32 Odo 1019/2005
Datum rozhodnutí: 21.09.2006
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 1019/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. S. R., správce konkursní podstaty úpadkyně K. O. s.r.o., proti žalované A. M., podnikatelce, o zaplacení částky 229 694,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. Ro 301/95, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 31. ledna 2005, č.j. 18 Co 502/2004-103, takto:

Unesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 31. ledna 2005, č.j. 18 Co 502/2004-103, a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. července 2004, č.j. Ro 301/95-94, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 15. července 2004, č.j. Ro 301/95-94, jímž Okresní soud ve Svitavách připustil, aby na místo dosavadního žalobce Ing. S. R., správce konkursní podstaty úpadkyně K. O. s.r.o., vstoupil do řízení Ing. J. J. podnikatel, Zprostředkovatelský a pohledávkový servis .

Podle odvolacího soudu soud prvního stupně svým rozhodnutím, kterým vyhověl návrhu na změnu v okruhu účastníků, postupoval v souladu s ustanovením § 107a odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť všechny formální podmínky vyžadované tímto ustanovením byly naplněny. Rozhodoval k návrhu dosavadního žalobce na vstup Ing. J. J. do řízení s tím, že mu smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. dubna 2002 postoupil předmětnou pohledávku, přičemž jmenovaný vyslovil se svým vstupem do řízení souhlas.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, tvrdíc, že soudy obou stupňů rozhodly v rozporu s občanským soudním řádem. Jejich právní pochybení spatřuje v tom, že o záměně účastníků na straně žalobce bylo rozhodnuto soudem prvního stupně za situace, kdy již bylo řízení pravomocně skončeno jím vydaným platebním rozkazem ze dne 6. dubna 1995, č.j. Ro 301/95-17, přičemž odvolací soud toto jeho pochybení nenapravil. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.) a je i důvodné.

Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř.) zkoumat, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady řízení však dovolatelka netvrdila a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou z pohledu jejího tvrzení, že soud rozhodl o změně v okruhu účastníků podle ustanovení § 107a o. s. ř. až poté, co bylo o věci pravomocně rozhodnuto.

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

V ustanovení § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází na rozdíl od § 107 o. s. ř. ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.

V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.

Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.

Z obsahu spisu se podává, že závěr odvolacího soudu o splnění všech podmínek vyplývajících z ustanovení § 107a o. s. ř. pro vydání odvoláním napadeného usnesení není správný. Jak vyplývá z výše uvedeného, jednou z podmínek je i to, že účastník podá návrh dříve, než soud o věci rozhodne. A právě tato podmínka, kterou odvolací soud zcela pominul, v souzené věci splněna nebyla. Soud prvního stupně totiž rozhodoval k návrhu žalobce na změnu v okruhu účastníků řízení ze dne 10. února 2004 doručeným soudu dne 3. března 2004 (č.l. 81 spisu), usnesením ze dne 15. července 2004, č.j. Ro 301/95-94, dle § 107a o. s. ř. až poté, co o věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 6. dubna 1995, č.j. Ro 301/95-17. Za stavu, kdy tento platební rozkaz byl účastníkům řádně doručen a odpor proti němu podán nebyl, toto rozhodnutí nabylo dnem 31. května 1995 účinku pravomocného rozsudku, přičemž bez jakéhokoliv vlivu na nabytí právní moci vydaného platebního rozkazu zůstalo usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. června 2002, č.j. Ro 301/95-32, jímž bylo k odvolání žalované postupem podle § 164 o. s. ř. opraveno její jméno v záhlaví platebního rozkazu. Krajský soud v Hradci Králové totiž uvedené opravné usnesení usnesením ze dne 28. února 2003, č.j. 18 Co 407/2002-60, zrušil, a nové opravné usnesení nebylo vydáno (patrně proto, že se soud prvního stupně řídil právním názorem odvolacího soudu o tom, že byla-li v platebním rozkazu oprava jména žalované provedena před doručením platebního rozkazu, není třeba vydávat opravné usnesení); za této procesní situace proto ani v důsledku opravného usnesení týkajícího se výroku vydaného platebního rozkazu nová lhůta pro podání odporu nezačala běžet.

Rozhodl-li soud prvního stupně o procesním nástupnictví na straně žalobce postupem podle § 107a o. s. ř. až poté, co bylo o věci pravomocně rozhodnuto a odvolací soud toto jeho pochybení nenapravil, nelze než uzavřít, že dovoláním napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1, věta první, o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2006

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu