32 Od 48/2003
Datum rozhodnutí: 07.08.2003
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Od 48/2003-100

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců A) R. N., B) L. R., proti žalované A. v. z. o. t. s. a č. Č. r., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, o přezkoumání rozhodnutí orgánu sdružení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 240/2001, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 240/2001 se Okresnímu soudu v Prostějově nepřikazuje.

O d ů v o d n ě n í :

U Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo na návrh žalobců dne 11. 5. 2000 zahájeno řízení o přezkoumání rozhodnutí orgánu sdružení podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů.

Na jednání konaném dne 5. 9. 2002 před soudem prvního stupně účastníci řízení navrhli, poněvadž dokazování bude obsáhlé a jak navržení svědci, tak listinné důkazy se nacházejí v P., aby se jednání konalo před Okresním soudem v Prostějově. Soud prvního stupně vzal tento jejich návrh za svůj a předložil spis s tím, že přikázáním věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Prostějově odpadne nutnost provádět dokazování u dožádaného soudu a stejně tak odpadne nutnost vzdáleného dojíždění, čímž se sníží náklady řízení.

Žalovaná s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Prostějově souhlasí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) a Okresnímu soudu v Prostějově, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Protože v daném případě ani jedna z uvedených okolností odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady způsobilá není, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci nevyhověl. Nebyly shledány ani důvody z hlediska procesního (urychlení řízení), ani důvody vážící se k účastníkům řízení. Soud přihlédl také k okolnosti, že návrh na přikázání věci byl podán po téměř třech letech od zahájení řízení, kdy soud učinil nejeden úkon a proběhlo několik jednání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. srpna 2003

JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.

předseda senátu