32 Odo 1043/2005
Datum rozhodnutí: 27.06.2007
Dotčené předpisy: § 164 o. s. ř.




32 Odo 1043/2005

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně W F Ř, spol. s r.o., se sídlem v Liberci, Lužická 30, IČ 40229629, zastoupené JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/16, proti žalované B. S., zastoupené JUDr. Ivanem Muchou, advokátem se sídlem v Liberci 2, Valdštejnská 356, o zaplacení částky 286 574 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 10 C 1905/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 4. března 2005 č. j. 29 Co 645/2004-198, takto:
I. Dovolání se zamítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 18. září 2003 č. j. 10 C 1905/96-171 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 160 329 Kč s 16% úrokem z prodlení z částky 7 288 Kč, s 3% úrokem z prodlení z částky 119 572 Kč a s 3% úrokem z prodlení z částky 33 469 Kč, vždy od právní moci rozsudku do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl návrh na zaplacení částky 126 245 Kč s 16% úrokem z prodlení od právní moci rozsudku do zaplacení a návrh na zaplacení úroku z prodlení vyššího než 3 % z částky 119 572 Kč a z částky 33 469 Kč od právní moci rozsudku do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 19. 4. 1993 smlouvu o dílo, v níž se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou kompletní výstavbu rodinného domku na klíč ve Zdislavi. Účastníci se podle § 262 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ¨) dohodli, že se jejich závazkový vztah bude řídit obchodním zákoníkem. Žalobkyně dílo provedla, vykazovalo však vady. Vzhledem k tomu, že dílo nebylo předáno bez vad, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně doposud nárok na zaplacení poslední splátky z ceny díla, tedy částky 126 245 Kč, nemá a žaloba je v této části předčasná. Soud prvního stupně však dovodil, že žalobkyně má právo na zaplacení tzv. víceprací, jež nebyly zahrnuty v projektové dokumentaci vypracované projektantem R.P., a tedy ani v ceně dohodnuté ve smlouvě o dílo. Šlo o zbudování sanity a elektroinstalace v ceně 119 572 Kč, provedení drenáží podél domu v ceně 33 469 Kč a dodání nadstandardní podlahové krytiny s rozdílem v ceně ve výši 7 288 Kč, celkem tedy hodnota víceprací činí 160 329 Kč.

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 4. března 2005 č. j. 29 Co 645/2004-198 změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I tak, že žaloba se v této části zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z předmětné smlouvy o dílo, podle níž se žalobkyně zavázala provést kompletní výstavbu rodinného domku včetně kanalizační, vodovodní a elektropřípojky podle zpracované projektové dokumentace, přičemž cena díla byla dohodnuta na 1 263 450 Kč jako cena pevná. Ohledně víceprací bylo sjednáno, že vyúčtování víceprací provedených na základě dohody stran ve stavebním deníku bude vyúčtováno fakturou dle skutečného rozpočtu . Ze stavebního deníku bylo zjištěno, že neobsahuje žádné ujednání o provedení elektroinstalace a sanity a ceny této části díla. Je zde sice uveden záznam žalobkyně, že byla provedena drenáž podle návrhu projektanta, žalovaná však k tomu uvedla, že k provedení drenáže došlo z důvodu vad bránících užívání vody ve sklepě, takže tyto práce nepovažuje za vícepráce. Další zápis žalobkyně ohledně drenáže z 28. 2. 1994 tento názor investora vyvrací, žalovaná však žádné změněné stanovisko k tomuto zápisu neučinila. Ohledně podlahových krytin je ve stavebním deníku zápis obsahující rozpočet rozměrů, ceny a druhu podlahových krytin oproti blíže nespecifikovanému standardu ve výši 7 399 Kč, avšak tento zápis je podepsán pouze žalobkyní. Žalovaná teprve na další straně stavebního deníku uvedla, že nesouhlasí s průřezem 10 %, k rozdílu v ceně se však nevyjádřila. Z toho odvolací soud dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by došlo k dohodě stran o provedení víceprací, jež by mohla vyúčtovat nad rámec ceny sjednané ve smlouvě o dílo tak, jak by to odpovídalo dohodě stran. Ani ze smlouvy o dílo nelze jednoznačně dovodit, zda a jaká část díla byla vybudována nad rámec sjednaného díla a jeho ceny, takže nepřichází v úvahu ani přiznání případného bezdůvodného obohacení. Co se týká drenáže, ze znaleckého posudku Ing. P. R.(vypracovaného v průběhu řízení před soudem prvního stupně) vyplynulo, že tato drenáž měla odstranit zatékání vody do sklepních prostor domu, což se nepodařilo. Zbudováním drenáže tedy žalobkyně odstraňovala vadu díla, za níž byla odpovědná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Podle dovolatelky odvolací soud pochybil, když nepřihlédl k tomu, že jednoznačným limitem rozsahu díla bylo to, co obsahovala projektová dokumentace projektanta P., který vypověděl, že jeho projekt neobsahoval projekt sanity, elektroinstalace a drenáže. Tento závěr vyplývá i z výpovědi svědka K. (stavební dozor) a z toho, že projektovou dokumentaci k těmto vícepracím zpracovávali jiní projektanti, než projektant P.. Provedení uvedených prací žalovaná nezpochybnila a je také zřejmé z kolaudačního rozhodnutí. Práce na sanitě a elektroinstalaci byly tedy provedeny nad rámec smlouvy o dílo a žalobkyni je toho názoru, že jí vznikl podle § 546 odst. 1 věty druhé ObchZ nárok na zaplacení částky 119 572 Kč. Žalobkyně dále vyslovila názor, že dohoda o provedení víceprací byla uzavřena již v okamžiku uzavírání smlouvy, kdy se předpokládalo, že se tyto práce provedou. Protože tyto práce nebyly zahrnuty v projektové dokumentaci předané žalovanou, bylo dohodnuto, že se provedou podle projektu, který nechá vypracovat žalobkyně, a to za cenu, která se vyúčtuje dodatečně pro zpracování této dokumentace. Projekt podle této dohody žalobkyně nechala zpracovat a žalovaná jeho cenu proplatila, čímž došlo ke stvrzení dohody o provedení sporných prací ze strany žalované. Žalobkyně nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu týkajícího se nároku na proplacení ceny drenáže. Nefunkčnost byla způsobena tím, že nebyly napojeny na čističku odpadních vod, kterou žalovaná neprovedla, což je potvrzeno i tím, že žalovaná dostala povolení ke zkušebnímu provozu čističky odpadních vod 1. 7. 1996. Taktéž u podlahových krytin je nezpochybnitelné, že nadstandardní podlahová krytina byla žalované dodána a namontována, což žalovaná potvrdila podpisem ve stavebním deníku s jedinou námitkou, že nesouhlasí s prořezem ve výši 10 %. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se ze spisu nepodávají a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení takovými vadami trpělo.
Ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.
Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci jde o závazkový vztah vzniklý na základě smlouvy o dílo, v níž její účastníci podle § 262 odst. 1 ObchZ dohodli, že se jejich závazkový vztah bude řídit obchodním zákoníkem.
Podle § 546 odst. 1 ObchZ platí u smlouvy o dílo, že objednatel je povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě.
V dané věci byla ve smlouvě o dílo dohodnuta pevná cena díla sjednáním její konkrétní výše a ohledně případných víceprací bylo v jejím článku označeném jako odd 5 ad c) poslední větě dohodnuto, že vyúčtování víceprací je možné pouze na základě dohody stran ve stavebním deníku, přičemž tyto vícepráce budou vyúčtovány dle skutečného rozpočtu. Tím byl podle § 546 odst. 1 ObchZ smlouvou dohodnut způsob úhrady víceprací žalobkyně byla oprávněna účtovat cenu provedených víceprací na základě dohody o jejich provedení formou zápisu ve stavebním deníku. Dovolatelka však neunesla důkazní břemeno stran existence dohody o provedení sporných prací, tedy prací na sanitě, elektrikářských prací a drenáží. Podle uvedeného článku bylo třeba, aby tato dohoda byla učiněna ve stavebním deníku; pokud se týká víceprací na sanitě a elektrikářských prací, zjistil odvolací soud, že ve stavebním deníku žádné taková dohoda učiněna nebyla. Opak netvrdí ani dovolatelka ve svém dovolání. Pokud se týká drenáží, odvolací soud dospěl k závěru, že taková dohoda ve stavebním deníku rovněž učiněna nebyla, neboť žalobkyně zápisem ve stavebním deníku ze dne 25. 1. 1994 uplatnila nárok na úhradu této drenáže, žalovaná však k tomu sdělila, že jde o práce vyvolané vadným plněním žalobkyně a tudíž nejde o vícepráce. Za tohoto skutkového stavu nelze odvolacímu soudu vytknout, že by jeho závěr o nedostatku dohody ve stavebním deníku o provedení víceprací spočívajících ve zbudování drenáží byl nesprávný.
Pokud se týká položení jiné (dražší) podlahové krytiny, nelze nárok na zaplacení této podlahové krytiny považovat za nárok na úhradu víceprací.
Tento nárok je nutno poměřit ustanovením § 549 odst. 2 ObchZ.
Podle tohoto ustanovení dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.
Ke vzniku nároku zhotovitele na zvýšenou cenu díla v případě jeho rozšíření nebo zvýšení jeho kvality je však nezbytná předchozí dohoda objednatele a zhotovitele na vlastním rozšíření díla nebo jeho kvalitativní změně, čili dohoda o změně smlouvy o dílo. V řízení však nebylo zjištěno, že by došlo k dohodě stran o změně smlouvy o dílo.
Ze shora uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyni nevzniklo podle sjednaných podmínek právo na zaplacení víceprací, resp. dodaných dražších koberců, je správný. Tento nárok nebylo přitom možno žalobkyni přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nešlo o plnění bez právního důvodu. Jestliže totiž nebyly splněny smluvené podmínky pro úhradu víceprací, jež nelze považovat za samostatnou stavbu, resp. zákonné podmínky pro úhrady dodávky dražších koberců, nelze tento nedostatek nahradit uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nešlo totiž o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., a § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. června 2007

JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu