1), pokud z něj dovodil povinnost vykonavatele kontroly provést bez zbytečného odkladu nejen kontrolu, ale i vydat o tom kontrolní osvědčení (§ 591 obch. zák.), jímž měla být v projednávané věci zpráva podle bodu 2.3 části II. smlouvy, jelikož tato skutečnost z obsahu § 594 odst. 2 obch. zák. nevyplývá. Z toho se pak odvíjí i další navazující pochybení soudu prvního stupně, že pokud tak vykonavatel kontroly bez odkladu neučiní, dostává se do prodlení, jež lze ztotožnit s vadným provedením kontroly a objednatel může z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit (§ 598 obch. zák.).

Odvolací soud vysvětlil, že lhůtu bez zbytečného odkladu stanovenou v § 594 odst. 2 obch. zák. pro provedení kontroly je třeba vykládat jako lhůtu pořádkovou, jež se vztahuje pouze ke kontrolní činnosti samotné, a nikoli i k následnému zpracování dat do kontrolního osvědčení, jak učinil soud prvního stupně. Tuto skutečnost odvolací soud dovodil ze slovního spojení kontrola se má uskutečnit , které je třeba podle jeho názoru vyložit pouze jako faktické provedení kontroly, tj. zjištění stavu předmětu kontroly. Uvedenou pořádkovou lhůtu tak nelze vykládat jako lhůtu k plnění, pro jejíž nesplnění by mohl objednatel od smlouvy odstoupit, pokud porušení této lhůty nebude příčinou vadného provedení kontroly. Tato skutečnost však nenastala, jelikož podle zjištění učiněného z odstoupení od smlouvy ze dne 14. května 2002 žalobkyně neodstoupila od smlouvy pro vady kontrolní činnosti, nýbrž pro nepředložení zprávy a pro neprovedení jiných dalších plnění. To ostatně koresponduje i s tvrzeními samotné žalobkyně, která v žalobě uvedla, že od smlouvy odstoupila pro nepředložení závěrečné zprávy.

Nelze-li v otázce lhůty k vydání kontrolního osvědčení aplikovat ustanovení § 594 odst. 2 obch. zák. a v předmětné smlouvě doba k podání kontrolního osvědčení ujednána nebyla, je třeba podle posouzení odvolacího soudu vyjít z doby plnění upravené v obecném ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák.

Aby se tedy žalovaná dostala s vydáním kontrolního osvědčení do prodlení, které by bylo možné posoudit jako porušení její povinnosti provést kontrolu řádně a včas a které by založilo právo žalobkyně od smlouvy odstoupit podle § 598 obch. zák., musela by tomuto odstoupení, které nastalo 14. května 2002, předcházet žádost žalobkyně o poskytnutí plnění ve smyslu § 340 odst. 2 obch. zák. To však žalobkyně neprokázala. Za takový důkaz nelze podle posouzení odvolacího soudu považovat ani dopis žalobkyně ze dne 8. června 2001, jímž opakoval dokazování a z něhož zjistil, že jím žalovaná nebyla žádána o plnění podle smlouvy vydání kontrolního osvědčení, ale o vrácení zálohy. Jestliže žalobkyně jako věřitel nepožádala o plnění žalovanou jako dlužníka ze závazkového vztahu založeného smlouvou a doba plnění nebyla ve smlouvě určena, nemohla se žalovaná ani dostat do prodlení se splněním své povinnosti vydat kontrolní osvědčení a žalobkyně nemohla od smlouvy podle § 598 obch. zák. odstoupit. Pokud tak učinila, je toto odstoupení od smlouvy neplatné a žalobkyně se nemůže po žalované domáhat vrácení plnění podle § 351 odst. 2 obch. zák. Za stavu, kdy soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, ale věc nesprávně právně posoudil, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), z důvodu nesprávného právního posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], jakož i z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatelka odvolacímu soudu předně vytýká, že zcela jednostranně v její neprospěch vyložil obsah dopisu ze dne 14. května 2002. Namítá, že uvedeným podáním odstoupila od předmětné smlouvy uzavřené se žalovanou nejen pro nepředložení zprávy, ale i proto, že, žalovaná neprovedla jiná, další plnění smlouvy (dlouhodobě neprováděla jakoukoliv kontrolní činnost), k čemuž však odvolací soud nepřihlédl a za důvod odstoupení od smlouvy považoval pouze nepředložení zprávy. Podle názoru dovolatelky odvolací soud při hodnocení oprávněnosti jejího odstoupení od smlouvy pominul obsah veškeré korespondence mezi účastníky za dobu od ukončení faktické činnosti do odstoupení od smlouvy, kterou provedl soud prvního stupně dokazování a která svědčí o tom, že kontrolní činnost žalované dle smlouvy neprobíhala a že žalovaná na požadované zprávě nepracovala. V důsledku tohoto pochybení tak podle mínění dovolatelky vychází rozhodnutí odvolacího soudu ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Pokud jde o termín předání písemné zprávy, který nebyl v předmětné smlouvě sjednán, dovolatelka uvádí, že účastníci smlouvy měli za to nebo měli mít za to, že zpráva bude předávána v době, kdy má žalobkyně pro její využití prostor. Za dobu využití takové zprávy nelze podle povahy věci dle jejího názoru považovat jakoukoliv dobu, tedy předpokládat neomezeně dlouhou lhůtu k předání zprávy, například v roce 2002, kdy došlo z její strany k odstoupení od smlouvy. Dovolatelka dále poukazuje na účelové zaslání zprávy žalovanou až s fakturou ze dne 26. března 2003 a na skutečnost, že sama žalovaná prezentovala zájem na jednání o konečném vyúčtování a ukončení smlouvy.

Dovolatelka trvá na tom, že lhůta bez zbytečného odkladu uvedená v § 594 odst. 2 obch. zák. je lhůtou k plnění počínající běžet od uzavření smlouvy a že žalovaná své povinnosti ze smlouvy v této lhůtě řádně nesplnila. Z toho dovozuje, že její právo odstoupit od smlouvy jako sankce za vadné plnění nebylo vázáno na poskytování jakékoliv dodatečné lhůty k odstranění vad. Odstoupila-li proto od smlouvy, aniž takovou dodatečnou lhůtu žalované poskytla, učinila tak oprávněně, jelikož toto její právo jí vzniklo v okamžiku, kdy mělo být splněno.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaná s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Nesplnila-li žalobkyně podmínku výzvy ke splnění povinnosti plnit, nemůže se ani úspěšně domáhat zaplacení či vrácení zálohy, jak odvolací soud správně dovodil. Na rozdíl od mínění dovolatelky zastává názor, že obsah smlouvy splnila a to včetně zprávy, která byla rovněž vyhotovena včas a řádně, přičemž žalobkyně výsledku poradenské odborné činnosti žalované ve svůj prospěch využila. Žalovaná rovněž oponuje tvrzení žalobkyně o účelovém zaslání zprávy žalovanou až v roce 2003, přičemž se v této souvislosti odvolává na vysvětlení obsažené ve spisu. Žalovaná navrhla dovolání žalobkyně zamítnout jako nedůvodné.

Dovolání je v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.

Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval především správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená posoudit právní závěr odvolacího soudu o platnosti odstoupení žalobkyně ze dne 14. května 2002 od smlouvy ze dne 8. června 1998 o kontrolní činnosti uzavřené mezi účastníky.

Podle ustanovení § 591 obch. zák. smlouvou o kontrolní činnosti se zavazuje vykonavatel kontroly provést nestranně zjištění stavu určité věci nebo ověření výsledku určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednavatel kontroly se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

Podle ustanovení § 594 odst. 2 obch. zák., nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, má se za to, že se kontrola má uskutečnit bez zbytečného odkladu v místě, kde se podle smlouvy nachází předmět kontroly. Není-li toto místo ve smlouvě uvedeno, je objednavatel povinen oznámit včas vykonavateli kontroly dobu a místo, kde se má kontrola uskutečnit.

Podle ustanovení § 344 obch. zák. lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo obchodní zákoník.

Obchodní zákoník v § 598 stanoví, že jestliže vykonavatel kontroly neprovedl kontrolu řádně, nevznikají mu nároky podle § 595 a objednatel může po uplynutí doby stanovené pro provedení kontroly od smlouvy odstoupit.

Jde o ustanovení rozšiřující oprávnění objednavatele kontroly oproti oprávněním podle obecné úpravy, které se vztahuje pouze na porušení smlouvy spočívající v tom, že vykonavatel neprovedl kontrolu řádně. Tím je třeba rozumět především porušení povinnosti provést kontrolu nestranným způsobem a zjištěný stav popsat v kontrolním osvědčení (§ 592 odst. 1) nebo provést kontrolu s vynaložením odborné péče (§ 593). Lze mít za to, že vadným (nikoliv řádným) provedením kontroly je rovněž provedení kontroly v jiném rozsahu nebo jiným způsobem než byl dohodnut, popřípadě než je obvyklý při obdobných kontrolách (§ 594 odst. 1). Důsledkem vadného provedení kontroly je, že vykonavatel nemá nárok na úplatu a na vynaložené náklady, a to ani částečně. Právo odstoupit od smlouvy má objednavatel, aniž by musel vykonavateli kontroly stanovit přiměřenou lhůtu k odstranění vad. Může však toto právo využít teprve po uplynutí lhůty stanovené pro provedení kontroly (srov. Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání, Praha, C. H. Beck 2004, strana 1236 1237).

Podle § 340 obch. zák. je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě (odstavec 1). Není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán (odstavec 2).

Ustanovení § 351 odst. 2, věta první, obch. zák. stanoví, že strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502.

Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud shora uvedená ustanovení obchodního zákoníku správně vyložil a rovněž při jejich aplikaci na posuzovanou věc nijak nepochybil. Je třeba souhlasit s odvolacím soudem, že lhůta bez zbytečného dokladu vymezená dispozitivně v ustanovení § 594 odst. 2, větě první, obch. zák., není lhůtou k plnění, v níž má být provedena kontrola a vydáno kontrolní osvědčení, nýbrž lhůtou pořádkovou, stanovenou pouze pro případ, že ve smlouvě je uvedeno místo, kde se nachází předmět kontroly. V opačném případě dobu uskutečnění kontroly je objednatel povinen oznámit vykonavateli kontroly, včetně určení místa, kde se má kontrola uskutečnit. Výklad považující tuto dobu za lhůtu plnění závazku vykonavatele kontroly, vymezeného v ustanovení § 591 obch. zák., by vedl k nepřípustnému závěru, že v případě uvedeném ve druhé větě § 594 odst. 2 obch. zák., ji může jednostranně určit objednatel.

Může-li podle § 598 obch. zák. objednatel od smlouvy odstoupit až po uplynutí doby stanovené pro provedení kontroly, pak za situace, kdy lhůta k plnění (k podání kontrolního osvědčení) nebyla účastníky ve smlouvě sjednána (což ostatně potvrzuje i sama dovolatelka v dovolání), nastupuje aplikace § 340 odst. 2 obch. zák., tj. povinnost dlužníka (žalované) splnit závazek bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem (žalobkyní) o plnění požádán. Jestliže tak žalobkyně neučinila, tj. žalovanou o plnění závazku dle § 340 odst. 2 obch. zák. nepožádala, nelze než dospět k závěru, že v okamžiku, kdy žalobkyně učinila úkon odstoupení od smlouvy (14.5.2002), doba k plnění, s jejímž nedodržením spojuje § 598 obch. zák. právo objednatele od smlouvy odstoupit, ještě neuplynula. Neodstoupila-li žalobkyně od smlouvy za podmínek uvedených v ustanovení § 598 obch. zák., tedy po uplynutí doby stanovené pro provedení kontroly, nemůže mít tento úkon žalobkyně ze dne 14. května 2002 účinky odstoupení dle § 351 odst. 2 obch. zák. a žalobkyně se po žalované nemůže právem domáhat vrácení poskytnutého plnění, jak správně uzavřel odvolací soud.

Z tohoto pohledu je právně bezvýznamné, jaký důvod odstoupení od smlouvy žalobkyně v dopisu ze dne 14. května 2002 uvedla, tedy zda hodlala odstoupit od smlouvy nejen z důvodu nepředložení zprávy, ale též jak tvrdí, z důvodů neposkytnutí jiných, dalších plnění ze strany žalované.

Lze tak uzavřít, že jak dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], tak ani druhý dovolatelkou uváděný dovolací důvod, tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), nebyl v souzené věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, a proto je povinna nahradit žalované náklady jejího právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 17 250,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 24. října 2006



JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu