32 Odo 1087/2005
Datum rozhodnutí: 21.09.2005
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 1087/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně V. I., s. r. o., proti žalované Č., a. s., o vydání věcí, případně zaplacení 2 406 950 184 a 191 870 151 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 262/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 č.j. 8 Cmo 149/2005 114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. J. Š., advokátce.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. listopadu 2004 č. j. 25 Cm 262/2003 52 zamítl návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2004 č.j. 25 Cm 262/2003 - 21.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2005 č. j. 8 Cmo 2/2005-109 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž požadovala zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, včetně rozsudku pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2004 č. j. 25 Cm 262/2003-21. Dovolatelka namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřuje v naplnění předpokladu § 237 odst. 3 o. s. ř.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť rozhodnutí obou soudu považuje za věcně správná.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobkyně a žalované, je věcí samou nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na vydání věcí, případně o zaplacení částky 2 406 95 184 Kč a 191 870 150 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání a náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit.

Lze uzavřít, že dovolání žalované není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta ve výši 1.550 Kč /§ 8 písm. b), § 10 odst. 3 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 1.625,-Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 21. září 2005



JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu