32 Odo 1152/2005
Datum rozhodnutí: 25.10.2007
Dotčené předpisy:




32 Odo 1152/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Z. S. spol. s r.o., zastoupené JUDr. R. N., Ph.D., advokátem, proti žalovaným 1. J. Ch., a 2. J. Ch., zastoupené JUDr. V. N., advokátkou, o zaplacení částky 232 928,30 Kč a o vzájemném návrhu žalovaných na zaplacení částky 166 379,70 Kč, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 192/97, o dovolání prvého žalovaného a druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2004 č. j. 25 Co 205/2004-235, takto:

I. Řízení o dovolání prvého žalovaného se zastavuje.

II. Dovolání druhé žalované se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 014,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. R. N., Ph.D., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 6. listopadu 2003 č. j. 6 C 192/97-192, ve znění opravného usnesení ze dne 7. ledna 2004 č. j. 6 C 192/97-212, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 156 128,30 Kč, zamítl žalobu co do částky 76 800 Kč, zamítl vzájemný návrh žalovaných a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. prosince 2004 č. j. 25 Co 205/2004-235 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 106 136,60 Kč, výrok, jímž byla zamítnuta žaloba do částky 76 800 Kč, zrušil s tím, že se nevydává, zamítavý výrok o vzájemném návrhu žalovaných potvrdil v tom správném znění, že vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 166 379,70 Kč s příslušenstvím se zamítá, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali prvý žalovaný i druhá žalovaná včasné dovolání.

Jelikož prvý žalovaný nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem a dovolání nemělo náležitosti stanovené v § 241b odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), soud prvního stupně jej usnesením ze dne 12. května 2005 č. j. 6 C 192/97-254, doručeným 27. 5. 2005, vyzval, aby ve lhůtě 3 týdnů od převzetí tohoto usnesení udělil plnou moc advokátovi pro sepis řádného dovolání v této věci a pro zastupování v řízení o dovolání, které podal proti rozsudku odvolacího soudu, dále mu uložil, aby prostřednictvím svého advokáta odstranil vady svého dovolání, tzn. aby uvedl, z jakých důvodů jej napadá, a čeho se dovoláním domáhá; současně jej upozornil, že při nesplnění uvedených povinností bude dovolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny toto zastoupení nebo právnické vzdělání dovolatele prokazující nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení ani ve stanovené lhůtě, ani později neodstranil, ač byl o následcích nesplnění této podmínky poučen.

Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) podle § 243c a § 104 odst. 2 poslední věty o. s. ř. řízení o dovolání prvého žalovaného zastavil.

Dovolání druhé žalované v rozsahu, ve kterém směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zrušen výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba do částky 76 800 Kč s tím, že se tento výrok nevydává, není subjektivně přípustné (je tedy podané někým, kdo k takovému úkonu není oprávněn). Z povahy dovolání jako opravného prostředku totiž plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejích právech, v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28).

Ve zbývající části není dovolání druhé žalované přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Dovolatelka se mýlí, pokud považuje dovolání za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť pro posouzení toho, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale zda ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil práva a povinnosti účastníků řízení jinak, než soud prvního stupně. Není proto významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, nýbrž pro posouzení přípustnosti dovolání je podstatné porovnání obsahu obou rozhodnutí. V posuzovaném případě je tedy rozsudek odvolacího soudu do částky 106 136,60 Kč rozsudkem potvrzujícím a dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.

Pokud dovolatelka ve svém dovolání zpochybňuje výši stanovené slevy, pak Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemůže dovolací soud přezkoumávat skutková zjištění odvolacího soudu (nelze uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 3 in fine o. s. ř.).

Při posuzování existence vad, které byly žalovanými uplatněny, jsou rozhodující skutková zjištění, jež učinil odvolací soud. Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu byly zjištěny tyto vady:

- vadné provedení žumpy a na ni napojené kanalizace,

- neestetické provedení sádrokartonů,

- vady linolea,

- praskání zdiva komína a podezdívky,

- vadné spojení křížových trámů,

- neprovedení studny.

Dovolací soud tedy mohl přihlížet při posuzování přiměřenosti slevy pouze k těmto vadám.

Podle ustanovení § 439 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ), jež se podle ustanovení § 564 ObchZ použije přiměřeně i na smlouvu o dílo, nárok na slevu z ceny díla odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by měl předmět díla bez vad, a hodnotou, kterou mělo dílo s vadami.

Odvolací soud stanovil výši slevy na základě skutkového zjištění učiněného podle znaleckého posudku znalce Ing. J. D. Tento znalec ve smyslu ustanovení § 439 odst. 1 ObchZ určil, jaký je rozdíl užitných hodnot předmětného díla s vadami a bez vad. Dovolání druhé žalované tedy ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud vyšel, toto však není v případě dovolání, jehož přípustnost by mohla být dána pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., možné a tato skutečnost tedy nemůže založit přípustnost dovolání, neboť nemůže založit zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce.

Pokud druhá žalovaná v dovolání namítá, že dílo bylo nehotové, nedokončené a vady nebyly odstraněny, nemůže mít tato skutečnost vliv na právo žalobkyně na zaplacení ceny díla, neboť předmět díla byl žalobkyní převzat a žalovaní podle závěru odvolacího soudu (s nímž se druhá žalovaná ztotožňuje) v případě reklamovaných vad díla uplatnili právo na slevu z ceny díla. Za této situace tedy závěr odvolacího soudu, že žalobkyně má právo na doplacení ceny díla po odečtení přiměřené slevy, není v rozporu s hmotným právem.

Protože nejde ani o právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Vady řízení, která druhá žalovaná v dovolání namítala, by mohl dovolací soud posuzovat pouze v případě přípustného dovolání.

Podle právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu není dovolání přípustné ani proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť podmínkou přípustnosti dovolání vyplývající z § 237 o. s. ř. je, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o nákladech řízení není.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání druhé žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., když první žalovaný procesně zavinil, že řízení o jeho dovolání muselo být zastaveno, a druhá žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), při připočtení náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 1 439,50 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. května 2004).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 25. října 2007

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu