32 Odo 1016/2002
Datum rozhodnutí: 13.05.2003
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 1016/2002-94

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Františka Faldyny, CSc., v právní věci žalobkyně B. a.s. Š., zastoupené JUDr. T. P., advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému Mgr. P. O., advokátem, o zaplacení 78.038,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 213/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2001, č.j. 22 Co 185/2001-67, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2001, č.j. 22 Co 186/2001-67, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným usnesením odvolací soud jednak odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. června 2000, č.j. 7 C 213/95-36 (výrok I. usnesení), kterým tento soud zavázal žalovaného k úhradě 78.038,40 Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 19.402,10 Kč od 18.12.1992 do zaplacení, z částky 26.036,40 Kč od 29.12.1992 do zaplacení a z částky 32.599,90 Kč od 29.12.1992 do zaplacení, a jednak potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. března 2001, č.j. 7 C 213/95-55 (výrok II. usnesení), kterým soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků z odvolání.

Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním (podáním datovaným 28.6.2001 a podaným osobně u Okresního soudu v Pardubicích dne 3.7.2001), v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy I. části dvanácté, zák.č. 30/2000 Sb., kterým se mění z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.lednem 2001) . O takový případ jde ohledně výroku I. usnesení odvolacího soudu i v této věci, neboť odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm v této části ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.lednem 2001.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost podaného dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2.ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 ze dne 24.ledna 2002 ).

Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od nabytí jeho právní moci ( srov. § 240 odst. 1, o.s.ř., ve znění účinném před 1.lednem 2001).

Usnesení odvolacího soudu bylo zástupci žalovaného doručeno dne 1.června 2001 (srov. doručenku čl. 68) a téhož dne nabylo právní moci. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. posledním dnem jednoměsíční lhůty pro podání dovolání byl 2.červenec 2001 (pondělí). Dovolání podané žalovaným u Okresního soudu v Pardubicích dne 3. července 2001 je tak ve vztahu k výroku I. usnesení odvolacího soudu opožděné.

Proto Nejvyšší soud podle § 243b odst.4 a § 218 odst. 1 písmeno a) občanského soudního řádu dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu odmítl.

Dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu není přípustné.

Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů ohledně nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému se uplatní pro dovolací řízení v souladu s body 1.,15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dle § 236 odst. 1 o. s. ř., dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, 238a a § 239 o. s. ř. Ve vztahu k výroku II. usnesení odvolacího soudu není přípustnost dovolání dána podle ustanovení § 237 o.s.ř. již z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu nebylo vydáno ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. A konečně nelze přípustnost dovolání dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti výroku II. usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je ve vztahu k dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., ve znění před 1. lednem 2001 (per analogiam), a ve vztahu k dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.,ve znění po 1. lednu 2001, neboť žalovaný zavinil, že dovolání bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně 13. května 2003

JUDr. Miroslav Gallus,v .r.

předseda senátu