32 Odo 1002/2004
Datum rozhodnutí: 19.05.2006
Dotčené předpisy: § 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 1002/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. Z. H., proti žalovaným 1) D. J., 2) M. Ž., o 980 425 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 51/93, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2003, č. j. 14 Co 290/2003-152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. října 2003, č. j. 14 Co 290/2003-152 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. března 1998, č.j. 7 C 51/93-69, kterým bylo žalovaným uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 980 425 Kč z titulu zaplacení ceny díla podle platně uzavřené smlouvy o dílo dne 1. 6. 1992 a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně je založeno na nesprávném právním posouzení věci spočívající v nesprávném výkladu § 64 obchodního zákoníku, ve znění účinném k 1. 1. 1992 (dále jen obch. zák.), v čemž zároveň spatřuje otázku zásadního právního významu, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Namítá dále, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, z něhož vyšel i odvolací soud, a napadá i hodnocení důkazů. Má za to, že řízení je zároveň postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazuje přitom na předmětnou smlouvu o dílo, kde jako objednatel jsou sice uvedeni žalovaní bez výslovného uvedení, že jednají za již založenou, avšak do obchodního rejstříku dosud nezapsanou společnost D. spol. s. r. o., nicméně skutečnost, že žalovaní jednali za společnost D. spol. s. r. o. byla žalobci známa, o čemž svědčí např. i skutečnost, že žalobce následně jednal i s dalším společníkem této společnosti, avšak soud tyto skutečnosti a další důkazy o tom, že objednatelem nebyli žalovaní jako fyzické osoby, ale tato společnost, naprosto pominul. Namítá, že ač předmětná smlouva o dílo byla shledána za platně uzavřenou smlouvu, soud se vůbec nevypořádal se skutečností, že v této smlouvě je jako zhotovitel uveden nonsubjekt R. - stavební firma , když žádná taková firma v době uzavření smlouvy neexistovala a nevypořádal se ani s tím, že v zápise o odevzdání a převzetí díla ze dne 12. 11. 1992 je jako dodavatel opět uvedena tato neexistující firma. Soud nepostřehl, že v uvedeném zápise je jako přejímající subjekt uvedena D. spol. s. r. o., a tuto skutečnost nijak nevyhodnotil, čímž porušil zásadu volného hodnocení důkazů. Za nesprávný považuje žalovaná extensivní výklad § 64 obch. zák. učiněného odvolacím soudem, který uzavřel, že podle tohoto ustanovení, ve znění v rozhodném období, sice dochází k přechodu závazků zakladatelů na společnost ze zákona, ne však veškerých, neboť se musí jednat o věci související se vznikem společnosti. I kdyby bylo možno tento výklad připustit, má žalovaná za to, že právě v případě uzavřené předmětné smlouvy o dílo se jednalo stejně o situaci, kdy žalobce věděl o tom, že úkon žalovaných daná společnost schválila, jak vyžadovala tehdejší právní úprava, proto měl soud učinit závěr, že došlo k přechodu závazků z uvedené smlouvy o dílo na D. spol. s. r. o.,která byla ve skutečnosti subjektem dané smlouvy o dílo. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 dále jen o. s. ř. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) tedy věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Po zjištění, že dovolání splňuje obsahové i formální náležitosti vyžadované zákonem, bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 2 o. s. ř.), se zabýval nejprve přípustností dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o. s. ř.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. .

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Vady řízení vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Přípustnost dovolání v dané věci není dána ani podle § 238 o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a nejedná se ani o případ, kdy soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí a žalovaná o připuštění dovolání nežádala, čímž nesplnila předpoklad pro postup podle § 239 odst. 2 o. s. ř.

Skutečnost, že odvolací soud v poučení uvedl, že proti jeho rozsudku lze podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, neznamená, že dovolání je přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002, podle něhož nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá).

Pokud žalovaná ve svém dovolání poukazuje, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba s ohledem na výše uvedené konstatovat, že dovolání může být podle § 239 odst. 2 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení otázek právních, přičemž dle § 242 odst. 3 o. s. ř. k takovým vadám dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání.

Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 o. s. ř., ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., a ani podle ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., dovolací soud dovolání žalované bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 4 věta prvá, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci ani žalovanému, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. května 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu