32 Odo 1063/2003
Datum rozhodnutí: 30.11.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 1063/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobkyně I. C., s.r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému J. P., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 61 102 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 369/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2003 č. j. 14 Cmo 40/2003-59 takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 1 950 Kč k rukám , advokátky se sídlem v do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2002 č. j. 34 Cm 369/2000-29 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 61 102 Kč s 18% úrokem z prodlení od 15. 12. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2003 č. j. 14 Cmo 40/2003-59 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 18% úrokem z prodlení od 15. 12. 2000 do zaplacení změnil tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá. Ve výroku ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 41 102 Kč s 18% úrokem z prodlení od 15. 12. 2000 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v částce 20 000 Kč s 18% úrokem z prodlení od 15. 12. 2000 do zaplacení změněn tak, že se žaloba zamítá, podala žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. )]. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že nesouhlasí s argumentací žalobkyně a hodnotí ji jako zcela účelovou; žalovaný navrhl dovolání žalobkyně jako zcela bezdůvodné odmítnout.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. l o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání v těchto případech však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci napadá žalobkyně dovoláním tu část výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 20 000 Kč.

Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 1 875 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2004

JUDr. Zdeněk Des,v. r. předseda senátu