32 Od 82/2003
Datum rozhodnutí: 16.12.2003
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 14 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 16 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Od 82/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela ve věci úpadkyně Č. K., spol. s r.o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 46/99, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:

I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. J. G., JUDr. Ing. J. Z., Ph.D., JUDr. I. N., JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. P. F. a JUDr. M. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 46/99.

II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 260/2003 se Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikazuje.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora uvedené věci vznesl jednatel úpadkyně Ing. J. W. námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, rozhodujícího o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. I. M.

V podání ze dne 26. 3. 2003 úpadkyně uplatňuje námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze z důvodů, které spatřuje v tom, že na schůzi věřitelů konané dne 9. 5. 2001 soudkyně Mgr. I. M. ujistila věřitele, že se nemusí obávat jejího vyloučení, protože tuto věc si zařídí a dále dodala poznámku, že podobné návrhy již řešila v kolegiu (bez dalšího určení). Z této osobní prezentace soudkyně před věřiteli, aniž by bylo jasné, jaké kolegium měla soudkyně Mgr. I. M. na mysli se úpadce domnívá, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze. Dalším důvodem je skutečnost, že na základě procesních úkonů, kterými úpadkyně v roce 2000 zpochybňovala a nadále zpochybňuje vlastní konkursní řízení, ve věci rozhodovali prakticky titíž soudci, kteří by nyní posuzovali podjatost soudkyně Mgr. I. M. Dne 21. 10. 2003 úpadkyně své podání doplnila v tom smyslu, že specifikoval senáty 1 Ko a 2 Ko Vrchního soudu v Praze, jejichž členy považuje za podjaté. Mimo výše uvedené úpadkyně konstatuje, že není zřejmé, které soudce měla soudkyně Mgr. I. M. při svém prohlášení na schůzi věřitelů na mysli, nicméně je tu důvod pochybovat o nepodjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, kteří rozhodují o odvoláních ve věcech konkursu a vyrovnání. Úpadkyně se dále zabývá okolnostmi, které by mohly způsobit podjatost soudkyně Mgr. I. M.

Současně s prvním podáním úpadkyně navrhuje, aby věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci, včetně rozhodnutí o návrhu na delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Z doplněného podání pak vyplývá, že právě skutečnost podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, je důvodem pro přikázání věci k jinému soudu. Návrh na delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podala dne 3. 5. 2001 také účastnice konkursního řízení H. K., a to v souvislosti s námitkou podjatosti soudkyně Mgr. I. M. Navrhuje přikázat věc z důvodu vhodnosti konkursnímu soudu v Ústí nad Labem.

K návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti se vyjádřilo pět věřitelů, kteří s návrhem na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci nesouhlasí.

Nejvyšší soud České republiky se nejdříve zabýval námitkou podjatosti a jako nadřízený soud (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě (námitky podjatosti soudců Vrchního soudu) Nejvyšší soud.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

O žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde.

Jak vyplývá z vyjádření příslušných soudců Vrchního soudu v Praze podle rozvrhu práce JUDr. J. K., JUDr. J. G., JUDr. Ing. J. Z., Ph.D., JUDr. I. N., JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. P. F. a JUDr. M. G., nikdo z nich nemá žádný poměr k věci, účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah a na věci osobní zájem. Jednatel úpadkyně přitom neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. § 15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců. Úpadkyně ničím nedoložené tvrzení o tom, že kolegium bez bližšího určení by mohli být soudci Vrchního soudu, samo o sobě o podjatosti těchto soudců nic nevypovídá. Taktéž tvrzení, že by o podjatosti soudkyně Mgr. I. M. rozhodovali soudci, kteří ve věci již jednou v roce 2000 rozhodovali, nemůže být důvodem k vyloučení z projednávání předmětné věci. Za tohoto stavu nelze učinit závěr, že by zde byly skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. J. G., JUDr. Ing. J. Z., Ph.D., JUDr. I. N., JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. P. F. a JUDr. M. G. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování námitky podjatosti soudkyně Mgr. I. M. ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 46/99.

Nejvyšší soud České republiky se dále zabýval návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti a jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh jednatele úpadkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Jelikož v daném případě nebyla akceptována námitka podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze a další důvody pro přikázání věci z důvodu vhodnosti nebyly jednatelem úpadkyně tvrzeny, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci nevyhověl. Nebyly shledány ani důvody z hlediska procesního (urychlení řízení), ani důvody vážící se k účastníkům řízení.

O námitce podjatosti soudkyně Mgr. I. M. a návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ústí nad Labem, rozhodne Vrchní soud v Praze.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. prosince 2003

JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.

předseda senátu